Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• román napsán v letech 1914-1915, vydán po jeho smrti roku 1925

Román je uměleckým vyjádřením ústředního motivu Kafkovy tvorby, pocitu odcizení a absurdity osamělého jedince uprostřed odlidštěné společnosti.
Hrdinou je mladý prokurista pražské banky, nenadále obžalovaný z neznámého přečinu u neznámého soudu. Této situaci se marně snaží čelit normálními prostředky. Dostává se do styku s advokáty neviditelné instituce, ale zahájený proces probíhá nezadržitelně dál a zcela ochromí jeho život. Rok po zahájení procesu je hrdina odsouzen a popraven, aniž by do poslední chvíle věděl proč. Jeho případ je tragédií člověka, jenž žil bez kontaktu se životem a bez užšího vztahu ke společnosti, která nemá ve svém systému pochopení pro individualitu jednotlivce.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Academia v Praze roku 2008 (1. vydání tamtéž). Z německého originálu Der Prozess přeložil Pavel Eisner. Počet stran: 259. ISBN: 978-80-200-1597-6.

ADAPTACE:

Filmové

• 1962, Le Procès, režie Orson Welles (Občan Kane)
• 1993, The Trial, režie David Hugh Jones

Divadelní

Mnoho; Proces byl například v roce 2007 nastudován pražským divadlem.

OBSAH:

Kniha je spíše než konkrétní příběh jakýsi soubor otázek, které vyvstávají v duši člověka - hlavního hrdiny Josefa K. Je to úspěšný bankovní prokurista, jenž je ve svých 29. letech velmi vysoce postaveným úředníkem v bance. Dělá vše pro to, aby na pomyslném žebříčku společenských hodnot stoupal stále výše. Je to skutečný workoholik, ale jen do doby, než se jednoho rána probudí a v jeho předsíni nalezne dva neznámé muže. Je mu sděleno, že je obžalován. Nic víc. Na otázky kým, jak a proč je obžalován, mu neodpoví. Pan K., jakožto velmi sebevědomý muž plný síly, je přesvědčen, že tento nepovedený vtip bude ignorovat, ale jednoho dne mu zavolají od soudu, že se má dostavit do jednoho domu na předměstí kvůli výslechu. Jde tedy v uvedenou dobu na tuto adresu, která jej zavede do jedné z mnoha chudinských čtvrtí. Po krátkém hledání nachází soudní kancelář. Zde se v soudní síni tvrdě obhajuje a napadá soud, což vše pokládá za svou obhajobu, avšak zbavuje se jí právem na výslech. Stále si ještě myslí, že se jedná o vtip a že tento soud nad ním nemá žádnou moc. Snaží se proto, aby vše bylo jako před tím, než k němu domů přišli ti dva muži. Kvůli soudu za ním přijíždí jeho strýc z venkova, který se dovídá o procesu a chápe ho jako škodu na dobrém jméně rodiny. Seznamuje pana K. se svým přítelem soudním advokátem Huldem. Ten vyžaduje plnou oddanost a věrnost při zastupování. Pan K. stále bere vše na lehkou váhu. Časem však pan K. ztratí sebevědomí a odhodlání a místo nich nastupuje únava. Pan K. již bere svůj proces jako samozřejmost, s níž je nutné počítat a které je nutné mnoho obětovat. Seznamuje se totiž skrz svého dlouhodobého zákazníka v bance s jistým malířem Titorrelim, který mu vysvětlí, že u soudu lze být úplně osvobozen jen zřídkakdy a že na to nemá nikdo kromě soudců žádný vliv. Dovídá se také, že obžalovaný se může hájit pouze nepřímo působením na lidi od soudu. Zde advokát využívá svých kontaktů na soudce. Pan K. se nakonec v chrámu při čekání na jednoho italského obchodníka setkává se soudním kaplanem, který mu vysvětluje, že vše patří k soudu a že záleží pouze na něm, jak si zákon bude vykládat. Pan K. to pochopí tak, že zákon je vykonáván lživě a záměrně tragicky ovlivňuje život lidí. Kniha končí 31. narozeninami pana K., při kterých pro něj domů přijdou dva soudní zřízenci a odvedou jej za město, kde je popraven.

CITÁT Z KNIHY:

"Jako světelný záblesk rozletěla se tam křídla jednoho okna, nějaký člověk, slabý a útlý v té délce a výšce, se rázem vyklonil daleko z okna a ještě dál rozpřáhl paže. Kdo to je? Dobrý člověk? Někdo, kdo s ním cítí? Někdo, kdo chce pomoci? Je to jednotlivec? Jsou to všichni lidé? Je ještě pomoc? Jsou námitky, na které se zapomnělo? Jistě že jsou. Logika je sice nezvratná, ale člověku, který chce žít, neodolá. Kde je ten soudce, kterého nikdy nespatřil? Zvedl ruce a roztáhl všechny prsty.
Ale jeden z pánů přiložil ruce k jeho hrdlu a druhý mu zatím vrazil do srdce nůž a dvakrát jím tam otočil. Hasnoucíma očima ještě spatřil, jak pánové, opřeni o sebe, tvář vedle tváře před jeho obličejem, zblízka pozorují, co bylo rozhodnuto. "Jako pes", pravil, bylo to, jako by stud ho měl přežít."

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha je psaná dosti nezáživně i napjaté situace jsou zde líčeny s naprostým klidem a bez žádného zápalu. Což mi na knize docela vadí.