Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Hlavním námětem Havlíčkova románu je dospívám malého chlapce v muže. Navazuje tak na lyrický Šrámkův Stříbrný vír a Hrubínovu Romanci pro křídlovku, na tradici Benešové, Pujmanové atd. Havlíček však tuto tradici provedl více epicky. Za velký klad považujeme i to, že dospívání hlavního hrdiny zasadil do souvislostí dobové sociální problematiky. Autor výrazně prokresluje jednotlivé postavy, sám se ztotožňuje s postavou studenta Emila, syna okresního komisaře, vyprávějícího retrospektivně děj. Realitu často prostupují romantické prvky.

Název románu je odvozen od počátečních písmen dívčích jmen - Heleny, Lídy, Marie, Dory a Emy, dcer podivínského lékaře Hanzelína, který většinou léčil chudé, bohatí jím opovrhovali pro jeho nízký původ a zvláštní způsob života.
Jako syn cestáře se těžce propracoval k akademickému titulu. Vystudoval pouze díky vdově po sedlákovi, jíž si vzal za ženu. Při porodu páté dcery mu zemřela. Hanzelín jí při své promoci slíbil naprostou věrnost a slib splnil. Žil tvrdým životem lékaře předměstské chudiny, starost o domácnost přenechal zcela svým čtyřem starším dcerám, jimž stanovil přesný denní rozvrh prací. Heleně, Lídě a Marii bylo již přes třicet let, Doře přes dvacet a Ema byla ještě malá dívenka. Proto neměla žádné velké domácí povinnosti. Všechny dcery zůstávaly svobodné, žádní nápadníci o ně nestáli (pouze o Doru učitel Pírko).

Do tohoto prostředí se dostal mladý hoch Emil z bohaté maloměstské rodiny, který docházel k doktoru Hanzelínovi na pravidelné prohlídky po těžké nemoci. Zahořel pubertální láskou k o řadu let starší Doře a stal se svědkem i pomahačem jejích snah o rozbití tísnivých poměrů. Dora snila o dobrodružném životě. Svůj sen uskutečnila útěkem s potulným kouzelníkem. Jako jediná se vymanila z otcova vlivu, šla za svým štěstím. Na příkaz otce nastoupila na její místo Ema a kolotoč stereotypního života pokračoval dál.

Emila tížilo svědomí, neboť on byl Dořiným poslem, jenž nosil tajná psaníčka. Na radu svého otce se se vším svěřil doktoru Hanzelínovi. Bylo mu odpuštěno. V závěru knihy odchází Emil (již jako patnáctiletý) se svými rodiči ze Starých Hradů do Jičína, kde otec získal místo okresního hejtmana.

Celý román je vzpomínkou na uplynulé mládí a na lásku, která má v srdci dodnes vyhrazené místo.