Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• báseň z roku 1898
• stručný obsah: humorně podaná biblická epizoda souboje Davida s Goliášem; báseň líčí události od najmutí obra Goliáše Filištíny až po jeho porážku mladým pastýřem Davidem, který se dobrovolně přihlásí do boje výměnou za královu dceru; sleduje dramatický i komický vývoj konfliktu, včetně posměšných replik, parodického boje a Davidova vítězství, které je přijato s nadšením židovského lidu a výsměchem vůči Filištínům
• hlavní myšlenka a téma: motiv vítězství ducha, odvahy a důvtipu nad fyzickou silou a samolibostí; kritika přehnané pýchy a směšného sebevědomí (zejména Goliášova); ironické zpochybnění hrdinských eposů a tradičních vzorů hrdinství; báseň zlehčuje starozákonní motiv a aktualizuje jej pro čtenáře jako nadčasový obraz konfliktu "malých" a "velkých"
• jazyk a styl: jazyk je lehce archaizující, místy lidový a záměrně zjednodušený; bohatý na zvukomalebnost, hravost a vtipné rýmy; výrazná rytmická kadence a pravidelný verš umocňují vyprávěcí i komický účinek; báseň využívá parodických prostředků, nadsázky a zejména fonetického přepisu Davidovy řeči, čímž z klasického biblického příběhu vytváří satirickou romanci

Kdys Filištýny napad' vztek,
že židů král jim něco řek':
"Ne - ne! to nesneseme -
no - my jim nařežeme!

Však kde je milý obr náš
šestiloketní Goliáš?
Bez něho přec to nejde,
ať na radnici vejde!"

Vždyť při muzice vytlouk' ves,
a kdysi vola v pěsti nes',
ba spral i Herkulesy -
ach, Goliáši, kde jsi!?"

"Zde jsem," řek' na to Goliáš,
"a smluvíme-li se, jsem váš,
když deset tisíc dáte,
mne na ty židy máte."

Tu měli radost velikou,
hned otevřeli kasu svou
a dali boubelatých
mu 10.000 zlatých.

On groše do pasu si šoup'
a bručel: "To jsem levný troup!"
pak nahlas řekl: "Pojďme
a krále Saula shoďme."

Tak šli. A přešli země prut,
až došli z rána země Jud,
a armády pak obě
tu stály proti sobě.

Zde vrch, tam vrch a obapol
se rozpínají stany kol -
a obr s vrchu dolů
již sstoupá do údolu.

Měď na lebce a v mědi hnát,
meč vážil centnýř akorát
a nad košilí z kmentu
měl krunýř na pět centů.

Ha! šla to z něho hrůza, hu!
on rozkřik se jak buvol tu
a smál se, strach jich vida,
a dělal na ně žida.

A v souboj s posměchem je zve:
"Vy breptové, vy maušlové!
já mžikem, na mou věru,
vás židy všechny speru!"

Král Saul se strachy třepetal,
a po táboru hlásit dal,
kdo odhodlá se k boji,
že dá mu dceru svoji.

To slyšel David pastucha
a vesel zvolal: "Chachacha! -
jen co si phrak svůj nabhím,
já hned then obr zabhím!"

Již prak a hůl svou v údol nes',
tu obr zařval: "Což jsem pes,
že ty jdeš na mne s holí?"
Však David: "Phočkaj - bhoh!"

Hned kamenem ho v čelo flek',
a obr padnul, už jen hek'
a více nezamuknul,
jen ještě rukou cuknul.

A David do týlu ho ťal,
pak useknutou hlavu vzal,
vzal pás si obrův k tomu,
a šel pak zase domů.

Filištští do bot práskali
a židé hopsá skákali
a do kolen se plácali
a ženy kolem jásaly:

"Král Saul vzal na se thisíc,
však Dhavid dheset thisíc!"