ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Havlíček Jaroslav (*03.02.1896 - †07.04.1943)

­­­­

Vlčí kůže

- LK vydání připravil Josef Rumler

První část je nazvaná Šelma hladoví. Za války Trakl nastoupil jako jednoroční dobrovolník do Kadaně, do kasáren, do důstojnické školy. Trakl bere vojnu velmi svědomitě a vážně, přesto se mu nedaří. Je to smolař a sobec, nepěkný a zlomyslný muž, který je mezi ostatními jednoročáky nenáviděn a posmívají se mu. V Kadani se ocitá také Jenda Pavlík a pomůže Traklovi, když propadne při důstojnických zkouškách, aby nemusel nastoupit do pole. Pavlík má vliv na plukovního lékaře, který ho určí ke službě beze zbrani a může být tudíž vyreklamován jilemnickou spořitelnou, ve které v civilním životě pracuje. Kverka, jehož synovec je právě zmiňovaný Jenda Pavlík a který taktéž slouží v Kadani, je z tohoto počinu pohoršen, jelikož v civilním životě je pro něho Trakl nadřízeným a ztrpčuje mu život ve spořitelně. Kverka se sice nechá lépe situovaným synovcem pohostit, ale je zároveň zklamán, že se v civilu opět bude muset setkat s Traklem jako se svým nadřízeným.

Nelze opomenout epizodu, jak se Trakl v Kadani spustil s nepěknou a hloupou sklepnicí Gretchen. Tato známost nezůstala bez následků. Trakl ovšem Gretchen opustí a domnívá se, že v Jilemnici bude mimo okruh nebezpečí. V Kadani ovšem stále přebývá Kverka a Trakla, svého civilního nadřízeného, z duše nenávidí, proto prozradí německému děvčeti Traklovu jilemnickou adresu.

I při své torzovitosti má Vlčí kůže svoji hodnotu samostatnou - Havlíčkův příběh z kadaňských kasáren můžeme považovat jako jedno ze závažných literárních svědectví o zážitcích a smýšlení českého vojáka v rakouskouherské uniformě - jedná se samozřejmě o svědectví umělecké. Nahlížíme-li na epizodu z kadaňských kasáren samostatně, tak nelze přehlédnout jednu z hlavních postav, a to Jendu Pavlíka, do kterého se Havlíček do značné míry stylizuje, vždyť sám tohle všechno prožil - Kadaň i dobrovolný odchod na frontu. Nejcennější ze všeho je analýza Pavlíkovy mentality aneb vylíčení duševních depresivních stavů mladého člověka, který žil "dva životy" a chtěl by žít jen jeden. U Jendy Pavlíka se jedná o špatné svědomí kvůli občasné onanii. Je klamán knihou, ve které se popisují všechny vedlejší negativní důsledky tohoto konání.

Druhá část Vlčí kůže dostává název Tučné sousto. Trakl byl na přímluvu Jendy Pavlíka u doktora určen pro službu beze zbraně a mohl být plně vyreklamován. Již se těší, až ze sebe sundá stejnokroj a bude opět důležitým úředníkem v jilemnické spořitelně. Havlíček si pro tuto událost poznamenává obrazné vyjádření: "Vlk shodí kůži". Snad ho trochu tíží povrchní známost z Kadaně s Gretchen, ale teď není čas na takové myšlenky! Umřel sedlák Jan Malina, Trakl si vzpomíná, jak jeho matka posluhovala u Kiliánů. Jan Malina byl druhým manželem Štěpky Kiliánové. Nyní je tedy vdova Malinová vdovou podruhé. Trakl se s ní setkává na náměstí, když přijímá kondolence. Rozhovor vdovy Malinové a Trakla je delší než bychom čekali. Štěpce je kolem šestačtyřiceti let a Traklovi kolem čtyřiceti. Píše se rok 1917 a stále je válka. Jindra a Jeník, synové učitele Pavlíka, jsou stále na vojně - v poli. I Kverka stále slouží, alespoň že je ulitý v Žatci, u strážní služby, hlídá tam mosty na dráze.

V Jilemnici se mezitím Trakl sbližuje se Štěpkou. Objevují se první běženci z Ruska. Jeden z nich najde svou ženu v jiném stavu s řezníkem. Městečko ožije: vražda, žena byla utlučena židlí. K vdově Malinové, na statek Vejrychovsko, chodí spousta lidí žebrat o chléb. Dává, pokud má. Je vdova a žije sama. Trakl se konečně rozhoduje - žádá Štěpku o ruku. Autor si poznamenává: "radost i rozpaky". Štěpka ještě není tak stará, snad by se mohla dočkat ještě trochu štěstí, a snad by i mohla být ještě matkou. A je přeci válka! Vzpomíná si, jak jí nebožka Hanousková předvídala z karet, že všechny důležité události v jejím životě se stanou za války. Za války se poprvé vdala a ovdověla, zase se za války vdala a podruhé za války ovdověla. Vše se z karet do písmene splnilo, mnoho zlého si protrpěla a nakonec se vše v dobré obrátí. Sice má o Traklovi pochybnosti, ale vše není ještě ztraceno a může si ho ozkoušet. Vydává se proto za Traklem do jeho mládeneckého bytu, aby ji přesvědčil, že je dostatečně mužem. Autor si poznamenává: "tragikomické".

A co Havlíček myslel tím "tučným soustem"? Nejspíš pohled na vdovu Malinovou zavěšenou do účetního Trakla, jak se procházejí po náměstí. Je to tučné sousto pro zvědavé oči maloměsta, sousto pro nastávajícího ženicha. U Pavlíků se dozvídají, že starší syn Jindra byl zraněn a bude proto převezen domů do špitálu. Štěpánka se stane potřetí nevěstou. Účetní Alois Trakl počítá, co vydělal. Prvnímu ženichovi Štěpánka pokryla směnku za prohýřené mládí, pro druhého, lakomého sedláka, znamenala druhou polovinu Vejrychovska a pro třetího manžela, Trakla, představuje Vejrychovsko celé se vším všudy.

Třetí část nese název "Ovce je zadávena a vlk vykoupen". Autorův proud poznámek je stále užší a užší, a přesto děj románu spěje v této třetí části k rozuzlení. Ovce má být zadávena a vlk vykoupen. Toto přirovnání vyslovil z úst učitelův přítel rada Souček. Jindra Pavlík se právě vrátil domů. Jindra Pavlík je také vlk, který ovšem šedou polní kůži neshodí, ještě nejde do civilu, než skončí válka, jistě se uzdraví a bude se muset vrátit znovu ke své kumpanii. Na dovolenou na čtrnáct dní se vrátil také Kverka. Štěpka ve svém třetím manželství poznává, že je konec s jejími nadějemi o dítěti. Bohužel se již nedočkáme, aby nám spisovatel popsal toto zklamání svým epickým perem. Ve spořitelně se objevuje cizinka s dítětem. Kverka, který vlastní byt v přízemí spořitelny, poznává v cizince německé děvče Gretchen a sleduje Traklův rozhovor s touto dívkou. Účetní Trakl popírá své otcovství, k ničemu se nepřizná. Možná chtěl svůj hřích vykoupit penězi, ale to se už nedovíme. Víme však, že na kolejích došlo k pokusu o sebevraždu. Děvče se vrhlo pod vlak. Zde se dějové události rozdělují. Jedna verze příběhu praví, že téměř současně se na prahu Vejrychovska objevuje neznámé dítě - nemluvně. Umírající děvče, které nalezli na kolejích, převážejí do nemocnice, kde zemře. Druhá verze tvrdí, že dítě našli na kolejích s matkou. Tak i tak zůstává otázka: Čí je to dítě? Tuto otázku si klade i Štěpka. Odpověď na ni zná nejenom její muž Trakl, ale i Kverka.

Kverka si ale jistě nenechá své tajemství pro sebe, a tak se Štěpce dostane odpovědi. Z domácí hádky, která se mezi Štěpkou a Traklem strhne, vychází on jako poražený. Kverkův plán pomsty je ukončen. Štěpka se nyní mermomocí musí zmocnit dítěte. Vzpomeňme si na událost v Petrolejových lampách, když zemřela posluhovačka Traklová a zanechala syna Aloise, jaký rozruch ztropila Štěpka na pohřbu, že si Aloise nechtěli jeho prarodiče vzít. Zde se Havlíčkovi naskytla velkolepá paralela (podobnost) mezi těmito dvěma pohřby. Štěpka se tedy zmocnila děťátka, bude matkou děvčátka. Dostává se nám tak nejedno tučné sousto. Štěpčina jistota, když se prochází s kočárkem po náměstí, odzbrojuje. Hříšník je přitom vykoupen a ovce zadávená. I Štěpčina touha po mateřství je vykoupena, sice cizí krví, ale vykoupena.

Nebylo tak těžké rozpoznat, že pro postavu učitele Pavlíka byl Havlíčkovi bezprostředním vzorem jeho otec. Byt Havlíčkových rodičů se přesně shoduje s bytem Pavlíkových. Starší z dvojice sourozenců - Jindra - měl také živý model, a to Havlíčkova staršího bratra Pepu. Ne všechno samozřejmě odpovídá, ale základ určitě. I strýček Kverka odráží postavu skutečného Havlíčkova strýce. Havlíček k vojně přistupoval obdobně jako Jenda Pavlík, domů posílal bezstarostně laděné dopisy z vojny, přesto nelze vydávat podobu románového hrdiny za Havlíčkův autoportrét. Než nás Havlíček dovede ve Vlčí kůži k hlavní hrdince Štěpce, opíše s námi jakousi elipsu, na jejímž obvodu zaznamenává obraz nové mladé generace, jak to učinil i v Petrolejových lampách, kdy popisoval sedm mladých let divadelního spolku. Jasně můžeme určit, kdo byl pro jaký díl cyklu hlavním hrdinou: v Petrolejových lampách to byla právě Štěpka Kiliánová, ve Vlčí kůži se jím stal Alois Trakl a ve třetím díle se hlavní hrdinkou měla stát právě jeho dcera.

Z rukopisné pozůstalosti uspořádal, k vydání připravil a průvodním slovem, doslovem a ediční poznámkou opatřil Josef Rumler. V průvodním slově nás Rumler upozorňuje, že vstupujeme na území plné zámlk a dohadů, jelikož se spisovatelovo srdce uprostřed svého epického proudu zastavilo. Přestože je Havlíčkův románový cyklus pouze torzem, tak z něho lze sledovat další děje jilemnické ságy a další životní příběhy Štěpky Kiliánové. Rumler pokládá za nutné připomenout si některé momenty z dosavadního života postav, vracíme se s ním zpět k dějům, které předchází této knize. Snaží se navinout klubko starého příběhu a začíná Válečnou kartou Štěpky Kiliánové a jejím životě. Nit se musí ještě navázat v díle nazvaném Poslední rok, kde se ocitáme v rodině u Pavlíků a poznáváme oba učitelovy syny, staršího Jindru a mladšího Jeníka. A tak se dovídáme o mladé generaci, o diletantovi Rittichovi a studentském spolku. Rumler považuje za vhodné otisknout zde úryvek z Posledního roku.

V ediční poznámce Rumler poznamenává, že román Vlčí kůže, míněný jako pokračování Petrolejových lamp, začal Jaroslav Havlíček psát na jaře roku 1939. Napsal stodvaašedesát stran rukopisu na stroji - a dále nepokračoval. Celek románu známe pouze z rozvrhu kapitol, který se stal Rumlerovi vodítkem k stručnému dovyprávění příběhu. Aby byla při torzovitosti románu Vlčí kůže plně známá souvislost s Petrolejovými lampami, rozhodl se stručně převyprávět příběh Štěpky Kiliánové a zaměřil se hlavně na postavy, které ve Vlčí kůži vystupují do popředí. Zároveň použil torza románu Poslední rok a uvádí zde nejdůležitější pasáže, hlavně vznik nové generace.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Lenka P., 12.11.2005

   
­­­­

Diskuse k výpisku
Jaroslav Havlíček - Vlčí kůže







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­