Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• 2. díl Karolínské epopeje (předchozí: Píseň o Rolandu /1887/; následuje: Román o čtyřech synech Ajmonových /1890/)
• věnováno polskému spisovateli a Zeyerovu příteli Bronisławu Grabowskému
• tato epická skladba vznikla v roce 1889 a časopisecky (Květy) pak vyšla roku 1890

Příběh o Bazinovi tvoří rámec této skladby, do kterého jsou pak retrospektivně vkládána další vyprávění. Celistvosti kompozice dosahuje Julius Zeyer především propracovanými spojovacími články mezi jednotlivými tématy, v nichž se nejvíce uplatňuje jeho fantazie a obraznost.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

In Karolinská epopeja I.. Vydala Česká grafická unie v Praze roku 1932 (7. vydání).

DĚJ:

Karel Veliký, císař západu, zhřešil těžce před Bohem, když vstoupil ve sňatek s vílou Urgelou. Nebyla to láska, která poutala císaře k Urgele - příčinou jeho náklonnosti byla kouzelná přitažlivost prstenu, jenž Karel víle daroval, nevěda sám nic o jeho moci.

Po Urgelině smrti se prsten dostal do rukou Galeně, dceři španělského krále, ke které poutal Karla již dříve závazek. Galena moci prstenu nezneužije ve svůj prospěch, nýbrž v přítomnosti Karla zničí jeho kouzlo. Císař dojat její ušlechtilostí vzplane k ní znovu láskou a učiní ji svou chotí. Dlouhým pokáním smaže císař své poskvrnění.

Jeho sestra Blanciflora podnikne nebezpečnou pouť do Bretonska, kde se modlí za Karlovu spásu.
Císař se jí však špatně odmění za oddanou sesterskou lásku. Blanciflora si za svého budoucího manžela zvolila chudého, statečného rytíře Bazina z Higantu, ale Karel - uražen její volbou - přinutí ji ke sňatku s mocným hrabětem Egmundem z Porýní a navíc pokoří Bazina tím, že vyvlastní celý jeho majetek! Tak se Karel dopustil dalšího, nového hříchu, ale i tuto křivdu se mu nakonec podaří napravit...

Řízením božím odkryje Egmundovu zradu - jenž usiluje o jeho život, chtě sám usednout na trůn - a současně přesvědčí se o Bazinově statečnosti. Egmund umírá v souboji s Bazinem a Karel dává svůj souhlas vítězi ke sňatku s Blanciflorou.

"A Karel Veliký Bohu děkoval za šťastný konec trampot veškerých, a od té doby v slávě velké vlád, a nebe chránilo jej patrně, když hříchy své byl pykal v lítosti a upřímně své křivdy napravil."