Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Před nedávnem jsem se díky povinné četbě dostala k novoklasicistní novele Krysař od anarchistického buřiče Viktora Dyka. Kniha, vydaná nakladatelstvím Omega, má 104 stran a její přebal čtenáře zaujme okamžitě. Je na něm vyobrazena postava Krysaře s jeho magickou píšťalou.

Co se týče knihy jako obsahu, zdá se být ze začátku spíše nezajímavá a autor dlouze vysvětluje souvislosti a snaží se čtenáře připravit na následující děj. Ten je opředen mystičností a předtuchami.
Celá kniha směřuje čím dál větším spádem k jejímu konci, jenž se zdá být jako jediný možný. Vyvrcholení metaforického díla tragédií se záchytnou kapkou naděje může působit velmi drsně a nesmlouvavě a mám ten pocit, že kdyby tento příběh o myších jako lidech, stejně jako lidech připodobňujících krysy, neskončil masakrem, síla příběhu by se vytratila. Píšťala, jež nakonec téměř všechny zláká do propasti svou opojnou písní, je obrazem našich tužeb, takový příslib ráje, který je zde vyobrazen jako Zem sedmihradská. Přísliby, jež z flétny vychází, jsou tak detailně popsané, že každý tam najde ten svůj. O to silnější je následné "probuzení" na konci, který je tak rychlý, že nemáme šanci si uvědomit, co se to vlastně stalo a proč je zrovna toto konec.
Na tuto bájnou sílu poukazuje spisovatel také již od úvodu, kdy Krysař říká Agnes o moci píšťaly a tuší hrozbu, jež by se stala, kdyby zahrál na píšťalu naplno.

V této knize plné lží a podvodů se ale vyskytuje světlo a zároveň možná spása, a to právě v podobě již zmíněné Agnes. Po její smrti je ale již vše rozhodnuté. Záchrana dítěte hlupákem je zde jako poslední díl skládačky, který se ale svou absurditou naprosto vymyká.

Příběh samotný není výplodem autorovy fantazie, ale on sám do díla přinesl i další rozměry, zvláště ten politický a společenský, a ukázal, že tato pověst je opravdu nadčasová.