Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

XI.

Hej uvidíš, přírodo, uvidíš,
my ještě cos vyvedem spolu -
tys od kořen do vršku změněna,
já od hlavy po patu dolů!

Můj krok je tak lehký a v nohou mám
teď jakousi žílečku hravou:
kde mohu jít pořádně pěšinkou,
já brouzdám se vedle ní travou;

kde potkám se s bublavým potůčkem,
hned chvilku s ním v hovoru chodím;
kde zahlídnu lučinu, na pozdrav
již klobouk svůj do výše hodím.

Když květe mi na cestě mladý strom,
já pochvalně po pni jej hladím,
a zpívá-li na větvi pěkný pták,
já pod ním svůj baryton ladím.

Ať dělám co dělám, ať jdu kam jdu,
já musím mít nějakou hračku -
teď sloupnul jsem z rozvité růže list
a pískám naň odrhovačku!

XII.

Kdykoli ptala se babička:
"Nuž - jakoupak chcete dneska,"
již volal jsem: "O malém Palečku,
ach, babičko, ta je hezka!"

Pánbůhví, proč jsem se mýšlel vždy
sám Palečka ve podobě,
a proč jsem vždy sousedku Márinku
si v pohádce pojil k sobě!

Na jejím bělostném rameni
jsem v myšlenkách sídlo své míval,
či z ňader jí, ukryt v nich po bradu,
jsem na svět se ven usmíval.

XIII.

Motiv dívčí

Jaro se ozvalo ve prsou,
srdce tak buší a tepe,
že dívčice naslouchá, zdáť se jí,
někdo že na dvéře klepe.

Skočila, za kliku chytila -
zavanul větříček chladný -
již klika zas cvakla a dívčice
zavzdychla: "Ba ještě žádný!"

XIV.

Zem, sotva ji sluníčko ohřeje,
již do barev, do zvuků vzkvítá -
a sotvaže srdce mé ožije,
již touha mu lesklými nitěmi
a milost mu zlatými sítěmi
zas nanovo osidla splítá.

Jak padl mi jara květ do oka,
jak do sluchu národní píseň -
tak padlo mi děvčátko na prsa,
s ním celá ta zakletá, šveholná,
ta sladká a náhle zas úbolná,
ta bývalá lásky tíseň.

XV.

Teréze

Ty utýráš mne chladem svým,
ty umučíš mne vzdorem -
já chvěju se, že svatá tvá
je ve všem tvojím vzorem:
Teréza á Gesu.

Ta byla krásna, světa div!
A zbožna byla! Znáš-li,
když umřela, že v srdci jí
pak crucifixum našli -
Terézo á Gesu?

Tys krásna jak ta Španělka
a žití ach tak ctného -
až umřeš, najdou v srdci tvém
mne ukřížovaného -
Terézo á Gesu!