ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Hugo Victor (*26.02.1802 - †22.05.1885)

   
­­­­

Bídníci (2)

Děj se odehrává v Paříži a jejím okolí ve 30. letech 19. století.
Bývalý trestanec Jean Valjean se vrací po 19 letech z galejí. Nevěří společnosti, která ho odsoudila pro krádež chleba, který chtěl donést hladovým dětem. V Digne hledá nocleh, ale všichni jej jako bývalého galejníka odmítnou přijmout. Až místní biskup "Lidumil" Myriel mu poskytne přístřeší a jídlo. Valjean večer prchne s biskupovým stříbrem, když jej na druhý den policie chytí a dovede k Myrielovi, biskup tvrdí, že mu stříbro dal. Na Valjeana tento čin tak silně zapůsobí a ze zatvrzelého galejníka se pomalu stává dobrý člověk. Biskup mu své stříbro dá pod podmínkou, že ho využije ke zlepšení života chudých. Valjean přichází pod jménem Madeleine do Montreuil-sur-Mer, výrazně podpoří místní průmyslovou výrobu objevem černého skla, založí nemocnici a nakonec ho obyvatelé po počáteční nedůvěře zvolí starostou.
Mezitím se v Paříži odehrává příběh mladé krásky Fantiny, která se zaplete s jedním s místních bohatých studentů. Když ji tento "Don Juan" opustí, zbudou ji jen oči pro pláč a v náručí malá Cosetta (Eufrasie). Odchází z Paříže zpět do svého rodiště Montreuil-sur-Mer, aby si vydělala, ale uvědomuje si, že s Cosettou se tam objevit nemůže. Proto Cosettu nechá v Montfermeil u Thénardierových s tím, že jim bude posílat peníze, aby se měla Cosetta dobře. Po příjezdu do rodného města začne Fantina vydělávat a posílá peníze Thénardierovým. Ti ale vypočítavě žádají stále více peněz a všechny Fantininy peníze dávají na své děti, zatímco Cosetta žije v bídě. Když jedna z montreuilských "vážených dam" zjistí, že má Fantina dítě, vyhodí ji z práce pod záminkou, že si to přeje pan Madeleine. Fantina začne Madeleina nenávidět, šije po nocích a nakonec si musí vydělávat prostitucí, aby mohla dál posílat peníze pro Cosettu. Po potyčce s jedním měšťákem se Fantina dostává do vězení a pan Madeleine ji nejenom udělí milost, ale začne se o ni starat a snaží se dostat Cosettu zpátky k matce. Přes všechny snahy umírá Fantina, aniž by Cosettu zase spatřila.
Jean Valjean se dozví, že ze zločinu, který kdysi spáchal, je obviněn nevinný člověk. Ukryje své úspory, udá se na policii a je opět uvězněn. Z galejí se mu podaří uprchnout a navíc si všichni myslí, že zahynul při práci. Když se vrací pro své ukryté peníze potká malou dívenku, kterou doprovodí do místního hostince. Ubytuje se zde a brzy mu dojde, že malá zbídačená dívenka je Cosetta a její opatrovníci jsou manželé Thénardierové. Vyplatí malou Cosettu, odvede ji z Montfermeil a věnuje se jí s obrovskou péčí. Teprve tehdy – ve svých 50ti letech – poznává poprvé lásku, lásku ke Cosettě, lásku děda a vnučky. Stálé musí prchat před policií a zvláště před montreuilským policejním inspektorem Javertem, který je mezitím přeložen do Paříže. Klid nachází Valjean až v pařížském klášteře Petit Picpus, kde pracuje jako zahradník a kde je Cosetta přijata jako chovanka.
V dalším díle se seznamujeme s Mariem Pontmercym. Tento student práv vyrůstal u dědečka a tety. Matka mu zemřela a jeho otec, poručík v bitvě u Waterloo, měl zakázáno se s ním stýkat pod pohrůžkou vydědění jeho syna. Marius je vychováván v nenávisti ke svému otci, jinak hodnému a vlídnému člověku, který svého syna velice miloval. Po smrti Mariova otce se o něm dovídá pravdu a mění radikálně své politické přesvědčení. Zároveň dostává do rukou otcovu závěť se vzkazem, aby se odvděčil panu Thénardierovi, který mu zachránil život u Waterloo. Když se Mariův dědeček dozví o vnukově lásce k otci, rozzuří a vyžene Maria z domu. Ten musí ukončit studium pro nedostatek peněz a pracuje dočasně jako překladatel. Jednou při procházce Marius potká v Lucemburských zahradách dívku v doprovodu staršího pána a rázem se do ní zamiluje. Dívka není nikdo jiný než Cosetta, která dospěla ve velmi krásnou mladou ženu. Když si Jean Valjean povšimne milostných náznaků ze strany neznámého mladíka, navíc Cosettou opětovaných, ze strachu před ztrátou milované dívenky se rozhodne náhle odstěhovat.
Thénardierovi zkrachují a odchází do Paříže, nastěhují se do domu, kde bydlí i Marius a živí se žebráním almužen od zámožných lidí. Jednou Marius uvidí dírkou ve zdi, která odděluje jeho pokoj od Thénardierova, jak do vedlejšího bytu přijde Cosetta s Valjeanem, kam jsou zavoláni kvůli své dobročinnosti. Poté, co Cosseta s Valjeanem odjedou, vyslechne Marius plány na připravovaný zločin, který chystá jeho soused s bandou zlodějů a vrahů a při němž chtějí oloupit Jeana Valjeana, který přislíbil, že se večer vrátí s větší sumou peněz. Policejní důstojník Javert přislíbí Mariovi pomoc. Marius se toho večera dovídá, že jeho ničemný soused je Thénardier, kterému byl tolik zavázán Mariův otec. Váhá tedy, jestli má dát smluvené znamení policii a udat tak muže, který zachránil jeho otci život. Javert, který zatím čeká venku, je však netrpělivý a vtrhne do bytu i bez znamení a překvapí bandu uprostřed akce. Při zatýkání zlodějů ale uteče oběť přepadení, Valjean. Je docela pochopitelné, že se nechce setkat s Javertem. Svým útěkem tak bere Mariovi poslední šanci najít jeho milovanou Cosettu a ten upadá do bídy a dluhů, pro samé soužení neschopen se soustředit na práci. Z jeho trápení mu pomůže Eponina, Thénardierova dcera, která nalezla Cosettin dům. Tak se díky Eponině začali scházet dva milenci v zahradě domu ulice Plumet. Jean Valjean o tom všem neměl ani tušení a žil v domnění, že jeho malou Cosettu mu nikdo nevezme. Atmosféra v Paříži houstne a Valjean se rozhodne odjet s Cosettou do Anglie. Zoufalý Marius jde za dědečkem, aby dostal povolení ke svatbě, ale nedopatřením se spolu opět pohádají a Marius odchází rozzloben z rodinného domu. Dědeček se opět velice trápí pro svého vnuka, ale hrdost mu to nedovolí dát najevo. Marius jde vše sdělit Cosettě, ale dům nachází opuštěný a bez jediného vzkazu.
Domnívá se, že se již odstěhovali, propadá novému zoufalství a rozhodne se zemřít na barikádě. Zde se objevuje mladík, který mu zachrání život. Později se ukáže, že mladíkem byla Eponina, která na následky zranění umírá. Ještě před smrtí mu ale vyzná lásku a předá dopis od Cosetty, napsaný ještě před jejím odstěhováním. Je v něm její nynější adresa. Marius napíše odpověď, ve které jí sděluje, že už nechce žít, protože se nemohou vzít. Dopis pošle po malém Gavrochovi, synovi Thénardiera, kterého tak chce zachránit před jistou smrtí na barikádě. Zatím se Valjean dozví obsah dopisu, který psala Cosetta Mariovi a pochopí, že musí přenechat Cosettinu lásku jemu. Gavroche, pospíchající zpátky na barikádu, dopis od Maria chvatně odevzdá Valjeanovi. Po jeho přečtení se Valjean vydává na barikádu, aniž by přesně věděl, proč to dělá – vždyť Mariova smrt by mu přinesla jen užitek. Na barikádě potkává Javerta, zajatce povstalců. Zachrání mu život a pustí ho na svobodu. Po několika hodinovém bránění je barikáda dobyta vojskem a všichni povstalci zabiti. Zachrání se pouze Jean Valjean s raněným Mariem v náručí, když uprchne stokou. Po dlouhých hodinách bezmocného bloudění nekonečnými kilometry pařížských stok narazí na mříž přehrazující východ. U ní potká Thénardiera, který se zde schovává před policií čekající venku. Thénardier Valjeana nepoznává a za peníze mu odemkne stoku, i když si myslí, že Marius byl zavražděn a Valjean je jeho vrah. Ostatně ví, že na druhé straně mříže čeká policie. Valjean vyjde ze stoky, kde číhá Javert. Okamžitě ho zatkne, ale na Valjeanovu prosbu s ním zajede do domu Mariova dědečka, kde o něj bude dobře postaráno. Ještě zajedou k Valjeanovi domů, aby se mohl rozloučit s Cosettou. Zatímco je Valjean uvnitř, Javert odejde a Valjeana neudá. Tento čin se však natolik lišil od jeho přesvědčení, že krátce nato spáchal sebevraždu.
Marius je několik měsíců nemocen a po celou dobu jeho nemoci ho navštěvuje Cosetta s Valjeanem. Když se Marius probere, mladý pár se zasnoubí. Valjean odhaluje Cosettino netušené dědictví, neboť až dosud byla považována za velmi chudou a zanedlouho se Cosetta a Marius vezmou. Krátce po svatbě svede Valjean už několikátý souboj se svým svědomím a přizná Mariovi svou pravou totožnost i minulost galejníka. Marius jej navíc považuje za vraha Javerta a za zloděje Madelainova majetku a proto ho zavrhuje a zakáže Cosettě se s Valjeanem stýkat. Thénardier, jemuž byl Marius vděčný za záchranu svého otce, se domnívá, že Marius o Valjeanově minulosti nic neví. Přijde Maria vydírat a ten se tak náhodou doví, že ho zachránil právě Jean Valjean a že není ani vrahem, ani zlodějem, protože Madelaine a Valjean jsou jedna a tatáž osoba a že daroval barikádníky k smrti odsouzenému špehu Javertovi život, přestože žil celý život s jeho stínem za patami. Marius okamžitě přehodnotí svůj pohled na Jeana Valjeana a jedou jej s Cosettou navštívit. Přijdou však příliš pozdě. Jean, sice stále živý, ale utrápený ztrátou Cosetty, jim zemře v náručí, nyní však šťasten, že je mu odpuštěno a že Cosettu opět vidí.

VLASTNÍ NÁZOR:

Bídníci jsou mistrně pojatou kronikou francouzské společnosti těsně před revolučním rokem 1848. Jean Valjean propojuje osudy všech postav, které se postupně v tomto rozsáhlém díle objevují, a jejichž osudy se vzájemně kříží a proplétají. Hugo dokázal nejen skvěle vykreslit povahy svých hrdinů i "antihrdinů", ale i zachytit nejdůležitější události tohoto neklidného úseku francouzských dějin. I když má tento román dohromady asi 1700 stran, u jeho četby se jen málokdy nudíte, snad jen podrobné popisy pařížských ulic, nebo slavných bitev, trochu zdržují děj, ale jsou důležité pro dokreslení obrazu tehdejší doby. Osudy hlavních hrdinů se mění nečekaně a nutno dodat, že většinou k horšímu, ale Hugo nám pořád nechává malou naději, že se přeci jen na konci všechno rozmotá, a že Jean Valjean bude konečně uznán úctyhodnou osobou. V knize je zachycena bída nejnižších společenských vrstev, intriky a mnoho tragicky končících lidských životů, ale přes to všechno Hugo ukončuje svůj román optimisticky, s nadějí v lepší a spravedlivější zítřky.

CITÁT Z KNIHY:

"Dospěje-li láska k opravdové vroucnosti, dokáže umlčet i samu ctnost. Ale jakému nebezpečí se vydáváte, vy duše vznešené! Často dáváte duši, a my bereme tělo. Srdce vám zůstává a vy, chvějíce se, ve stínu si je prohlížíte. Láska nezná střední cestu; buď zničí, nebo spasí. V tomto dilematu je celý lidský osud. Žádná osudovost neklade tak neúprosně otázku zatracení nebo spásy jako láska. Láska znamená život, neznamená-li smrt. Kolébku; a také rakev. Stejný cit říká v lidském srdci ano nebo ne. Ze všech věcí, které Bůh stvořil, je lidské srdce způsobilé vydat ze sebe nejvíce světla, ale bohužel také nejvíce tmy."

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: belisima, 29.09.2003

­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Bídníci, Bídníci (2), Bídníci (3), Bídníci (4), Bídníci (5), Bídníci (6), Bídníci (7), Bídníci (8), Bídníci (9)
-Bídníci (rozbor)
-Bídníci - 1. díl
-Chrám Matky Boží v Paříži, Chrám Matky Boží v Paříži (2), Chrám Matky Boží v Paříži (3), Chrám Matky Boží v Paříži (4), Chrám Matky Boží v Paříži (5), Chrám Matky Boží v Paříži (6), Chrám Matky Boží v Paříži (7), Chrám Matky Boží v Paříži (8), Chrám Matky Boží v Paříži (9), Chrám Matky Boží v Paříži (10), Chrám Matky Boží v Paříži (11), Chrám Matky Boží v Paříži (12), Chrám Matky Boží v Paříži (13), Chrám Matky Boží v Paříži (14), Chrám Matky Boží v Paříži (15), Chrám Matky Boží v Paříži (16), Chrám Matky Boží v Paříži (17), Chrám Matky Boží v Paříži (18), Chrám Matky Boží v Paříži (19), Chrám Matky Boží v Paříži (20), Chrám Matky Boží v Paříži (21)
-Chrám Matky Boží v Paříži (rozbor)
-Dělníci moře, Dělníci moře (2)
-Hernani aneb Kastilská čest, Hernani aneb Kastilská čest (2)
-Muž, který se směje
-Veliký Jargal
-Zvoník u Matky Boží, Zvoník u Matky Boží (2), Zvoník u Matky Boží (3)
Čítanka-Chrám Matky Boží v Paříži, Chrám Matky Boží v Paříži (2), Chrám Matky Boží v Paříži (3), Chrám Matky Boží v Paříži (4), Chrám Matky Boží v Paříži (5), Chrám Matky Boží v Paříži (6)
-Dělníci moře
-Džinnové
-Eliška
-Obrazy z východu (Básně)
-Ó ty jsi plakala?
-Píseň dědečka
-Píseň mořských dobrodruhů
-Před bojem (Čtyři větry ducha)
-Své plachty, lodníci...
-Z ód a různých básní (Básně), Z ód a různých básní (Básně) (2), Z ód a různých básní (Básně) (3), Z ód a různých básní (Básně) (4)
­­­­

Diskuse k výpisku
Victor Hugo - Bídníci (2)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­