ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Zeyer Julius (*26.04.1841 - †29.01.1901)

­­­­

Na Sinaji (Nové básně)

  • publikováno prvně v almanachu Ruch roku 1888

Jak často v samotě své hluboké
jsem o tom přemýšlel, co člověk jest,
co duše, hmota, a co jesti Bůh!
Jak každého, ty dávné záhady
do vírů bezedných mě lákaly,
a když mě závrať jala, hledal jsem
na tváři tvé, velebná přírodo,
ten snivý úsměv, jež tak konejší.
Však na krátko vždy byl jsem skonejšen
a znova, opět marně hledal jsem,
co nikdo posud ještě nenašel,
a vlastní duch když nedal odpověď,
tu v čtení hroužil jsem se starých knih,
až přecházel mi zrak. Tak stalo se,
že jednou v noci bouřné, podzimní,
když vítr prázdným domem naříkal,
a měsíc letěl mraky jako pták,
nad divným spisem, zdolán horečkou,
nad knihou z tradic mágů složenou
jsem usnul na krátko, a divný sen,
pln toho, co jsem četl, myslil sám,
se zjevil mně tak živě, určitě,
že nikdy víc ho nezapomenu.

Mně zdálo se, na hoře Sinaji
že Mojžíše jsem viděl v onu noc,
jež byla čtyřicátá, v které bděl,
než sestoup' dolů v poušť, by prohlásil
před lidem svým, co káže Hospodin.
A vše, co myslil, cítil, věděl jsem,
- tak ve snu bývá, - jak bych cítil s ním
a myslil s ním, jsa jím a sebou přec.
Bděl před ohněm vysoko planoucím
a šlehajícím sterým jazykem
v mrak, který visel těžce nad horou
a nízce tak, že skal se dotýkal.
V něm Jahve skryt byl zrakům smrtelným.
A Mojžíš hleděl mlčky v širý kraj,
jenž dole prostíral se. Bílá zář
jej lunná pokrývala mátožně,
a zdála se bezbarvá, bledá poušť
tak nezemská, přízraku podobná,
tak něčím jiným, než vždy bývala,
že Mojžíš ulekl se pojednou,
a nejistota, klam a smyslnost
všech našich lidských pojmů zjevily
se divně jeho duši. Otázka
zda vskutku jest, co býti se nám zdá,
jím zachvěla a přemohla jej tak
ta neurčitost věcí, poznání,
že střemhlav s výše svatých nadšení
teď duše jeho v propast sletěla,
kde chmurná číhá, smrtná pochybnost.
Když pod horou ta zbledlá krajina
teď byla cos tak zcela jiného,
než předtím vždy, když z podob obou přec
jen jedna mohla býti pravdivou,
proč klamem nemohlo i vnitřním být,
co posud byl za boží brával hlas?
Což kdyby svět ten přec jen prázdným byl,
směs nepřítelských, slepých v boji sil?
Což kdyby snem jen bylo horečným,
co posud zdálo se mu zjevením?
Jak třásl se, že prázdný jest ten mrak,
v němž doufal, že se věčný Jahve kryl!
Krev mrazila jej v žilách, na hlavě
se vlasy zježily, a vytryskla
mu velká slza při té myšlence,
že mamem chorobného mozku byl
snad šeptající v duši onen hlas,
jenž buď se ozýval jak tichý van,
neb mocně orlím křídlem nesl jej
do výšin závratných! Že přeludem
snad lásky jeho k lidu byl ten Bůh,
jenž, domníval se, z domu otroctví
byl volal jej a celý Israel
na hrdou volnost, samo určenou?

Zřel v temný mrak a z temna němota
naň vanula jak hrozné zoufalství,
a vzkřikl zpola šílen: "Ozvi se!
Ó, promluv, Pane!"
Ticho bylo však...
"Což nejsi?" zvolal. "Nejsi, nebo spíš?"
Hlas vyšel z mraku: "Nikdy neusnu,
a běda světu, kdybych zadříml
před časem svým na jeden okamžik!
Svět bez prodlení sesul by se v nic."

Jak jásal Mojžíš uslyšev ten hlas!
Tak nebyl tedy klamem Jahve přec!
Až k zemi čelo sklonil, pravil pak:
"Před časem svým díš! Přece věčným jsi?"
"Jak ty,"děl Jahve. "Doznám proměny;
vždyť vše jí podrobeno, - jen ne On."
Tu s podivem se Mojžíš tázal jej:
"Což nejsi Tvůrcem, Bohem jediným?"

"Jsemť," pravil, "stvořitelem světů těch,
jež vidět, chápat zpola dovedeš;
však nejsem víc než dechem vanoucím
z úst, kteráž nejsou, aniž dýchají.
Až dech zas vtáhnou, - věk můj pominul,
a se mnou vše, - co ve mně, tobě, vše.
Jsemť projev jedné z Jeho myšlenek,
jak lidstvo země jesti myšlenkou,
jak člověk snem jest všeho člověčenství.
On ve mě jest, jak ve všemíru já -
a ty a já a vše zas bude v něm."

"Jest tedy světlem, duší, rozumem?"
děl tiše Mojžíš, jehož mysl teď
se hroužila do hlubin myšlení
jak v moře lastura, a Jahvův hlas
mu odpověděl: "Není rozumem,
ač jeho příčinou a původcem,
ni světlem ani duší, ačkoli
jich obou jesti věčnou příčinou."

A Mojžíš na to: "Tedy pověz mi,
ó, pověz Jeho jméno, vyslov je,
by duše moje pochopila taj!"

"To nelze," zněla z mraků odpověď.
"Tak čisté jest to jméno, prosté tak,
že v lidské slovo vejít nemůže.
Jen tušit možno pravdu nejvyšší!"

Tu znovu Mojžíš zamyslil se zas
tak hluboce, že něm byl, hluch a slep,
a bezdnem záhad, v které nořil se,
cos jako úsvit vstříc mu kmitalo,
kus po kuse vždy snímal představy,
jež tvářnost měly lidskou, s pojmutí
té pramyšlenky, která nemůže
nic společného míti s člověkem
a s žádnou bytostí, jež stvořena,
leč býti neluštěnou hádankou.
A když byl všechno lidské odňal jí,
co na ní viselo jak marný šperk
na idólu, jejž modlář zdobit chce,
tu ohlas toho jména čistého,
jež vysloviti nelze po lidsku,
se v jeho nitru ozývati jal,
ten ohlas, který k svému prazvuku
se měl, jak stín se šerý k světlu má,
a ohlas ten zněl děsuplně: "Nic!"

Bol zoufalý zas zachvěl Mojžíšem
a probudil jej z mučících ho dum;
a hleděl kolem. Oheň shasínal,
mrak byl se rozplynul. Kde Jahve byl?
Již nebyl zde, a přec byl přítomen!
Vždyť Mojžíš v sobě cítil Jej, a hle,
což nehleděl naň zdola, s pouště té,
kde ranní přísvit kouzlem mladistvým
se rozléval? Poušť velká, mlčící
svou tklivou tváří zřela k nebesům,
a duše v hmotě byla zřejmá tak,
že Mojžíš blahou cítil útěchu,
a velebil tu duši prostější,
a mnohem bližší svému původu,
než duše lidí hříchem bloudících;
a pravil si: "Jak všude Jahve jest,
a nikde přec, tak ono živé ?nic'
jest také ?vše'. Neb ?ano' v něm jak ?ne'.
Teď s hory sejdu, čeká na mne lid,
a povím mu, co zjevila mi noc -"

Však zarazil se. "Jak to povědít,
když jasně myslit nedovedu to,
když každým slovem, v které těsnám to,
krok činím odbočný a nejistý?
Oh, každé ucho, jež mne uslyší,
dá jiný smysl slovům mlhavým,
a v šeru neurčitých pojmutí
sto nových model, tisíc, bezčetno
se zrodí vinou mého jazyka!
Ne, Jahve, s pololidskou tváří svou,
jak žije v pojmutí mých bratří dnes,
jest Bohem nejmožnějším, jediným,
a toho jedině jim zjevím teď.
Vše ostatní v své srdce pochovám!"

V tom vyšleh' první slunce paprslek,
jak zlatý výkřik zrozeného dne,
a Mojžíš stoupal zvolna v nížinu
před čekající lid svůj Israel;
však líce zahaliv dřív závojem,
by neviděli bledost zsinalou,
by na čele mu čísti nemohli,
až prohlásí, kdo Bohem jediným.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 26.04.2019

   
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Dům U tonoucí hvězdy, Dům U tonoucí hvězdy (2)
-Inultus: Legenda pražská (Tři legendy o krucifixu)
-Jan Maria Plojhar, Jan Maria Plojhar (2)
-Neklan, Neklan (2)
-Pohádka o Karlu Velikém (Karolínská epopeja)
-Radúz a Mahulena, Radúz a Mahulena (2), Radúz a Mahulena (3), Radúz a Mahulena (4), Radúz a Mahulena (5), Radúz a Mahulena (6)
-Radúz a Mahulena (rozbor)
-Román o věrném přátelství Amise a Amila
-Tři legendy o krucifixu, Tři legendy o krucifixu (2), Tři legendy o krucifixu (3)
-Tři legendy o krucifixu (rozbor), Tři legendy o krucifixu (rozbor) (2)
-Troje paměti Víta Choráze
Čítanka-Ctirad (Vyšehrad), Ctirad (Vyšehrad) (2)
-Čechův příchod
-Dům U tonoucí hvězdy, Dům U tonoucí hvězdy (2), Dům U tonoucí hvězdy (3), Dům U tonoucí hvězdy (4)
-El Cristo de la Luz: Legenda toledská (Tři legendy o krucifixu)
-Horo, horo vysoká (Nové básně)
-Inultus: Legenda pražská (Tři legendy o krucifixu)
-Jan Maria Plojhar
-Na Sinaji (Nové básně)
-Neklan
-Pes (Nové básně)
-Radúz a Mahulena, Radúz a Mahulena (2), Radúz a Mahulena (3), Radúz a Mahulena (4), Radúz a Mahulena (5), Radúz a Mahulena (6)
-Radúz a Mahulena (celá kniha / e-book)
-Samko Pták: Legenda slovenská (Tři legendy o krucifixu)
-Spravedlnost
-Tři legendy o krucifixu (celá kniha / e-book)
-Z papíru na kornouty (Fantastické povídky), Z papíru na kornouty (Fantastické povídky) (2)
-Ze zápisků (Ostatní prósa)
­­­­

Diskuse k úryvku
Julius Zeyer - Na Sinaji (Nové básně)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­