Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka (úplný závěr knihy)

Ještě mrkly na postel a rychle vyšly. Jen Lucy, Blanka a Karolína zůstaly s Rózou, která se rozhlížela po pokoji, je-li všecko v pořádku. V okně zatáhla záclonu; pak si vzpomněla, že se lampa nehodí, vhodnější je svíčka; rozsvítila na krbu jeden měděný svícen a postavila jej na noční stolek vedle nebožky. Ostré světlo náhle ozářilo tvář mrtvé. Hrůza! Všechny se otřásly a zmizely za dveřmi.
"Ach, jak se změnila," šeptla si Róza Mignonová, která zůstala poslední.
Odešla a zavřela dveře. Nana zůstala sama, tvář ve světle svíčky civěla do vzduchu. Žvaneček mršiny, hromádka vlhkého mazu a krve, lopatka zkaženého masa, vržená na podušku. Neštovice se rozlezly po celém obličeji, puchýř vedle puchýře; zbledlé a sedlé připomínaly plesnivé bláto, jako by se už rozpadaly v prach a popel na té beztvářné kaši, v níž už zanikly všechny rysy. Levé oko úplně utonulo v rozteklém hnisu; pravé, pootevřené, se propadávalo jako černá a nečistá díra. Zhnisaný nos ještě mokval. Načervenalá strupovina běžela od jedné tváře k ústům a povytáhla jejich koutek v strašlivý škleb. Jen vlasy, krásné vlasy zachovaly svou sluneční zář a oblévaly zlatými proudy tu hroznou a groteskní masku nicoty. Venuše se rozkládala. Jako by jí byl do tváře vstoupil jedovatý virus, jež sebrla ve stokách a na pohozených mršinách, ten ferment, jímž sama otravovala kdekoho, a proměnil obličej v hromadu hnisu.
Pokoj byl prázdný. Z bulváru stoupal šílený křik, jeho dech nadouval záclonu.
"Na Berlín! Na Berlín! Na Berlín!"