Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• interpretace Šrámkovy básně Raport ze sbírky Modrý a rudý

TEMATIKA:

Námětem Šrámkovy básně Raport je zbytečné utrpení koní nasazených do první světové války, jež je výhradně lidským sporem. Autor vychází z vlastních zkušeností získaných v bojích za Rakousko-Uhersko na jižní frontě. Proto také vystupuje v básni jako hlavní postava vojáka-vypravěče. Svoji myšlenku o ušetření zvířat ve válce sděluje hejtmanovi během raportu ve formě snu. Barvitě líčí, jak padl v poli spolu s hejtmanovým ořem a musel zblízka sledovat, jak nevinné zvíře umírá a on pro něj nemůže nic udělat. Popisuje emoce, které v něm vyvolával pohled do vytřeštěných očí trpícího koně a v závěru prosí hejtmana, aby tato zvířata chránil. Zmiňovaného koně však můžeme považovat pouze za symbol zastupující lidi, kteří do války nechtěli a přesto byli donuceni stát se vojáky - lidi jako autor sám.

Báseň jasně vykazuje známky Šrámkova odporu k válce vycházejícího z jeho antimilitaristického a anarchistického smýšlení. V Raportu se tak autor především snaží (stejně jako v celé sbírce Modrý a rudý) ukázat nesmyslnost a krutost válčení.

KOMPOZICE:

Raport je báseň lyrická, subjektivní a silně citově laděná, ale zároveň se jedná o autorovu reálnou výpověď, a proto si částečně zachovává dějovost. Text je rozčleněn na sedm slok po sedmi verších s rýmovým schématem ABCBDDB (spojení rýmu přerývaného a obkročného). Kompozici děje můžeme považovat za chronologickou, neboť přestože je vyprávěn sen, tedy událost již minulá, nemá její časové umístění žádný vliv na vyznění díla. Významným kompozičním prvkem je zde hlavně gradace, která se projevuje ve stupňování naléhavosti vojákova vyprávění a vrcholí úpěnlivou prosbou k hejtmanovi. Z hlediska klasického rozdělení výstavby děje můžeme považovat první sloku za úvod a poslední za závěr - zbylé sloky nemá smysl dále dělit, protože se zápletka nijak nerozvíjí a k žádnému rozuzlení nedochází.

JAZYK:

Autor používá jazyk převážně spisovný až knižní (as; kdos; vědět chtí), ale prokládá ho nespisovnými lidovými výrazy (meldovat; tož) za účelem dosažení větší autentičnosti a také kvůli kontrastu mezi lyrickým popisem a hlášením. K umocnění působivého, až patetického rázu básně použil Šrámek rozličné básnické figury a jazykové prostředky: řečnická otázka (což byl vinen čím?), aposiopese (v hrdle vysychá...; A chtěl by ržát...), apostrofa (sluníčko zlaté), anafora (proč), epizeuxis (neví, neví), personifikace (oči křičely), metafora (podkova necinkne; nebe v krvi), hyperbola (prosím tisíckrát), eufemismus (sluníčko) a dysfemismus (díra do břicha).

UKÁZKA:

Že louky voní kol a jeteli
a kvete řeřicha -
a on... kůň... což vinen čím?
má díru do břicha,
že na něm seděl kdos, už nesedí,
a oči vědět chtí, však nevědí,
a v hrdle vysychá...

Oh, v hrdle vysychá... A chtěl by ržát...
že neví, neví proč?!
Sluníčko zlaté, což neměl on tě rád -
ty už ho nechceš - proč?
proč necinkne už nikdy podkova,
proč nebe v krvi, nohy z olova -
hó, toč se, světe, toč...