Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jan Neruda seděl na kostelních schodech. Čekal, až se jeho matka pomodlí a kostelník za ní zamkne. Chtěl totiž v kostele strávit noc. Slyšel, že svatý Václav ve svatovítském chrámu den co den vždy o půlnoci provádí svatou mši. Dohodl se tedy se svými dvěma kamarády, že ve svatovítském chrámu přespí.

Oknem už přestávalo svítit denní světlo a psy do chrámu ještě stále nepustili. Jan slyšel spoustu zvuků, ty ale po chvíli utichly. Až po páté hodině přede dveřmi zaslechl kroky a poté i zahvízdnutí. Byli to Janovi dva kamarádi. Volali na něho, on se však ozvat nemohl. Házeli mu tedy do okna kamínky. Jenže šel kolem nějaký pán a chlapci utekli.

Odbila sedmá hodina. Jan dostal hlad, a přestože byl teple oblečen, chvěl se zimou. Proto vstal a šel se projít po schodech nahoru k varhanám. Prohlížel si chrám a myslel na to, jak asi bude vypadat svatováclavská mše. Věděl, že v chrámě není sám. Mezi trámy měli postavené hnízdo vrabci. A poněvadž se mu chtělo spát, tak aby neusnul, sáhl do hnízda, uchopil vrabce, držel ho pevně v ruce a sedl si s ním na schody. Přesto usnul.

Probudila ho červená záře. Myslel si, že je to svatováclavská mše. Ve skutečnosti to ovšem byl farář s Janovou plačící matkou a tetou, u které - jak matce nalhal - měl přespat. Jan byl zklamaný, že nebyl svědkem oné události, na kterou čekal. Pak utíká za matkou, aby s ní odešel zpět domů...