Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka
• knížka Dobrodružství v Zemi nikoho vypráví o dvou kamarádech z města, kteří náhodou přijdou na stopu tajemství

11. Zrádná fotografie

Od nezdařené výpravy za Bartoňem a Pepínem uběhlo již asi deset dnů, ale v myslích Vládi a Vincka byla vzpomínka na tu cestu stále živá. Pořád v duchu viděli ten podivný liduprázdný kraj na skalním hřebenem, zalitý žlutočerveným sluncem a zšedlý v podzimním oparu, a cítili tu zvláštní kořennou vůni, jež k nim z kraje stoupala. Připomínali si však také neustále svou tehdejší únavu a umiňovali si, že takovou hloupost již nikdy nesmí provést, aby šli z domova bez koruny v kapse! Alespoň na dvě-tři jízdy elektrikou či autobusem vždycky s sebou musí mít!
Domů se tehdy dostali poměrně šťastně, i když ne právě brzo. Vytrvale a prosebně mávali na každé auto, jedoucí k městu. Smiloval se nad nimi řidič těžkého náklaďáku, až když měli za sebou už asi dvě dlouhé stanice autobusu. Cestou se jich vyptával, kde byli, a jak to, že nemají ani několik mizerných desetníků na autobus. Odpovídali mu opatrně a byl to dobrý trénink na dotazy, kterými je jistě zahrnou doma i rodiče.
Vysadil je až uprostřed města, takže oba měli domů už jen kousek cesty. Byla již tma a dosti pozdě. A tak Vláďu doma přivítali napřed mrazivým mlčením, pohlédli zkoumavě na jeho uprášené botky a trním poškrábané ruce, a otec mu pak kladl různé podezřívavé otázky.
Vláďa byl k smrti unaven, ale přesto se mu podařilo dost věrohodně odpovídat a tak otcovo podezření zaplašit. Skoro ale usnul u talíře s opožděnou večeří a maminka napolo zlobně a i soucitně prohlásila, že je velkou nesvědomitostí držet hochy na výstavě motýlů tak dlouho, až padají únavou.
Dopisy ve skrýši U strakaté kočky pak běhaly mezi Vláďou a Vinckem každý den. Pořád si měli co psát a vždy to bylo téměř výhradně jen o Bartoňovi a Pepínovi a o té nezdařené, a přece tak úžasné cestě za nimi tam daleko za město.
Podzim pokračoval. Dny byly stále kratší a kratší. Počasí se kazilo, rána byla sychravá a přes den často drobně a dlouho pršelo. Listí na stromech i pod nimi žloutlo, červenalo se a hnědlo. Vláďa hledal pořád nové a nové druhy pro svou sbírku. Z pouhé záliby - aniž je k něčemu mohl upotřebit - sbíral také lesklé kaštany a žaludy, letošního roku obzvláště velké. V parku objevil druh vzácného cizokrajného stromu gingo, proslulého z příběhů Rychlých šípů o Stínadlech. V psaníčkách, jež si vyměňovali, nakazil tímto sběratelským zájmem i Vincka.
Ale pak se stalo něco, co přineslo Vláďovi horu starostí a znamenalo na dlouhou dobu konec klidu.
Kteréhosi dne, v úterý, skončilo vyučování výjimečně už ve dvanáct hodin místo v jednu. Vláďa využil této drahocenné hodiny volnosti, o které doma nevěděli, a zaběhl si cestou ze školy do vzdálené Kotlářské ulice, kde visela skříňka Ontaria. Chtěl si přečíst nové pokračování Žhavého pomezí, a vůbec si prohlédnout i ostatní obsah skříňky. Ontario jej vyměňovalo každé pondělí.
Stál zde opět jako obvykle hlouček chlapců a děvčat. Někteří jen četli a prohlíželi kresby a fotografie, i pokračování románu, jiní se o vývěskách živě bavili. Vláďa se vrhl především na Žhavé pomezí a pak se věnoval fotografiím. A tu náhle ustrnul.
Mezi několika jinými zde byla zvětšenina snímku, pořízeného Ontariem tehdy, když zde Vincek a Vláďa spolu stáli a četli, než odešli na nezdařenou stopovací výpravu za Bartoňem a Pepínem! Na fotografii jsou Vláďa i Vincek zcela jasně vidět, Vláďa dokonce ve své nové bundě, kterou měl tehdy poprvé na sobě, a to je právě to neštěstí, to je právě ten hrozný malér! Proboha, každý pátek odpoledne chodí otec tady kolem s nějakými výkazy do ústředí svého pracoviště a jistě nikdy nezapomene jako ostatně většina dospělých lidí prohlédnout zevrubně vše, co je ve skříňce nového!
A tak uvidí na fotce Vláďu ve společnosti Vincka, ačkoliv má zakázáno s ním mluvit, a nadto je tam Vláďa ve své nové bundě, kterou měl zatím jen tehdy poprvé, a víckrát ne, na sobě! Podle ní otec pozná datum snímku: byl pořízen v den, kdy Vláďa šel (či lépe řečeno měl jít) do muzea na výstavu motýlů! A tak se bude ptát, co dělal Vláďa zde u skříňky, když muzeum je na docela opačném konci města!?

***