Menu
Neruda Jan (*09.07.1834 - †22.08.1891)
Zimní (Prosté motivy) (2)
VI.
Tak zvolna - tak smutně - tak sám a sám
svou loďku dál životem sunu -
což nechtěla pražádná dušička
sem do mého vsednout člunu?
Ach odpusť mně pánbůh tu otázku,
a nečiň můj hřích ještě větší:
když vesla svá nad vlny nadzdvihnu -
vždyť kanou s nich slzy něčí!
Když na konec kormidla pohlédnu,
vždyť trhnu tak plaše, tak prudce:
tam vzadu ty pruhy - toť spínají
se za mnou dvě bílé ruce!
VII.
Když jsem mlád byl - když jsem mlád byl,
jaká vůně byla v lesích,
jaká zeleň po lučinách,
jaké modro na nebesích!
Co si v prsou písní hrálo,
co jich na rtech poletalo -
vše mi v světě v píseň zrálo,
vše a vše se zpěvem stalo!
Myšlénka v zpěv proměněná
zvonila, jak ocel zvoní,
šuměla hor nad temena,
jak když orel mraky honí.
Ach jak zněly mladé slohy
jasným zvukem, slyšny všude,
myslím, že z mých zpěvů mnohý
také přes hrob zvučet bude!
Přišel podzim - těžké časy -
náhle les víc nemá vůně,
lučina ne květů více,
nebe modra ve svém lůně.
Přišel podzim, dny s ním rmutné,
šerá rána, noci černé,
myšlénky v nich k smrti smutné,
nedozírné, nedoměrné!
Myšlénka se pírkem chvěje,
hlas se jako lístek třese,
a co teď ret slabý pěje,
víc se přes hrob nepřenese.
VIII.
Když dal osud píseň tobě - jen ne dlouhou, jen ne dlouhou!
Posluchači hlavy věsí,
každý již se poodvrací,
zavzdychne si, zašeptne si:
"Zestár pěvec - hlas už ztrácí!"
Když dal osud cestu tobě - jen ne dlouhou, jen ne dlouhou!
Poutník pak už sice všaký,
bujně okolo se nesa,
outrpně tě měří zraky:
"Chudáček, už klesá - klesá!"
IX.
Jesenní kraj jsem, znavený
po bujném, úrodném létu,
šerá se po nebi chmúra pne
a písně mé mají se k letu.
Uprostřed kraje je bílý chrám
- tužby mé posud jej staví -
kol jeho věží se písně mé
teď slétají v šveholné davy.
Zmatený švehol! Víc žádný zpěv,
žádné v tom popěvy tklivé,
slyším jen pípnutí tázavé
a vzkřiknutí netrpělivé.
Odleťte tedy, již odleťte
do krajin mladistvě stinných -
sbohem si leťte, já oněmím,
vy leťte si do srdcí jiných.
X.
Den vznesl se z údolu; výš a výš
teď kráčí svým světelným krokem -
"Kam jdeš teď, kam jdeš?" - "Vždyť vydíš přec,
že ku výši hory bokem."
A pojednou ztemněla hora se,
a zhaslo i zlacené témě -
"Kde jsi teď, kde jsi?" Však ticho kol
a němá je širá země.
Já cítím se pojednou opuštěn -
kam asi se den můj vznesl?!
A v zimničném, v toužebném pospěchu
můj k údolu zrak zas sklesl.
Ach celá má minulost - vždyť to tam
již plujou jen mráčkové šedí -
a mně je tak ouzko, tak tesklivo,
jak měl bych jít ku zpovědi.
Související odkazy
Diskuse k úryvku
Jan Neruda - Zimní (Prosté motivy) (2)
Aktuální pořadí soutěže
-
V měsících červenec a srpen (letní prázdniny) soutěž neprobíhá!
Přesto můžete i v tomto období do naší datábáze přidat vlastní práci.
Štítky
Pohl postup popisný piercing Toufar Bucolica Robinson lavička v parku doktor pascal Pláňka poupata Lásky a nálezy Piano konec starých časů bernardy Rozervanec Prázdniny na statku Ostrov přeludů Rodion Raskolnikov Nietzche Fotbalový fanoušek Frozen kandidovat volám lada zimní radovánky Pěst na oko pro děti cizí jazyk Desu plny dum černé skládky ohnivý pohár
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 693 634 453
Odezva: 0.05 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí