Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kdys "Evropu" jsem zočil vratkou vlnou
bez cíle nesoucí hruď sporů plnou.

Dnes jiný koráb, olbřímem se noře
z mých snů a citů pohnutého moře,
před okem duše mé se pyšně houpá,
lan hustou přízi v nachu jitřním koupá.
Na hrudi jeho, mocně povypjaté,
řezbářským dlátem, štětcem vykouzlena,
v polibcích vroucích mladé zory zlaté
postava skví se - lepotvárná žena.

Pohlížím na ni - srdce mocně bije - :
Ó, znám té cudné řízy řásné sněhy,
znám líci plnou hrdých dum i něhy,
znám vínek zelený, jenž hebce vije
kadeří volnou lípy jemné listy
a na nich květný pel, šperk rosy čistý;
znám jitřenku, jež libě s čela kyne,
a zlato strun, jež ruka k ňadrům vine;

mně povědom též divný orel bílý,
jenž hrdé zraky, démantově skvělé,
k rannímu slunci vypínaje směle,
mohutnou peruť k její noze chýlí - -

Buď pozdravena hromným syna plesem,
Slavie máti! Ret se chví a třese -
Jak lupen, poháněný bouře děsem,
uchvácen duch můj k nohám tvým se nese.
Tím větší láskou srdce hárá k tobě,
že tak jsi chudá v listů prosté zdobě,
kde koruna tvým sestrám svítí zlatá
(leč v ňader úkrytu jsi přebohatá!),
že tolikeré hněvu, záště lání
vstříc burácí ti se všech konců světa,
že slinu svou ti plemen pohrdání
s potupným jekem v roucho jasné metá,
jak mořská tůň, jež na tvé nohy něžné
s rachotem stříká chumle pěny sněžné.

Buď zdráva mi! Již útlá duše dítka
přilnula k tobě, jak se vroucně tulí
k mohutným prsům věkovité žuly
horského šípku bělorůžná snítka.
Již hochu zrak se jiskřil zanícením,
když Tatranského věštce zlaté znělky
ret otcův zvoníval mi s mocným chvěním
a když tvůj obraz nadpozemsky velký
jak horský titan z rozptýlených mraků
prosvítal slavně žasnoucímu zraku,
čelenkou věčných ledů s hůry blyště
v severní záře divukrásném vznětu
a nohou příboj moří jižních tříště,
kde věčný máj hrá s věncem luzných květů.

Snů mladých čaroháje mnohou snětí
zářivých květů kol mých spánků hrály,
však haluzí těch pestrých vonnou spletí
vždy míhal se tvůj zjev, tu blíž, tu v dáli.
A nyní, když mi s temné čela vrásky
oprchly pouvadlé růže lásky,
ty milostí svou ponurému synu
ohříváš srdce, jasníš obzor šerý,
jsouc milenkou mu svatou, jako Peri,
s níž celoval se Antar v pouště klínu.

Má bytosť celá obepíná tebe
jak réva, když peň mocný v lokty svírá;
když paprsků ti, rosy přeje nebe,
též duše má své květy otevírá,
když v tebe vichr nepřátelský duje,
i moje skráň se chvěje, pochyluje,
a kdyby surového kovu rána
tvůj slunný vrchol ponížila k zemi,
i moje hruď by - myslím - rozedrána
poklesla ve prach s tvými haluzemi.

Slyš, máti drahá, oč dnes volám k tobě:
Prst jenom ponoř v divukrásnou tůni,
jež tajemně ti šumí ve útrobě -
v to valné moře vděků, svitů, vůní!
V ten oceán, jenž - světu ztajen - dřímá
v úkrytu ňader tvých a pouze časem
z daleka temným uraganem hřímá,
zhluboka zurčí rusalčiným hlasem,
jenž časem o bok Dormitoru šplíchne
hrdinskou písní - kmet ji pěje slepý -
a druhdy dumkou vytryskne a vzdychne
nad ukrajinskou široširou stepí,
jenž někdy jarým vodopádem slétá
s taterských štítů, v duhy pestrém vidu,
a také v naši chudou výspu metá
růžové perly, sladké písně lidu!

Prst ponoř jen v to žasné vlnobití,
jen jednu krůpěj z tůně neobsáhlé
mi s požehnáním uroň v čelo zpráhlé,
ať svatým ohněm nadšení se vznítí,
ať nad ním křídlo poesie pravé,
jež orlího má velkost, tvary smělé,
však motýlího pel a vděky smavé,
nádheru svoji hebce rozestele!

Jen matný pablesk půjč mi věčné záře
z těch oblastí, kde orel Adam krouží,
s těch stran, kde Ruslan po Ludmile touží
a Démon v ledu hor sní o Tamaře, -
ať píseň moje ku tvé noze slétne
jen alespoň jak chudá hvězdka bílá
s lipové tamo ratolístky květné,
jež spanilé ti skráně obestýlá!

V loď toužím tvoji. Sešli orla svého,
ať donese mě na své šíji vzhůru,
jak ptáčka vynesl kdys důvtipného!
Hoj, letí - šlehá křídlem do azuru -
jak sněžný val, kdy vichrů mocí zvířen
ve spoustě burné klesá s horských strání,
tak letem úžasným se ke mně sklání
pernatý oblak, divně rozčepýřen -
nic nevidím v té bílé metelici,
jen kleště - zobák - cítím ve své kštici,
perutí vichor slyším nade hlavou - -
a palubu již líbám kolísavou.