Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

8
Babinského memoriál - Kterak se Edudant a Francimor vyznamenali - Pan Vodňanský má radost

Příštího dne vrátil se generál Celerini z Papadocie se svou tlupou z lupičské výpravy. Loupežníci byli rozjařeni, neboť výprava byla provázena plným zdarem. Podařilo se jim ukořistiti množství zlata, drahého kamení, jakož i kožešin, různého zboží osadnického, například pepře, nového koření, badyánu, šafránu a také fíků, sladkého dřeva, kokosových ořechů, ananasů a mnohých druhů sladkých kořalek. Oloupili kupce o všecko, zejména o biče, káči, diabola, čokoládu, obtisky a sbírky cizozemských známek. Nic jim nenechali, ani mýdlo, pálený cukr, perník a bonbóny, pohlednice, karty a knížky ke čtení. Svlékli jim burnusy, kabáty i košile, zuli jim boty a nechali jim jen klobouky, aby nazí nedělali ostudu v městě.
Rozumí se, že mezi loupežníky panovala veliká radost ze zdařené výpravy, a tlupa pila a hodovala tři dni a tři noci na oslavu velkého vítězství.
Čtvrtého dne dal si vůdce Celerini z Papadocie předvolati oba bratry, a když se Edudant s Francimorem dostavili k slyšení, tu k nim takto promluvil: "Moji věrní! Blíží se den velkého zápasu, zvaného Babinského memoriál. Rok co rok bojujeme s tlupou velkého náčelníka Šperhácia Vrahomordského fotbalový zápas o primát tohoto kraje. Letošní zápas bude vybojován na horké půdě, to jest na hřišti domácího mužstva v Jindřichově Poříčí. Letošní zápas mne bohužel naplňuje truchlivými obavami. Naše mužstvo jest handicapováno neboli oslabeno o dva vynikající borce, kteříž jsou: kamarád Kazimour, zvaný Béďa, náš vynikající střední útočník, jemuž se obnovil výron v koleně, a brankář Makovec Zdrápaný, mnohonásobný internacionál, který pro krádež sedí v temnici. Blesky boží! Což mají patřiti oči mé na to, jak naše mužstvo bude zdeptáno a potřeno rozdílem třídy?"
Rozhněval se, až zrudl.
Bratři jej těšili říkajíce, že se to snad nestane, protože mužstvo Celeriniho je ve výtečné kondici.
Vůdce loupežníků se upokojil a potom se tázal obou bratrů, zdali by nechtěli ony dva borce nahradit. Bratři se domluvili pohledem a potom přisvědčili, že chtějí nastoupit k tomu významnému utkání jako náhradníci v barvách generála Celeriniho z Papadocie.
Generál Celerini se velmi zaradoval a nařídil, aby oba bratři se podrobili přísnému tréninku. Pod dozorem klubovního trenéra museli běhat, skákat, plavat, i boxovat, což bylo obtížné zejména Edudantovi, o němž víme, že byl velmi tlusté postavy. Třebaže Edudant naříkal, nebylo mu to nic platné; musel se podrobiti výcviku a dostával málo jíst, aby se spadl. Cožpak Francimor, tomu bylo hej, byl lehký jako pírko a rychlý jako vítr.
A tak se přiblížil den velkého zápasu, na který se těšili fanouškové celého kraje. Ze všech stran proudily davy do Jindřichova Poříčí, kdež byl velký stadión. Tento zápas byl tím významnější, že přislíbil svou účast sám král trpaslíků Šišlimák Bohabojný. Veškerá sedadla byla vyprodána, ve hřišti byla hlava na hlavě, když se dostavil do královské lóže Šišlimák Bohabojný se svým skvělým průvodem, generály a ministry, s královnou a dvorními dámami. Ani hastrman pan Hugo Vodňanský nemohl odolati touze býti při tomto významném zápase. Poručil svůj rybník s celým zařízením pánubohu a vydal se do Jindřichova Poříčí. Koupil si lístek na druhé místo a postavil se k brance mužstva z tlupy generála Šperhácia, neboť očekával, že sem bude padat nejvíce gólů.
Přívrženci vrahomordských se hrozně zasmáli, když seznali, že za klub Celeriniho nastoupil na pravé spojce Edudant a v góle Francimor. Fandové činili si posměch z otylé a nepohyblivé postavy našeho Edudanta a nemohli pochopit, jak je možno takového hráče stavět. Také tenký Francimor byl příčinou posměchu. V táboře vrahomordských se rozhostila příjemná nálada, neboť fandové tohoto mužstva doufali, že nepřátelé budou potřeni nejméně rozdílem třídy a cenná trofej se octne v rukou domácích.
Vodník pan Hugo Vodňanský ocitl se uprostřed fandů vrahomordských a musel vyslechnouti všechny vtipy, které se sypaly na hlavu Edudanta a Francimora. Velmi ho to zlobilo a on se začal s cizinci prudce hádat. Ti mu nezůstali odpověď dlužni a málem došlo mezi vodníkem a těmi lidmi k pračce. Strážník zakročil a pohrozil vodníkovi, že jej vyvede ze hřiště.
"To je mně moc divný," pravil pan Vodňanský ke strážníkovi, "mne si všímáte, na mne si dovolujete, ačkoli jsem si zaplatil vstupné a nikoho neobtěžuju."
Strážník odvětil, že nechce slyšet žádné řeči a odmlouvání že netrpí.
"Jaký řeči?" namítl vodník. "Já nemám žádný řeči, já mlčím a myslím si svý. Tadyhle -" ukázal na lidi, kteří stáli kolem, "na tyhle se podívejte, co mají řeči, a mne nechte bejt, já jsem protokolovanej vodník a daně mám v pořádku."
Strážník se již již chystal zatknout vodníka pro jeho drzou mluvu, když tu ozvaly se zvuky hymny. Pořadatelstvo vítalo krále trpaslíků. Strážník strnul v pozoru a přiložil ruku k přílbě.
Hned nato dal soudce znamení k zápasu. Školní mládež, která provázela své spolužáky Edudanta a Francimora, se s pokřikem rozběhla a usedla na lajnách, aby měla zápas z první ruky.
Opravdu, zpočátku to vypadalo, že vedení klubu generála Celeriniho učinilo velkou chybu, že postavilo Edudanta. Tento hráč nemohl stačit, těžce dýchal, zůstával zpátky, o merunu nezavadil. Zdálo se, že zůstane odsouzen k úloze statisty. Zato Francimor se vyznamenával. Prvních patnáct minut bylo mužstvo generála Celeriniho ve stavu obležení a rány na branku Francimorovu se jenjen sypaly. Avšak budiž ke cti tohoto borce řečeno, že obětavě hájil svoji svatyni. Byl mrštný jako gumový had, hned se rozvinul, hned se zase svinul do klubka a vrahomordští mohli střílet, jak chtěli, a nikdy se míč nezatřepetal v síti. Při obraně se dopustili celerinští četných faulů a soudce pískal za sebou tři desítky. Ale Francimor ani jednu nepustil. Svoje dlouhé a tenké tělo spletl v jednu síť, která zakryla celou branku. Cizí hráči proti tomu protestovali, ale co mohli dělat, v pravidlech nic není o tom psáno a gólman se svým tělem může dělat, co chce.
Po těchto patnácti minutách se konečně celerinští vyprostili z obležení a počali sami útočit. V sedmnácté minutě dostal náhodou Edudant míč na nohu. Ačkoli byl ve velké vzdálenosti od cizí branky, přece mocnou ranou poslal míč do sítě. Brankář byl tak překvapen, že se ani nesnažil ránu chytit.
Nad tím gólem byla veliká radost v táboře celerinském a největší radost měl pan Vodňanský. Strhl z hlavy svůj zelený klobouček a křičel z plna hrdla: "Góóól!"
Než se obecenstvo vzpamatovalo, vstřelil Edudant druhou branku, nejkrásnější branku dne, z nemožné pozice. A od té chvíle vrahomordští zakolísali a ztratili svoje sebevědomí. V sedmatřicáté minutě dostali třetí branku a těsně před koncem čtvrtou. Zelený dědeček pan Hugo Vodňanský druhou půlku zápasu již neuviděl. Rozradostněn těmi čtyřmi nádhernými brankami, které vsítil Edudant, odebral se do klubovní kantýny a tam pil na zdraví chrabrých bratrů Edudanta a Francimora. Neviděl, že Edudant poslal vrahomordským do sítě dalších osm banánů a že čilý Francimor odvrátil opět tři desítky, které diktoval stranický soudce.
Bylo už dávno po zápase, když se zelený dědeček vymotal z kantýny a ubíral se lesem do svého vodního příbytku. Měsíček mu svítil na cestu a zelený dědeček, statně se oháněje holí, bručel písničku:

"Sviť, měsíčku, sviť,
Vrahomord byl bit,
dnes je čtvrtek, zítra pátek,
dostal, dostal na kabátek.
Tiše, páni, tiše -
Edudant píše,
píše na bránu
nádhernou přízemní ránu.
Francimor chrání
svoji svatyni,
to jste, lidi, neviděli,
jak to váleli,
kluci moje zlatý..."

Takto prozpěvuje došel až k rybníku a ponořil se do vody. Ryby a všecko vodní tvorstvo se dívalo, jak vrávoravě se ubírá k svému příbytku, a jeden starý rak pravil: "Pan šéf zase někde holdoval alkoholu."
Zdvihl výstražně klepeto a pravil: "Uvidíte, že jednou vezme špatný konec."