Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• úryvek

"Jerry je opravdu skvělý pes," pravil Stopař trochu o svém psu, kterého slíbil vzít s sebou na cestu do Sluneční zátoky. A všichni hoši se rozchechtali, když to zvíře uzřeli! Byl to pes, jakého hned tak není vidět. Byl šedivě černý, dosti velký a s dlouhou rozcuchanou srstí. Měl ohromnou hlavu a uličnické oči, které se stále tak divně, provinile dívaly do světa. "Já vím, že se vám líbí," řekl Stopař rozpačitě a začervenal se. "Ale budete ho mít jistě všichni rádi. Je to docela udatný pes. Žádný pes v naší ulici se mu nevyrovná. Hleďte, jen tohle jeho křivé ucho! To kdysi jel naší ulicí řezník s vozíkem, který táhl ohromný pes. Nějak divně se asi ten psí velikán podíval na Jerryho - a ten si to nedal líbit. Rvali se spolu, ač do nich řezník švihal šňůrou a lidé je tloukli holemi. Odvlekl jsem ho domů: byl samá krev, z ucha mu visely cáry, ale ani nezakňučel. Jindy zase běželi ulicí tři neznámí psi. Víte - bylo to už večer - a Jerry se mi vytrhl i s řetízkem z ruky a hned za nimi. Běžel jsem za ním, křičel jsem a volal ho zpět. Ztratil se mi ve tmě a tři dny nebyl doma. Čtvrtý den jsme ho našli polomrtvého na prahu dveří, jak si lízal prokousnutou pracku. Tady tuto - vidíte přece tu jizvu. Nikdy jsme se nedozvěděli, co se s ním v těch třech dnech dělo a kde byl. Nebo zde ta rána na boku. Probořila se nám jednou dlažba na dvorku do staré stoky a tím otvorem k večeru vylézaly krysy a proháněly se po dvorku. Tři dny to trvalo, než dělníci dlažbu spravili. Jerry se první den krys bál. Byly to ohromné krysy. Druhý den si ale dodal odvahy a zakousl jich několik. Rvaly se s ním, a to mu dělalo velké potěšení. Jedna z krys ubíhala před Jerrym podél plotu z ostnatého drátu. Nikdy jsem dobře neporozuměl, proč ten drát tam vlastně je, když máme v plotě stále otevřená dvířka. Jerry se hnal po kryse, nevšiml si drátu a roztrhl si o jeho ostny celý bok. Byl to tenkrát na něho hroný pohled, ale Jerry se z toho přece jen vykřesal." A Stopař vykládal o Jerrym dále a ukazoval jeho rány jednu za druhou, až hoši místo smíchu začali Jerryho obdivovat. A Jerry jako by tušil, že se o něm mluví. Seděl způsobně na zadku, moudře se díval po hoších a zdálo se, že s nimi bude žít v dobré shodě.