Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednou si to mašíroval Ostruhovou ulicí k profesoru Muehlwenzelovi. Lidé již věděli, že se jde pochlubit svým bohatstvím. Pan Rybář vysypal profesorovi kamínky na stůl a koktavě se ho zeptal: "Jakou to má cenu?" Pan profesor se zadíval do kamínků, pak vyndal jeden tmavý, vážil jej v ruce, prohlížel a pravil: "Tři zlaté byste za něj dostal, ale ostatní nemají ceny..."

Za malou chvíli byl pan Rybář zas u rohu ulice. Nyní však kráčel pomalu. Celý večer se díval oknem smutně na Vltavu a Petřín, najednou padl jeho zrak na krabice s oblázky. Vzal jednu z nich, otevřel okno a vysypal ji. Dole zapraskalo sklo. Až teď si teprve uvědomil, že pod oknem stojí skleník.

Do dveří vstoupil pan Šajvl, u něhož pan Rybář bydlel, a ptá se: "Strýčku, snad nechcete ty krásné oblázky vyhodit?"
Stařec sebou škubl a pak zašeptal: "Nemá to ceny - ty oblázky!"
"Já vím, že nemají velké ceny, ale pro nás velkou cenu mají! Vždyť jste je sám nasbíral a vyčistil, a i když nejsou možné k prodeji, budou si s nimi hrát moje děti a vy jim budete o nich vyprávět. Strýčku," pokračoval pan Šajvl dále, "copak nejsme bohatí?"