Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Nakladatelství Československý spisovatel, Praha, 1954, 212 stran

DOBA A MÍSTO DĚJE:

V okresním městě, Protektorát Čechy a Morava

HLAVNÍ POSTAVA:

Petr Bajza - vypravěč; malý kluk s mnoha darebáckými nápady a rozmary, snaží se mluvit spisovně, ale je to nepřirozené, pochází z rodiny obchodníka, rád čte, hraje z donucení na housle; sní o exotickém dobrodružství

OSTATNÍ POSTAVY:

4 kamarádi Petra Bajzy:
Antonín Bejval - nejlepší kamarád Petra
Čeněk Jirsák - jeho tatínek dělá čepice, pochází z věřící rodiny, ministruje
Josef Zilvar - je nejchudší z nich, je z "chudobince", jeho tatínek má dřevěnou nohu a žebrá
Eduard Kemlink

Eva Svobodová - kamarádka Petra, její rodiče mají cukrárnu
Kristýna - služka u Bajzů, malá, veselá a rozverná, pochází z Rampuše, Petr jí říká Rampepurda, má chlapce
pan Fajst - protivný mravokárce
Vařekovi - strýc a teta Ema, příbuzní Bajzů, lakomí
Otakárek Soumar - chlapec z bohaté rodiny, má vychovatelku, rád by se kamarádil s ostatními chlapci, ale vychovatelka mu to nedovolí
Alfons Kasalický - syn ředitele cirkusu, chodí s Petrem do školy, když je cirkus ve městě, neumí násobilku ani základní věci ve škole, ale je nejlepší v tělocviku, umí dělat neuvěřitelné akrobatické věci

OBSAH:

Petrovi rodiče vlastní obchod. Petr má malou sestřičku Mančinku a staršího bratra, který už s nimi nebydlí, ale pracuje na německých hranicích. Petr se pořád z legrace pere se služkou Kristýnou, které říká Rampepurda. Dělají si naschvály - například Petr jí dá do kufru mrtvou myš, aby se ulekla. Ale potom dostane vynadáno a brečí. Petr a jeho čtyři kamarádi prožívají různá klukovská dobrodružství. Ve městě je biograf, kam kluci rádi chodí. Lezou tam tajně, aby nemuseli platit. Kluci si také chtějí ochočit vosy, ale to se jim nepodaří. Kluci čtou dobrodružné knížky a chtěli by cestovat - plánují si cestu do cizí země, ale samozřejmě ji neuskuteční. Chodí se koupat k rybníku, Zilvar zachrání tonoucího chlapce Vénu. Kluci se perou s nepřátelskými Ješiňáky a Habrováky. Dělají si legraci z pana Fajsta, který věčně pomlouvá mládež, která ho nezdraví. Petr byl také několikrát navštívit Otakárka, který chce kamarády, ale nemá je. Petr slíbil mamince, že bude paní Soumarové říkat "rukulíbám", aby ukázal svoje dobré vychování, ale styděl se a neřekl to. Soumarovi jsou bohatí a mají krásný dům. Petr si od Otakárka půjčuje knížky. Otakárkova vychovatelka ale Petra kritizovala a bála se, že od něj Otakárek chytí špatné mravy.
Příbuzní Vařekovi jdou občas Bajzovi navštívit. Bajzovi před nimi skrývají, že mají k obědu husu, protože by je za to Vařekovi kritizovali, že mají maso. Paní Bajzová tvrdí Emě Vařekové, že mají brambory, ale nakonec Ema zjistí, že mají husu, a Vařekovi se velice urazí. Celá rodina se tomu směje.
Když do města přijede cirkus, Petřík touží vidět cizokrajná zvířata, proto je velmi hodný, pozorný, poslušný, nápomocný a vzorný, až to rodičům připadá podezřelé a myslí si, že onemocněl. Učí se, hraje na housle, nechodí ven s kluky, hlídá Mančinku a nepere se s Rampepurdou. Když byl ve městě cirkus, jeden chlapec z cirkusu, Alfons Kasalický, s nimi chodí do školy. Kluci jsou hrdí, že s ním mohou kamarádit. Petřík nakonec přesvědčí rodiče, aby všichni šli jednou do cirkusu. V cirkuse byl i Zilvar z chudobince, který u cirkusu pracoval, a proto měl dovoleno ho navštívit. Petr a statní kluci chtěli v cirkuse taky vypomáhat, proto nosili zvířatům vodu. Přišel za nimi i Otakárek a taky jim pomáhal. Ale přišla jeho vychovatelka a udělala hysterickou scénu, že Otakárek je z bohaté rodiny a nebude dělat takovouhle práci. Ředitel cirkusu vyhodil ostatní chlapce.
Petr onemocněl spálou. Zdály se mu dobrodružné sny, kterým uvěřil. Ve snu mu tatínek koupil slona indického Jumba, který uměl mluvit. Slon by obdivován celým městem a přál si červenou čepici protkanou zlatem s bambulkami. Tatínek Petrovi slíbil, že mu čepici zaplatí. S kluky se na Jumbovi vypravili do Indie. Navštívili krejčího, který pocházel z Čech, a seznámili se s maharádžou a princeznou. Zilvar se oženil s princeznou a kluci se na svatbě poprali. Když se ale trochu vyléčil, došlo mu, že se mu celé to dobrodružství asi jenom zdálo...

ZNAKY:

• román
• částečně autobiografické - Poláček ho psal těsně před smrtí (zemřel v koncentračním táboře) - je plný nevinného humoru a utajené melancholie, Poláček vzpomíná na své dětství, ale příběh zasahuje do doby konce svého života - do Protektorátu
• ich-forma (vypravěč Petr Bajza)
• humorné, problémy doby jsou v pozadí, protože malý kluk si je neuvědomuje
• jazyk: Petr se snaží používat spisovná slova (pročež; načež; jest; pravit), i když sám neví, kde by je měl použít, některá slova jsou zkomolená (milistrant místo ministrant; kládynet místo klarinet), mezi spisovnými slovy je Petrova přirozená řeč (děsně; zemák; mejdlíčko), špatný slovosled, syntaktické chyby; jazyk působí humorně

CITÁT Z KNIHY:

Načež jsem napsal na jednu krabici Hostinec U Havrana a před tou krabicí jsme si sedli na bobek, jako že sedíme v hospodě a mluvíme řeči. A Čeněk Jirsák smutně pravil: "Škoda, že jsem po sv. zpovědi. Kdybych nebyl po sv. zpovědi, tak bych taky jako bych seděl v hospodě, jako bych pil pivo a dělal bych obyvatele. Ale protože jsem po sv. zpovědi, tak nesmím, abych nezhřešil slovem nebo skutkem."

VLASTNÍ NÁZOR:

Bylo to moc pěkné, ale "nestrhlo" mě to.