ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Neruda Jan (*09.07.1834 - †22.08.1891)

­­­­

Figurky (Povídky malostranské) (6)

***

Půl hodiny poměrného ticha, nato nový rámus u malířů. Malíř přišel domů, nejspíš z vinárny. Slyším ho hlasitě mluvit, pak nějak nadávat, konečně se rvavým hlasem rozlehají slova: "Tak! Já ti povídám, zkrnělý lunte, že husí játra patří hlavě rodiny! Celý svět ti to řekne, mizerná ošklebo!" Malíř se celý rozkacený objevil u okna. Rychle jsem se sehnul pod okenní zídku. Po okamžiku slyším: "Pane Sempře, mám pravdu nebo nemám, že husí játra patří hlavě rodiny!?" Sempra neslyším, ale malíř křičí pak zas: "No tak vidíš, ty -." Nejspíš sobě malířka upekla játra z bolesti nad ztrátou rodinných památek. Naproti hlučí a zápasí hlasy dál, pojednou vynikne zas hlas malířův: "A ty dvě desítky taky sežral? - Copak budem teď jíst?"

Krásné, tichounké odpoledne. Nedělní klid, při jakémž je člověku tak volno. Nedalo mně a musil jsem dolů do zahrádky; je prázdna, posvátné ticho v ní.
Procházím se volně, pohlížím na každý keř, na každou rostlinu, na všem jako by ležel pel nedělní. Je mně znenáhla blaze až do tesknoty, rád bych si poskočil jako dítě, ale někdo by mne mohl z okna vidět. Vzduch je tichý a přec člověk naslouchá a je mu, jako by slyšel zvuky neskonale vzdáleného, bájně šumného světa. Zašel jsem do besídky a - poskočil jsem si - ah, jak je mně blaze! Ještě jednou - tak!
Jdu z besídky do besídky. Zadívám se, zamyslím - myslím si zde tu, zde onu rodinu, všechny členy její, všechny jejich zvláštnosti - úsměv se rozhošťuje na tváři, bavím se.
Špinet! Ten stařičký špinet s tím zastaralým slabounkým hlasem. Co as by mohl stařeček povídat. Kolikrát se u něho smálo, kolikrát vzdychalo, kolikrát duch letěl do sfér netušených harmonií!
Přisednu a odklípnu jej. Pět oktáv - chudáčku! - Když jsem sám ještě hrával - ach, tomu už je dávno! Nechtěl jsem se učit, učitel také nedbal, přicházel jen kolem prvního pravidelně - ty časy mladé - zlaté! - Zadumal jsem se.
Přec ještě musím něco umět? - Alespoň akordy. - Cis - E - A- zní to! A - D - Fis - výborně! Trochu výš - D, Fis, A - Fis, A, D -
"Vždyť pan doktor hraje piano - to je hezké!" slyším najednou hlas malířův. Trhnu sebou - za mnou stojí veškeré občanstvo zahradní naší republiky. Ztrnul jsem a ztrnut zůstal jsem sedět.
"Zahrajte něco, pane doktore, prosím!" šveholí slečna Otylie.
"Já opravdu neumím pranic, slečno, ale pranic! - Jaktěživ jsem na piano nesáh - housle jsem hrával, je pravda -"
"Ó, to je tím zajímavější - vždyť jsem slyšela čisté akordy - půjde to, věřte, prosím, prosím!" a žmolí prosebně ručičky. Vypadá teď devatenáctiletá.
Ďas ví, proč jsem od špinetu neutek! Člověk je ukrutně samolibý tvor a tím až směšný. "Neumím doopravdy nic, slečno - ale já vás tedy přesvědčím - nevysmějete se mi?" Pamatoval jsem se, že jsem uměl zpaměti pochod z Normy - ještě před málo lety jsem si ho kdesi zahrál a šlo to, pochod z Normy musím ještě umět! První úhoz je ve violině i v basu stejný - G, H, D - jedná se jen o první úhoz. Zařídil jsem si prsty na G, H, D a uhodil jsem. Po desátém taktu jsem nemoh dál -
"Vy neumíte vskutku nic," syčel Provazník.
"Štípání dříví," bručí pan domácí. Vyvstal na mně pot studu.
"Ale vždyť je to znamenité," horlí slečna. "Pan doktor nehrál nikdy piano a přec to dovede - pan doktor musí mít znamenitý talent pro hudbu." Obejmul bych ji - jak dobré srdce má! "Já už to vím dávno, že má pan doktor znamenitý talent. On tak pěkně hvízdá - pane doktore, dnes ráno jste hvízdal Traviatu, já vás slyšela."
Ona si všímá všeho! - Ta ženská zvědavost! - Nebo snad - snad by ne... - Ježíš, Maria, Josef -
Ale - vlastně - pročpak Ježíš Maria Josef? Já neříkám, že bych ji chtěl, že by se mně na chtění jen přibližně líbila - ale neštěstí právě by - -
"Počkejte, já vám zahraju zas jednu svou píseň beze slov," míní domácí, jenž byl k špinetu zasedl.
Hraje. Po chvilce ale také nemůže dál - vždyť je odpůldne! Já přece tleskám. Provazník se ušklíbá: "Ostatně příjemná melodie! Pěkně by se při ní žebralo!"
Teď přichází malířova. Byla na honbě za Pepíkem a našla ho konečně v blízké zahradní restauraci u kuželníku; byl klukovi, který stavěl, dal dva krejcary a smluvil se s ním, že za to smí křičet, mnoho-li padlo. Pepík teď obdržel před tváří obecenstva bohatě odměřenou část pohlavků a musí poslouchat ještě ostré matčino kázání. Teď malířka nešišlá ani dost málo - léčivá moc žravého psa! "A teď mi zůstaneš doma, ani se nehneš! Dojdi mi pro dítě." Pepík líně jde.
Za chvilku se rozléhá domem dětský křik. Pak se objeví nad schůdky Pepík, nese dítě - drží je oběma rukama za krk jako štěně. Dítě už nekřičí, zmodralo. Malířka běží mu vstříc, chytne dítě, pohlavkuje Pepíka.
Také malíř je dnes v špatné míře, pochopitelno! Pořád si naříká na nevýnosnost svého umění.
"Pročpak tedy nezačnete řezbářství nebo sochařství? Jste ještě dost mlád, abyste se v tom vycvičil," míní Provazník.
"To tak, řezbář! Ti teď teprv nemají co jíst - aby dělali špejli do jitrnic, s monogramem!"
Oddělili jsme se se slečnou od ostatních. Sedíme v besídce pospolu a povídáme si. Vlastně povídám já skoro sám, jak pozoruju. Ku podivu, dnes najednou mluvím, nejsem v rozpacích o řeč. Ale řeč je skoro pořád jen o mně, o mé osobě - neškodí, člověk mluví alespoň s jistou vřelostí, s hloubkou a věcnatě. Pozoruju, že Otylie mne obdivuje. Každou chvíli mne upozorňuje nově na nějaký talent můj nebo na nějakou dobrou mou vlastnost. Je bystrého ducha.
Příjemná ženská!
Klikeš navečer mluvil nápadně pilně do Sempra, a bylo patrno, že Sempr naslouchá s pozorlivostí u něho neobyčejnou. Vyrozuměl jsem, že Klikeš mu domlouvá, aby se znovu oženil, a že má také už nevěstu pro něho. "Šestadvacet let" - "tři tisíce" - "má velké známosti mezi pány" - "mají ji rádi". - Abych se zde takhle nějaké svatby dočkal!
Nadporučík se dnes po mně nápadně ohlížel. Alespoň dvacetkrát se ohlíd. - Copak chce?

Studuju, ale divně. Raděj bych seděl hned teď ráno dole v zahradě, sám nebo s ostatními, to by mně bylo jedno. Myšlénky se rozbíhají jako... (už zase nevím jako co).

Aj aj - dnes si malíř odbývá svůj rámus časně! Pozoroval-li jsem dobře, byla bita a) žena, b) Pepík, c) pes. Pes ještě kňučí.
Malíř přišel teď ke mně. Mám-li prý nějaký pěkný kus papíru na dopis. Že musí psát bratru faráři a nemá takových věcí doma. Nerád prý píše, tuze nerád, někomu psát podobá se mu smrti. Ale když jednou psát má, musí mít ticho, sic prý jeho myšlénky nestojí za nic - "u mne ale ticho, pane doktore, v tom pekle u mne! Napřed si musím udělat pořádek - ztlouk jsem to všechno, nebude-li to ticho, ztluču to ještě jednou -- a děvečku jsem vyhnal, má hubu jako šlejfírnu." - To už je čtvrtá, co jsem zde.
Dal jsem mu papír a odešel. Za chvilku přišel ubřečený Pepík, že otec dává prosit o nějaké dobré péro. Dal jsem mu péro.
Malíř chodí po pokoji, nejspíš přemýšlí.

Byl jsem u kupce vedle. Když teď něčeho potřebuju, jdu si pro to prostě sám. Vracím se a tu potkám náhodou zrovna u domu dobrého svého známého, doktora Jensena, primáře v blázinci. Landa se pomalu a dívá po ulici.
"I servus, doktore, copak vy zde?"
"Náhodou, procházím se. Rád se procházím Malou Stranou. A vy?"
"Já zde teď bydlím. Přestěhoval jsem se před nedávnem."
"A kde?"
"Zrovna zde."
"A to se na chvilku k vám podívám, dovolíte-li."
Mám doktora Jensena rád, muž inteligentní, chladný, příjemný. Můj byt se mu líbí, na všechno se dívá, o všem něco podotkne. Nutím ho, aby usednul; nechce, že prý raděj trochu stojí, a u okna stát je prý teď tak příjemno. Postavil se k oknu, zády k zahrádce, obličejem k chodbě prvního patra. Mám zde zrcadlo hned u okna na stěně - pozoruju, že se doktor Jensen stále v něm zhlíží - podobá se mně teď, že je doktor trochu tělesně samolibý vzdor vší opravdovosti své. Jak prý jsem přišel sem na Malou Stranu? Sděluju, že puzen nadějí na klidné studium, a dodávám, že jsem se trochu mýlil, obyvatelé že nejsou zcela klidni. Kdo všechno prý zde bydlí? Začnu vyprávět hned o Provazníkovi - Provazník ho musí co psychiatra rozhodně zajímat. Vypravuju živě, líčím podrobně - ale pozoruju, že Provazník ho nezajímá. Dívá se do zrcadla. Náhle sebou škubne a vyhne se z okna ven. To prý je tam na chodbě domácí slečna? Překvapen tážu se zpět, zdali ji zná? Ze prý zná rodinu tu už dávno. Teď mně otázka, podivná otázka nechce přes jazyk - vzpomínám si na podivínství domácího, někdy až příliš nápadné - konečně vykoktám otázku přec. Doktor se usměje: "I pánbůh zachraň! Jen hypochondrem je, však již i hypochondrií svou dosti trpí. Znám ty lidi takřka od dětinstva, má matka byla s nimi spřátelena. Ku podivu, že se Otylie ještě neprovdala! Je dost hezká, velmi příjemná, pro domácnost vychována a má peníze. Ten dům zde je bez dluhů, mimo to mají značné kapitály - bylo by škoda té ženské, výtečná partie! Však ještě -" Vtom se vyhnul z okna ven, usmívá se a kývá.
Aha! Tedy žádná nahodilá procházka! Jen já mu náhodou přišel vhod! Cítím najednou jakous nechuť k doktoru Jensenovi.
Po chvíli se teď poroučí a slibuje, že přijde zas, až půjde náhodou kolem. Nemusí přijít! Myslím, že jsem mu na to ani slušně neodpověděl.

On je mládencem zrovna tak jako já! - Ne - vskutku ne -nemyslím si pranic, to tak - ale pravda je, že když mladý advokát začne s nějakým kapitálem - hehe! - hehehe! Nač takové hloupé myšlénky, a teď!

Myslím, že Neruda má pravdu, když tvrdí, že my mužští jsme na každou ženskou žárliví, i když nemáme pražádného interesu.

Malíř chodí naproti pořád sem tam po pokoji. Ještě přemýšlí.

Neštěstí při obědě. V polívce plovala nějaká muší rodina. Otce a matku jsem v roztržitosti spolk; pak tam ale plavalo ještě muší embryo a to jsem už nemoh. Já mouchy, Pepík dopisy, pes rodinné památky - bůh ví, co se v tom domě zde všechno sní!
Už vím kdo! - Stál jsem náhodou právě u okna, když na schodech zařinčela šavle. Vyhnu se ven - tlustý nadporučík zdola! Tentýž, který má v mých zápiskách zaznamenaný vyhazov.
Příbuzný konduktorčin?

Podvečerní tácky v zahrádce. Provazník mně šeptá s velkým gustem, že prý dnes na té mladé paničce vedle něho po prvé pozoroval červené oči. Provazník je mně už protivný. Pak se ptá domácího, byl-li dnes na pohřbu rytmistra od městské kavalerie. "Nebyl! - Já nechodím na pohřby - už od pohřbu svého otce jsem na žádném nebyl. Tenkrát zpívali u rakve - zpívali falešně - strašný tón! - ten děsný, falešný jeden tón pronásleduje mne po celé další živobytí!" - Není to poetické?
Přichází malíř. Krevnatý jeho obličej jeví známky starostlivého přemýšlení. "Hotov s dopisem?" ptám se. - "Ne. Až zítra. U mne to nejde tak rychle." - "Takhle kdyby chtěl bratr farář poslat několik stovek, ne?" ptá se Provazník. - "Prosím vás, několik stovek - takový bagatel člověku dnes nepomůže!" - "Oho!" durdí se Provazník zcela doopravdy, "protože nemáte vy lidé žádných myšlének! Já bych dovedl i ze stovky žít! Hračka! Najmu si poblíž Prahy pole a zasiju je - víte čím? - samými jen bodláky! Snad přijde nějaký ptáčník a najme si pak pole zas ode mne, aby na něm chytal stehlíky - ne-li, schytám je sám." - "Nezapomeňte dát plot kolem!" - "Proč?" - "Kvůli průvanu, aby bodláky nedostaly revma!" - Malíř začíná být vtipný.
Domácí je dnes neskonale smutný. Cedulek dnes nerozdává, ale má jiný trud. Myslí si, že mu upadne nos. Četl dopoledne v jakéms článku od Vogta, že to začíná rýmou. Vzpomíná si, že má rýmu už po několik dní, a cítí zcela bezpečně, že jedna dírka "se mu už začíná kývat". Jenže je teď odpůldne a on si plete, která.
Otylie pohlíží smutně na otce a sotva že dovede udusit hlasité vzdechy. Sesedli jsme si zas stranou do besídky a povídáme si. Ale dnes je poměr jiný. Dnes mluví hlavně ona, vylívá srdce své, stýská sobě - já naslouchám, sám tím poněkud rozteskněn. Cítím, že jí soucitem ulevuju.
Odešli. Sedím v zahrádce sám. Dnes do hostince nemohu, nehodím se mezi lidi, je mně naprosto nezvykle. Tesknota a přec jakás slast zároveň.

Včera a dnes budím se dosti časně, snad horkem. Takhle by se věc hodila pro studování. Jenže - budím se arci, ale nevstávám. Je mně tak nějak volně na loži, myšlénky volně poletují, a když se v zlatém polosnu zatřepetá zvláště příjemná, držím ji a snuju dál.
Abych nelhal: studií se myšlénky ty dotýkají jen co nejvšeobecněji. Jsem právě v horním zákonu a nenavyklé výrazy jeho se mně arci pořád a do všeho pletou. Má postel se mně zdá být svobodným kutištěm, kde doluju na zlaté sny. Když stojím vedle Otylky, dělá myšlénka kolem nás ihned kruh, abych si uhájil právo kutání. -
Pozoruju, že jsem napsal "Otylka". Pozor - pozor!

U malířů neobyčejné ticho. Malíř sedí u stolu, hlavu má opřenu o dlaň, hledí do výše a přemýšlí.

Odpůldne - doktor Jensen! Ten to žene!
Myslím, že se nechovám k němu příliš vlídně, ale jemu je to patrně jedno. Zdá se, že si mne ani mnoho nevšímá.
Už stojí zase před zrcadlem u okna. Není smutnějšího podívání nad - nad muže před zrcadlem.
Vidí domácího a slečnu, jak jdou dvorem do zahrady. Mluví na ně s okna. Zcela familiárně s nimi mluví. Jsou lidé, kteří ze staré známosti sobě osobují skutečně všelijaká práva. - Zvou ho do zahrádky - on mne vybízí - no pojďme - uvidíme, kdo s koho ne, neuvidíme, vždyť já přec ničeho nechci! - Cítím skutečně, že nechci praničeho.

***

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 24.04.2014

   
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Arabesky, Arabesky (2)
-Balada česká (Balady a romance)
-Balada dětská (Balady a romance)
-Balada horská (Balady a romance)
-Balada májová (Balady a romance)
-Balada pašijová (Balady a romance)
-Balada stará (Balady a romance)
-Balada tříkrálová (Balady a romance)
-Balada zimní (Balady a romance)
-Balady a romance, Balady a romance (2), Balady a romance (3), Balady a romance (4), Balady a romance (5), Balady a romance (6), Balady a romance (7), Balady a romance (8), Balady a romance (9)
-Co se v Praze všecko děje
-Doktor Kazisvět (Povídky malostranské), Doktor Kazisvět (Povídky malostranské) (2), Doktor Kazisvět (Povídky malostranské) (3), Doktor Kazisvět (Povídky malostranské) (4)
-Figurky (Povídky malostranské), Figurky (Povídky malostranské) (2), Figurky (Povídky malostranské) (3)
-Hastrman (Povídky malostranské), Hastrman (Povídky malostranské) (2), Hastrman (Povídky malostranské) (3), Hastrman (Povídky malostranské) (4), Hastrman (Povídky malostranské) (5), Hastrman (Povídky malostranské) (6)
-Hastrman (Povídky malostranské) (rozbor)
-Hřbitovní kvítí, Hřbitovní kvítí (2), Hřbitovní kvítí (3), Hřbitovní kvítí (4), Hřbitovní kvítí (5), Hřbitovní kvítí (6)
-Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku (Povídky malostranské), Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku (Povídky malostranské) (2), Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku (Povídky malostranské) (3), Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku (Povídky malostranské) (4), Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku (Povídky malostranské) (5)
-Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, ... (Povídky malostranské), Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, ... (Povídky malostranské) (2), Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, ... (Povídky malostranské) (3)
-Knihy veršů, Knihy veršů (2), Knihy veršů (3)
-O měkkém srdci paní Rusky (Povídky malostranské), O měkkém srdci paní Rusky (Povídky malostranské) (2), O měkkém srdci paní Rusky (Povídky malostranské) (3), O měkkém srdci paní Rusky (Povídky malostranské) (4), O měkkém srdci paní Rusky (Povídky malostranské) (5)
-Obrazy života chudých a utiskovaných
-Pan Ryšánek a pan Schlegl (Povídky malostranské), Pan Ryšánek a pan Schlegl (Povídky malostranské) (2), Pan Ryšánek a pan Schlegl (Povídky malostranské) (3), Pan Ryšánek a pan Schlegl (Povídky malostranské) (4), Pan Ryšánek a pan Schlegl (Povídky malostranské) (5), Pan Ryšánek a pan Schlegl (Povídky malostranské) (6)
-Písně kosmické
-Povídky malostranské, Povídky malostranské (2)
-Povídky malostranské (několik povídek), Povídky malostranské (několik povídek) (2), Povídky malostranské (několik povídek) (3), Povídky malostranské (několik povídek) (4), Povídky malostranské (několik povídek) (5), Povídky malostranské (několik povídek) (6)
-Povídky malostranské (rozbor), Povídky malostranské (rozbor) (2), Povídky malostranské (rozbor) (3), Povídky malostranské (rozbor) (4), Povídky malostranské (rozbor) (5)
-Povídky malostranské (souhrn povídek), Povídky malostranské (souhrn povídek) (2), Povídky malostranské (souhrn povídek) (3), Povídky malostranské (souhrn povídek) (4), Povídky malostranské (souhrn povídek) (5), Povídky malostranské (souhrn povídek) (6), Povídky malostranské (souhrn povídek) (7)
-Přivedla žebráka na mizinu (Povídky malostranské), Přivedla žebráka na mizinu (Povídky malostranské) (2), Přivedla žebráka na mizinu (Povídky malostranské) (3), Přivedla žebráka na mizinu (Povídky malostranské) (4), Přivedla žebráka na mizinu (Povídky malostranské) (5), Přivedla žebráka na mizinu (Povídky malostranské) (6), Přivedla žebráka na mizinu (Povídky malostranské) (7)
-Psáno o letošních Dušičkách (Povídky malostranské), Psáno o letošních Dušičkách (Povídky malostranské) (2), Psáno o letošních Dušičkách (Povídky malostranské) (3), Psáno o letošních Dušičkách (Povídky malostranské) (4), Psáno o letošních Dušičkách (Povídky malostranské) (5)
-Romance helgolandská (Balady a romance)
-Romance italská (Balady a romance)
-Romance o černém jezeře (Balady a romance)
-Romance o jaře 1848 (Balady a romance)
-Romance o Karlu IV. (Balady a romance)
-Různí lidé
-Svatováclavská mše (Povídky malostranské), Svatováclavská mše (Povídky malostranské) (2), Svatováclavská mše (Povídky malostranské) (3), Svatováclavská mše (Povídky malostranské) (4), Svatováclavská mše (Povídky malostranské) (5)
-Trhani, Trhani (2)
-Týden v tichém domě (Povídky malostranské), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (2), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (3), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (4)
-U tří lilií (Povídky malostranské), U tří lilií (Povídky malostranské) (2), U tří lilií (Povídky malostranské) (3), U tří lilií (Povídky malostranské) (4), U tří lilií (Povídky malostranské) (5), U tří lilií (Povídky malostranské) (6)
-Vampyr (Různí lidé)
-Večerní šplechty (Povídky malostranské), Večerní šplechty (Povídky malostranské) (2), Večerní šplechty (Povídky malostranské) (3)
-Zpěvy páteční, Zpěvy páteční (2)
Čítanka-Ach, jaké to blaho: poležet (Písně kosmické)
-Anděl strážce (Zpěvy páteční)
-Anně (Knihy veršů)
-Balada česká (Balady a romance)
-Balada dětská (Balady a romance)
-Balada horská (Balady a romance)
-Balada májová (Balady a romance)
-Balada o duši Karla Borovského (Balady a romance)
-Balada o polce (Balady a romance)
-Balada o svatbě v Kanaán (Balady a romance)
-Balada pašijová (Balady a romance)
-Balada rajská (Balady a romance)
-Balada stará (Balady a romance)
-Balada tříkrálová (Balady a romance)
-Balada zimní (Balady a romance)
-Balady a romance (celá kniha / e-book)
-Báječně krásný to přec byl sen (Písně kosmické)
-Bleskovodům společenských bouří (Hřbitovní kvítí)
-Co jest láska? Divná smísenina (Hřbitovní kvítí)
-Což třepotá se to tu hvězdiček (Písně kosmické)
-Čím člověk já ve světů kruhu jsem? (Písně kosmické)
-Dědova mísa (Knihy veršů)
-Děj Země je krátce jen vyprávěn (Písně kosmické)
-Dík budiž vám, zlaté hvězdičky (Písně kosmické)
-Divoký zvuk (Knihy veršů), Divoký zvuk (Knihy veršů) (2), Divoký zvuk (Knihy veršů) (3)
-Doktor Kazisvět (Povídky malostranské), Doktor Kazisvět (Povídky malostranské) (2)
-Ecce homo (Zpěvy páteční)
-Figurky (Povídky malostranské), Figurky (Povídky malostranské) (2), Figurky (Povídky malostranské) (3), Figurky (Povídky malostranské) (4), Figurky (Povídky malostranské) (5), Figurky (Povídky malostranské) (6), Figurky (Povídky malostranské) (7), Figurky (Povídky malostranské) (8)
-Hastrman (Povídky malostranské)
-Jak lvové bijem o mříže (Písně kosmické)
-Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku (Povídky malostranské)
-Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, ... (Povídky malostranské)
-Jaký bujný ples na živém stromu (Hřbitovní kvítí)
-Jarní (Prosté motivy), Jarní (Prosté motivy) (2), Jarní (Prosté motivy) (3)
-Jen dál! (Zpěvy páteční)
-Jeník (Knihy veršů)
-Jsem-li syn, neb cizím Apollinu (Hřbitovní kvítí)
-Kam s ním?
-Kde jsem se to octnul!
-Kdo měkkým je, ten bídně mře! (Písně kosmické)
-Když jsem zpívával co malé dítě (Hřbitovní kvítí)
-Když k vám vesel hledím, zlatá vy Kuřátka (Písně kosmické)
-Kolovrátek (Knihy veršů)
-Láska (Zpěvy páteční)
-Lehko nyní zamilovanému (Hřbitovní kvítí)
-Letní (Prosté motivy), Letní (Prosté motivy) (2)
-Letní ty noci zářivá (Písně kosmické)
-Letní vzpomínky, Letní vzpomínky (2)
-Matka (Knihy veršů)
-Matka sedmibolestná (Zpěvy páteční)
-Měsíc mrtev (Písně kosmické)
-Měsíček mrtvý (Písně kosmické)
-Měsíček že je mrtvý muž? (Písně kosmické)
-Měsíček, pěkný mládenec (Písně kosmické)
-Mezi hroby dva se červi potkali (Hřbitovní kvítí)
-Mnoho bolů v tomto světě (Hřbitovní kvítí)
-Mnozí chválili, že zpívám o chudobě (Hřbitovní kvítí)
-Moje barva červená a bílá (Zpěvy páteční)
-Mrtvá nevěsta (Knihy veršů)
-Na hřbitově drobné hoše (Hřbitovní kvítí)
-Na vršíčku dům stál bláznů (Hřbitovní kvítí)
-Nač zde sklonných vrbin u ohradě (Hřbitovní kvítí)
-Nalákav se prachu z lidské hlíny (Hřbitovní kvítí)
-Našel jsem se! (Knihy veršů)
-Nebe šíré obléklo šat šedý (Hřbitovní kvítí)
-Neplač, neplač, brachu, nenaříkej (Hřbitovní kvítí)
-Nestálí druhové (Knihy veršů)
-O Dušičkách na hřbitově větřík (Hřbitovní kvítí)
-O Dušičkách ročně konají se (Hřbitovní kvítí)
-O měkkém srdci paní Rusky (Povídky malostranské)
-O Šimonu Lomnickém (Knihy veršů)
-Oběšenec (Knihy veršů)
-Oblaky Země jsou synové tkliví (Písně kosmické)
-Pan Ryšánek a pan Schlegl (Povídky malostranské)
-Paprsku z Alkyony mé (Písně kosmické)
-Po nebi hvězdic je rozseto (Písně kosmické)
-Podzimní (Prosté motivy), Podzimní (Prosté motivy) (2)
-Poeto Světe, co jsi aeón prožil (Písně kosmické)
-Poezie žila, dokud každý (Hřbitovní kvítí)
-Posud písně lásky rozkvétají (Hřbitovní kvítí)
-Povídky malostranské (celá kniha / e-book)
-Praha
-Přede mnou tu leží lebka rozpoltěná (Hřbitovní kvítí)
-Přivedla žebráka na mizinu (Povídky malostranské)
-Psáno o letošních Dušičkách (Povídky malostranské)
-Romance helgolandská (Balady a romance)
-Romance italská (Balady a romance)
-Romance o černém jezeře (Balady a romance)
-Romance o jaře 1848 (Balady a romance)
-Romance o Karlu IV. (Balady a romance)
-Romance štědrovečerní (Balady a romance)
-Rubáš (Knihy veršů)
-Seděly žáby v kaluži (Písně kosmické)
-Slunce je hvězda proměnná (Písně kosmické)
-Snad jiní jinak uvidí (Písně kosmické)
-Stárnoucí lidstvo čte ve hvězdách (Písně kosmické)
-Stojí ostrov pustý pokraj moře (Hřbitovní kvítí)
-Strom květ nese, dokud neuchřadne (Hřbitovní kvítí)
-Svatováclavská mše (Povídky malostranské)
-Také to Slunce ohnivé (Písně kosmické)
-Tichý růvek leží pozapadlý (Hřbitovní kvítí)
-Ty nemáš srdce! (Arabesky)
-Ty věčné hlasy proroků (Písně kosmické)
-Týden v tichém domě (Povídky malostranské), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (2), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (3), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (4), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (5), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (6), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (7), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (8), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (9), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (10), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (11), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (12), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (13), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (14), Týden v tichém domě (Povídky malostranské) (15)
-U tří lilií (Povídky malostranské)
-Ukolébavka vánoční (Zpěvy páteční)
-Upřímně se, bratři, zpovídejme (Hřbitovní kvítí)
-V pusté jsme nebeské končině (Písně kosmické)
-V zemi kalichu (Zpěvy páteční)
-Valí proud se světem bystrý, ostrý (Hřbitovní kvítí)
-Ve lví stopě (Zpěvy páteční)
-Večerní šplechty (Povídky malostranské)
-Věřte, že také hvězdičky (Písně kosmické)
-Vlast svou máš nade vše milovat! (Písně kosmické)
-Však znám ten lid, jenž nožem hnusné pitvy (Hřbitovní kvítí)
-Všechny ty vířivé planety (Písně kosmické)
-Vzhůru již hlavu, národe (Písně kosmické)
-Z listáře Jana Nerudy
-Z šedých mračen déšť se hustý lije (Hřbitovní kvítí)
-Za mřížemi rovy v stejné řadě (Hřbitovní kvítí)
-Za srdcem (Zpěvy páteční)
-Zem byla dítětem (Písně kosmické)
-Zhlížela se vrba u potoku (Hřbitovní kvítí)
-Zimní (Prosté motivy), Zimní (Prosté motivy) (2)
-Zlato chtít snad pozlacovat (Hřbitovní kvítí)
-Zpěvy páteční (celá kniha / e-book)
-Zval tě osud k nešťastníků kvasu (Hřbitovní kvítí)
-Že skály již Země plameny (Písně kosmické)
-Žena (Knihy veršů)
­­­­

Diskuse k úryvku
Jan Neruda - Figurky (Povídky malostranské) (6)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­