Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• 1900

I.

Lilie bílé přísahaly.
(Lilie, viďte, necítí?!)
"Kde naše touhy umíraly,
můžeme i my umříti!"

Nám nedáno v své bouřit síle
po horách, pláních, po mořích.
Od bledých dnů jsme bledé, bílé,
jež připravil nám něžný hřích.

O kráse nebe dobře víme,
a dobře známe Sodom zmar.
Přec, v země poutech, hříšně sníme,
ironisujem' slunce žár!

II.

I navštívil jsem dobré mládí.
Pozdravil, smál se, poused'.
Své postuláty říkalo mi.
Já však jsem nechtěl rozumět.

O špatných časech přemýšlel jsem,
životě, který pomíjí.
Nad mojí hlavou měsíc vyšel
s galantní fysiognomií.

Galantní úsměv vrhal v kosmos.
Galantní úsměv v kosmos pad'.
A - jak zřím mostu přes zábradlí,
slyším tam kohos žalovat!

Nějaký bůh tam dole plakal,
že byla touhou bledá noc.
Nějaký bůh tam protestoval,
strážníka volal na pomoc,

by střežil ctnost a dobré mravy
a zdravý rozum tisíců,
dbal nad frivolním počínáním
laxních a svůdných měsíců.

III.

Já nevím, jak se jmenoval ten mnich,
však zbožný byl, jak vůbec znáte mnichy.
A jestli Antonína nedostih',
tož stejně zle ho pokoušely hříchy.
Tiše se vracel v šero cely,
před sebou vína plný džbán.
- Andělíčkové, slyšel, pěli:
Hej, narodil se Kristus Pán!

Já nevím, jak se jmenoval ten mnich,
však zalek' se, ta věc je jednou jista.
A jestli Antonína nedostih',
byl přece jenom věrný sluha Krista.
Vždyť vzpomněl si: to květy vypučely
a vonným jarem dýchá lán.
- Andělíčkové, slyšel, pěli:
Hej, narodil se Kristus Pán!

Já nevím, jak se jmenoval ten mnich.
Však, kalendář! A hrůza! Nyní v máji!
Prosinců píseň, kdy je všude sníh.
Co teď ty zvuky znamenají?
Kristus se v máji nenarodí.
Mnich elegicky prázdnil džbán.
"To diabolus zpívat chodí.
Ne, nezrodil se Kristus Pán!"