Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Knižní klub v Praze roku 1997 (1. vydání tamtéž). K vydání připravil a doslov napsal Jaroslav Med. Ilustrovala Kateřina Zachová. Počet stran: 75. ISBN: 80-7176-490-6.

O AUTOROVI:

Viktor Dyk byl významným českým básníkem a prozaikem začátku 20. století. V mládí se řadil do skupiny anarchistických buřičů (olšanská vila), za první republiky byl zvolen poslancem parlamentu, zastával nacionalistické názory. Narodil se roku 1877 v Pšovce u Mělníka, ale navštěvoval gymnázium v Praze, kde se setkal s Aloisem Jiráskem. Poté vystudoval Právnickou fakultu UK, avšak věnoval se novinařině a psaní. Podílel se na redigování časopisu Lumír, po skončení války se stal redaktorem Národních listů. V roce 1925 vyhrál volby do senátu ČSR a tuto funkci zastával až do své smrti v roce 1931.

Dykovy básně jsou psány pravidelným, rytmickým veršem a bývají zakončeny jasnou pointou. K nejznámějším sbírkám patří raná A porta inferi a Okno z Válečné tetralogie (báseň Země mluví). Z prozaických děl se do širokého povědomí dostala pouze novela Krysař.

O DÍLE:

Krysař, původním názvem Pravdivý příběh, vyšel poprvé v časopise Lumír (1911) a o dvanáct let později bylo vydáno již samostatně jeho přepracované vydání. V roce 1996 vznikl na základě tohoto díla stejnojmenný český muzikál, jehož autorem je Daniel Landa.

NÁMĚT A MOTIV:

Námět díla pochází ze středověké německé pověsti o krysaři z Hammeln, který měl údajně odvést z města všechny děti za pomoci své kouzelné píšťaly. Mstí se tak radním za to, že mu nevyplatili slíbenou odměnu.

Ačkoli Dyk vychází ze zmíněné pověsti, nezmiňuje se ve svém díle o přesnějším časovém zařazení děje. Krysař přichází do města v době, kdy je sužováno přemnoženými krysami, a nabídne představitelům města, že je za sto rýnských hlodavců zbaví. O místní obyvatele se pramálo zajímá, dokud se nezamiluje do dívky jménem Agnes. Později dochází k hádce krysaře s konšely, neboť mu město nechce vyplatit slíbenou sumu. Dále krysař zjistí, že Agnes čeká dítě se svým milencem Kristiánem. Poté se potká se služebníkem ďábla (faustovský motiv), který ho nabádá, aby použil kouzlo své píšťaly proti lidem. Na tomto místě krysař odmítá, a přestože má s místními nevyřízené účty, rozhodne se město opustit. Jeho cit k Agnes ho však táhne zpět.

Po návratu se dovídá, že se Agnes po jeho odchodu utopila v řece. Nemá proto již důvod město Hammeln chránit - zahraje na svou píšťalu a všechny obyvatele odvede do propasti na hoře Koppel, která podle pověsti vede do země sedmihradské, pozemského ráje. Sám je po chvíli následuje. Jediný, kdo se vábení píšťaly vzepře, je prostoduchý rybář Sepp Jörgen, který zaslechne nářek bezmocného nemluvněte a rozhodne se mu pomoci.

V Dykově Krysaři je na rozdíl od původní pověsti hlavním motivem krysařovy pomsty jeho láska k Agnes - motiv peněz je odsunut na vedlejší kolej (což nejlépe dokládá citát z knihy: "Ať si konšelé mluví o stu rýnských. Nejen proto zazní krysařova píšťala.").
Citové ladění novely a další novoromantické prvky jsou v kontrastu jednáním rybáře Jörgena. Ten i přes svou slaboduchost pochopí, že před nesnázemi života nelze utéci sněním o zemi sedmihradské. Autor tak snad umělecky vyjadřuje svůj odklon od skeptické, buřičské literatury směrem k pragmatičtějším směrům.

KOMPOZICE:

Krysař je středně dlouhá novela, místy s lyrickými prvky. Je rozčleněna do šestadvaceti krátkých kapitol. Děj postupuje chronologicky - výjimku tvoří kapitoly zabývající se osobou rybáře Jörgena, které se odehrávají paralelně, či do jisté místy kontrastují s příběhem krysaře. Vyprávění a výklad autorův se střídají s dialogy postav, jež děj spíše doplňují, nežli posunují.

V úvodu díla se krysař postupně seznamuje s městem Hammeln a s jeho obyvateli, tj. především s Agnes, Kristiánem a Jörgenem. Zápletka se rozvíjí poměrně pozvolna, dochází ke krysařově neshodě s konšely a odchodu z města. Teprve ve dvacáté kapitole dochází k vyvrcholení děje, když se Agnes rozhodne vyřešit své problémy sebevraždou. Krysař se poddává svému hněvu i sebelítosti a schyluje se tak k tragickému závěru. Dochází však ke zvratu a melancholické vyznění novely je nakonec zvráceno Jörgenovým rozhodnutím.

JAZYK:

Autorská řeč i řeč postav je psána vždy pouze spisovným jazykem. V díle se nevyskytují archaismy, promluvy postav jsou z hlediska jazyka aktuální (v přepracovaném vydání autor odstranil některé zastaralé výrazy a inverzní slovosled). Celá kniha je psána v er-formě, řeč postav je přímá. Vypravěč tíhne k citovému zabarvení výrazů, občas až patetickému (Krysař stál nad propastí, chmurnější, velebnější. Mocně a slavně zněla píšťala.). Jakožto básník je Dyk zvyklý používat nepřímá pojmenování a symboly: personifikace - píseň vábila, strhovala; perifráze - také on hledal bránu = skočil do propasti; symbol: píšťala = krysařův život, růže (kap. XII) = Agnes; básnický přívlastek - chmurný vůdce. Často také pokládá řečnické otázky (kap. XVIII: Čeho by mohl hledati v tichém a zapadlém domě, který skrýval lásku krysařovu?).

UKÁZKA:

Krysař vede lid z Hammeln do propasti na hoře Koppel:

Lid z Hammeln šel za svým chmurným a zamyšleným vůdcem, za velitelskou a mocnou písní jeho píšťaly. Strhovala svým zvukem a vábila dál. Dál, až k bráně...
Klopýtali cestou necestou, padali, aby vstali a šli dále. Slyšeli jen krysaře a viděli jen krysaře. A jak kráčeli, náhle se před nimi otevřela propast.
Krysař stál nad propastí, chmurnější, velebnější. Mocně a slavně zněla píšťala.
Nikdo z Hammeln se před branou nezastavil. Nikdo, kromě Seppa Jörgena, zamyšleného nad hladinou řeky. Všichni prošli za zvuků píšťaly s důvěrným úsměvem a rozepjatou náručí: Oh, sedmihradská země! Všichni prošli a mizeli bez hlesu. A chmurný a němý vůdce pískal a pískal. Dav řídl za zvuků krysařovy písně; posléze krysař nad propastí osaměl -
Vzpomněl na "ano" řečené jarního večera. Vzpomněl si na Agnes, která ho předešla, ale kterou bylo možno dohoniti. Naklonil se nad propastí.
Bylo ticho, zvláštní ticho. Píšťala vypadla z krysařových rukou. Jeho píšťala znamenala život.
Její zvuky jako by ještě doznívaly v pádu: její zvuky vedly krysaře, jako vedly dav -
"Ano," odpovídal krysař němé propasti. A také on hledal bránu.
Tak odešel krysař a ostatní z Hammeln; není však jisté, došli-li do země sedmihradské.