Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

To jsem si zase jednou zapnula televizi. A to v domnění, že se vysvobodím z nudy, která mě doma pomalu, ale jistě konzumovala. Tak jsem tedy zmáčkla jedno z tlačítek ovladače... Reklama na "nejlepší" prací prostředek, reklama na "nejlepší" krém v péči o pleť, reklama na "nejchutnější" polévku Vitana... Z řady těch "nej" jsem se pozastavila nad "nejchutnější pochoutkou pro děti", nad světoznámým Kinder vajíčkem. Reklama nastiňuje, jak jsou děti neskutečně šťastné, když jim maminka koupí lahodné čokoládové vajíčko s miniaturní hračkou uvnitř, a jak jsou maminky spokojené, když vidí své ratolesti s úsměvem ukusovat kousíčky čokolády a hrát si s drobnou figurkou.

Jenže známe děti. Laskominy nejedí po kouskách, aby si je vychutnaly, ale cpou je do sebe jako chleba. A navíc nikdy nemají dost. Děti si také spokojeně nehrají s figurkami a autíčky, které neskutečnou rychlostí zbavily čokoládového pouzdra, ale házejí je po svém sourozenci, snaží se je co nejdůkladněji zdeformovat, žužlat a popřípadě také sníst. Což může vést také k agresivitě. Tak ať mi nikdo nepovídá, že nic lepšího svému dítěti prostě koupit nemůžete.

Také bych chtěla někdy vidět úsměvy maminek, které se rozhodnou Kinder vajíčko koupit a tím své ratolesti udělat radost. Poté co u výrobku objeví cenu, úsměv jim snad stoprocentně z tváře zmizí! Snaží se pak svého potomka od této laskominy odlákat co nejdále a při příštím nákupu ho s sebou radši ani neberou, nebo se regálu s tímto produktem obloukem vyhýbají.

A tak si myslím, že je nad slunce jasné, jak a proč na mne tato reklama zapůsobila, a že není nutno více dodávat.