Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

11. Eman má místo

"Nebuďte smutnej, pane Habásko," domlouval laskavě pan Načeradec Emanovi, "jednou ty, jednou já, jednou naše Anka, jak se říká. Jak slyším, Viktorka se držela a vejsledek mohl bejt docela dobře naopak."
Eman mávl rukou: "Vo to! To je to nejmenší, šak my s váma ještě zaválíme bago. Já mám jiný starosti."
"Jaký vy," ujal se slova tlustý pán, "jaký vy můžete mít starosti, mladej a svobodnej člověk. Když já jsem byl jako vy, o jé! Moje starosti máte mít, vám řečeno, moje starosti na vaši hlavu. Obchody nejdou, jak by měly jít, kunčafti jsou faul, tuhle se mně položila firma, kterou jsem zařizoval - já vám říkám, pane, je to k neuvěření, pane, ale kolikrát si tak myslím, pane, celý noci nespím, vy víte moc, pane, můj život není k žití, každej mi říká 'copak vy, pane Načeradec', ale já nejsem pro nikoho k mluvení, já vím, co vím, mně se pohádky nebudou vypravovat -"
Eman mu vysvětlil, jakého druhu jsou jeho starosti. Nemá místo a tatík mu dělá těžkou hlavu. Má povětšině pravdu, ale když je protivno ty řeči v jednom kuse poslouchat.
"Místo nemáte?" povídal pan Načeradec a zamyslil se. Uplynula minuta. Tlustý pán vyjasnil čelo: "Nemá místo! To jsou řeči, že jste mi to neřek hned. Ale nic. Pudete ke mně. U mne je práce fůra. Lidí plnej krám, kdo to má vydržet? Já si taky můžu odpočinout, no já myslím -"
Tak mluvil pan Načeradec a ponenáhlu se vemluvil do představy, že Eman musí být získán pro jeho závod, nemá-li tlustý pán předčasně klesnout v tmavý hrob přepracováním.
Ve skutečnosti však toužil po tom, mít ve své blízkosti člověka, se kterým by mohl mluvit o sportu. Pan Načeradec byl v náruživosti pro fotbal ve své rodině osamocen. Celé příbuzenstvo, zejména lidi z její strany, mluvili o jeho vášni s hlubokým pohrdáním.
"Tak jsme se domluvili," pravil, podávaje Emanovi ruku, a dodal přísně: "Zítra v sedm hodin ať jste v obchodě. Řeči se nevedou, nedochvilnost se netrpí, to víte, já..."
Eman odvětil, že je dobře, a poroučel se.