Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Na serveru Český-jazyk.cz si můžete přečíst kompletní text této Dykovy vypjaté sociální balady z roku 1903.

O DÍLE:

Balada z mladého období našeho významného básníka podává téma křivdy a pomsty.

Vstupní báseň s názvem Navarovská elegie čtenáři poskytuje interpretační klíč k pochopení celé baladické sbírky. Je zde kladen důraz na ironicky pojatou idylu. Celá skladba je psána s ironií a jakýmsi výsměchem.
Vystupuje zde mladík-tulák, jenž cítí bolest celé generace: "...chtěl vnitřní bolest jsem odvrhnouti, / vrhnout do řeky z příkré té stráně, / vrhnouti hluboko ve jménu Páně / msty, vzpoury, záští doutnající."

Báseň s názvem Tři tvoří monology 3 vyděděnců, ve kterých vyprávějí své životní příběhy. Ty jsou variacemi na téma sociálního vyloučení, které své oběti nedává jinou možnost, než se vydat na špatnou stranu zákona.
Tato báseň je epická a úsečná, postrádá květnatý básnický jazyk a její atmosféra je ponurá i mrazivá. Na druhou stranu se v ní nachází více prostoru pro ironii, sloužící ke kousavé kritice společnosti.
Tři osoby zde působí jako hříšné duše odsouzené k očistci. Hned na začátku jsou zpodobněny, jak sedí nad srázem, tedy někde na okraji propasti, což navozuje pocit, jako by balancovali na hraně mezi světem živých a mrtvých. Navíc na ně shlíží krvácející Spasitel z kříže a oni se přiznávají ke svým hrozným proviněním.
Postavy, jež nejsou v žádném bližším vztahu, spojuje nejen tíha hříchu, ale rovněž i jistá předurčenost a negativní vliv společnosti či nešťastných okolností, které vedly ke spáchání oněch zlých činů.

Závěrečná báseň Slepý se pak nese ve znatelně ironičtějším tónu a vypráví hořký příběh osleplého básníka, kterého salonní společnost bez nejmenšího soucitu odepsala a dohnala k zoufalému činu.
Osleplý básník Folprecht zde představuje motiv živé mrtvoly. Slepota, s níž se není schopen vyrovnat, způsobuje rezignaci na životě. Dotyčný se uzavírá svému okolí, nevnímá plynutí času a cítí se ochuzen o svět, v němž žil a na který byl zvyklý. Ačkoliv ještě nezemřel, mrtvým se již cítí a po úplné smrti dokonce touží, neboť by tak byl zbaven samoty, temných myšlenek a okolního světa, jenž mu už připadá cizí - doléhá k němu jen tlumeně, neurčitě a způsobuje mu pouze duševní bolest. Básník se tedy stává pouhou tělesnou schránkou bez duše, jež se postupně vytrácí a vyprchává, protože je mučena nešťastným osudem a rozrušením plynoucím z paranoidních představ.

TEXTY JEDNOTLIVÝCH BÁSNÍ:

• Navarovská elegie
• Tři
  • 1.
  • 2.
  • 3.
• Slepý
  • 1. - 5.
  • 6. - 10.
  • 11. - 15.