ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground­

Muzikál je žánr hudebně zábavného divadla a filmu, jehož název pochází z anglického „musical“ [čti mju:zikl], což je zkrácený výraz pro označení „musical comedy“ [čti mju:zikl komedy] ⇒ hudební komedie.

Jedná se o druh zábavního hudebního divadla, jenž se zformoval kolem roku 1930 především v divadlech newyorské Broadwaye. Spojil rozmanitost výstupů a výpravnost taneční revue, jejíž obliba vyvrcholila ve 20. letech 20. století, s tradicí zamerikanizované evropské operety. V hudební složce se orientoval na současnou podobu taneční hudby a na jazz.
Některé skladby mají blíže k evropské tradici s velkými ariózními zpěvy (Richard Rodgers: Oklahoma; Jerome Kern: Loď komediantů; Frederick Loewe: My Fair Lady), jiné zdůrazňují americké lokální prvky jak v ději, tak v jazyku (hovorová řeč lidových vrstev s množstvím slangových výrazů) i v hudbě (jazz, swing, rock); někdy je do popředí postavena taneční složka (Leonard Bernstein: West Side Story), jindy prostší písničkový typ (Irving Berlin). Výjimkou zůstává užití operní hudby k novému textu (Bizetova Carmen zpracována jako muzikál Carmen Jones).

Americký muzikál je součástí rozsáhlého průmyslu zábavy, včetně napojení na film, což předznamenává jeho inscenační styl a předpokládá autorskou spoluúčast mnoha specialistů na každém titulu. Nárokům na dějovou složku vychází vstříc časté adaptování vrcholných literárních a dramatických děl, obvykle za cenu drastického zjednodušení (rockové muzikály na adaptace shakespearovských děl apod.).

Podle amerického vzoru vznikají od 50. let minulého století původní muzikály v mnoha zemích; některé z nich získaly mezinárodní ohlas (Sladká Irma – Irma la Douce, Paříž, 1956; Oliver!, Londýn-West End, 1960; Když je v Římě neděle, Milán, 1957 aj.). Evropský vývoj zábavního hudebního divadla ostatně už po 1. světové válce směřoval k muzikálovému typu. Přímá inspirace někdejší anglickou ballad opera se promítla do Brechtovy a Weillovy Žebrácké opery (Die Dreigroschenoper, 1928) i do první verze Vzestupu a pádu města Mahagonny (Aufstieg und Fall der Stadt Mahagonny, 1929).

U nás dospělo zcela nezávisle k osobitému typu muzikálu Osvobozené divadlo, které vyšlo rovněž z revuálního představení (Vest Pocket Revue, 1927); v Jaroslavu Ježkovi našlo mimořádně silnou skladatelskou individualitu. Roku 1948 uvedli Voskovec s Werichem jako první na kontinentě americký muzikál (Divotvorný hrnec).

Za jeden z nejslavnějších českých muzikálů je dodnes považován film Starci na chmelu (1964). Od 90. let minulého století začala v České republice vznikat celá řada muzikálů, nezřídka čistě komerčního charakteru. Mezi komerčně nejúspěšnější české muzikály lze zařadit tyto: Dracula (1995), Monte Cristo (2000), Kleopatra (2002) či Tři mušketýři (2004).