Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ve verších, naplněných vnitřní pohodou, laskavým humorem a lidovou moudrostí zachytil Svatopluk Čech obraz typické české vesnice z 2. poloviny 19. století.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Topičova edice v Praze roku 1946 (vydání 36; s úvodem a poznámkami Ferdinanda Strejčka).

STRUČNÝ DĚJ VYBRANÉ POVÍDKY:

2. povídka
Druhou povídku vypravuje krejčík. Vychvaluje cizinu. Vypravuje o svých cestách, jak byl ve Vídni a následně až v Benátkách. V Benátkách se zamiloval do mladé dívky, dcery cukráře. Jednou, když byla doma sama, pozvala ho do cukrářské dílny. Brzy ale uslyšeli kroky, a tak ho musela někam schovat. Schovala ho do obrovského dortu, kde zůstal přes noc. Druhý den, stále ukryt v dortu, slyšel nějakou oslavu - smích a cinkání skleniček. Nakonec zjistí, že je v klášteře františkánů...

CITÁT Z KNIHY:

Vše vysvětleno. V cukrovém, hle! stanu
tak zchromlé údy mé se octnuly
zde v refektáři otců františkánů,
slavících šumně Porciunkuli.
Na konec, spláchnuv syrobový brod,
jsem tamo zapěl s nimi o závod:
V klášteře mešká dobrý host
a budí čirou veselost.
Okénko jeví oknu v záři
a za nim květu šeptá květ,
ač nestojí to v breviáři,
přec na chóře to mumlá ret,
i k varhan se to druží tónům:
Vinum bonum! Vinum bonum!
A zvony hlaholí to zvonům;
Vinum bonum! Vinum bonum!

PERSPEKTIVA:

Autor svým popisem dobře vylíčil tehdejší dobu. Jak vzácné bylo se podívat někam do ciziny.