Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• Smrt a co přijde pak je samostatná fantasy povídka Terryho Pratchetta, jež volně navazuje na románový cyklus Úžasná Zeměplocha
• tato povídka byla v roce 2002 napsána pro online rébusovou hru TimeHunt
• název originálu: Death and What Comes Next

Rozhovor Smrtě s jakýmsi filosofem.

PROSTŘEDÍ:

Zeměplocha - blíže nespecifikované místo

NÁMĚT:

Jaký smysl má smrt a co přijde po ní?

DĚJOVÁ LINIE:

Jak už to tak bývá, život jednoho člověka - přesněji řečeno jednoho filosofa - se nachýlil ke konci a Smrťovi, jednomu z jezdců Apokalypsy, nezbylo nic jiného, než se na místo osobně dostavit na svém bílém koni Truhlíkovi (který zde sice nevystupuje, ale kdo zná příběhy ze Zeměplochy, ví, že by bez něj Smrť nepřijel) a konat svou smrťovskou povinnost - sebrání duše a poslání ji tam, kam jí to určí její život a smýšlení.

Dnes ale Smrť nemá zrovna svůj šťastný den, neboť oním mužem, jenž má být poslán na onen svět, je jeden z těch filosofů, kteří přicházejí s onou teorií, že i když zemřou, tak vlastně nezemřou. Pro Smrtě je tohle velice únavné, neboť mu připadá hloupé se s nimi o tom dohadovat, jelikož si je dobře vědom toho, jak to vlastně je, a proto by se mu asi nepovedlo muže přesvědčit o opaku.

Proto je slušný a vyslechne si teorii tohoto filosofa. Ta se zakládá na tom, že pokud zemře v tomto světě, pak tady sice bude mrtvý, to ano, ale stejně bude žít v jiném světě, paralelním - dejme tomu vesmíru - kde nezemře, ale bude si žít spokojeně dál, tudíž bude živ a zdráv. Takže podle jeho teorie snadno vymete se Smrtěm, jenž se může jít ke všem svatým třeba klouzat.

Smrť ale není včerejší. Ačkoliv ho tahle teorie docela zaujme - dokonce tak, že uzná, že je celkem originální a zajímavá - má připravené své argumenty. Ty vyloží na stůl prostřednictvím drtivých otázek, které usvědčí filosofa z toho, že v jiném - paralelním - světě by to nebyl on, ale někdo jiný, protože třeba v tom paralelním světě zabil svou ženu, kterou v tomto světě nesmírně miloval. Pak přidá i několik dalších pádných argumentů, avšak ty již nejsou pádné jako tento. Přesto to má ve výsledku stejný dopad, neboť se filosof do své teorie zamotá a naprosto odzbrojen se Smrťovi poddá.

Smrť se ho pak nakonec zeptá, zda slyšel někdy o takzvané Schrödingerově kočce zavřené v krabici, kdy není jisté, zda je naživu, nebo mrtvá.
Tím v podstatě příběh končí.

POSTAVY:

Smrť - chytrý, poněkud svůj, nejistý, kostěný, nevyzná se příliš v lidských emocích, miluje kočky, rád kosí, sleduje lidi a snaží se je napodobit (a je nutno říci, že mnohdy mu to nejde); rovněž jediný povolaný, co se správy nad dušemi týče; občas (ačkoliv to v mnoha knížkách není zmíněno) hraje na housle
filosof - chytrý, moudrý, sečtělý, deduktivní, přátelský, upovídaný, milý a slušný; ale také starý, unavený a vyčerpaný
Truhlík - bílý nesmrtelný kůň Smrtě; velice přátelský, milý, hodný, krásný a především na koně dost chápavý; Smrť bez něj nikam nevyjede, a proto je samozřejmé, že tam, kde je Truhlík, tam je i Smrť; svoje jméno dostal díky tomu, že Smrťovi připadalo zábavné mu takové jméno dát, protože si myslel, že to lidé dělají

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Život a smrt, všechno je to nejisté.

MOTIVY:

Smrt, život, filosofie, paralelnost

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Příběh je psán převážně spisovně a až na nepatrné výjimky je doplněn nespisovným jazykem, který převládá v dialogu Smrtě a filosofa.

VLASTNÍ NÁZOR:

Příběh se mi docela líbil, protože se zdál ze začátku naprosto záludným, neboť člověk nevěděl, co má od něj očekávat. Pointa pak znenadání vyplula až na samém konci a dala celému příběhu korunu. Přitom se nijak ona hlavní myšlenka nevnucovala, což se mi u příběhu velice zamlouvalo.