Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• román

Slavný román francouzského naturalisty vychází z dobových poznatků o dědičnosti a zobrazuje člověka v jeho biologické podstatě, ovládaného nízkými vášněmi.
Autor sugestivně vypráví o životě obyvatel pařížské periferie v 2. polovině 19. století, žehlířek, pradlen, dělníků a drobných řemeslníků, žijících v tísnivém prostředí ubohých sešlých činžáků. Jejich jediným rozptýlením po vysilující práci je alkohol, pod jehož vlivem tito původně bodří a pracovití lidé duševně i tělesně chátrají. V centru děje stojí dramatický osud prosté udřené pradleny a žehlířky Gervaisy, v jejíž rodině si alkohol vybírá svou tragickou daň.

DOBA A MÍSTO DĚJE:

Paříž, 2. polovina 19. století

HLAVNÍ POSTAVY:

Gervaisa - milá, skromná, dobrosrdečná pradlena, která touží po spokojeném životu; bohužel osud jí nachystal úplně jiný život...
Coupeau - Gervaisin manžel; zprvu sympatický klempíř, poté se z něj však stává hrubián, povaleč a opilec
Lantier - Gervaisin bývalý přítel, otec Štepána a Klaudia; falešný člověk, snaží se vlichotit lidem, aby je potom mohl vyjídat a obírat o peníze; příživník a povaleč
Lorilleuxovi - sestra Coupeaua a její manžel; zlatníci, závistiví, nepřejícní a lakomí lidé
Goujet - kovář; bezhlavě zamilovaný do Gervaisy

DĚJ:

Gervaisa se se svým přítelem Lantierem a jejich dvěma syny stěhuje do Paříže. Jelikož však žijí bohémským životem, brzy se jim peníze rozkutálejí. Lantier opouští Gervaisu s nějakou poběhlicí a ona zůstává na výživu a výchovu svých dvou synů sama. Získává místo v prádelně, brzy se jí začne dvořit soused Coupeau. Po zdlouhavém přemlouvání Gervaisa svolí a stává se jeho ženou. Narodí se jim dcera Nana. Žijí pokojným životem až do doby, kdy má Coupeau v práci úraz - spadne ze střechy. Gervaisa utratí všechny jejich úspory za léčení, Coupeau se uzdraví, ale práce už ho moc nebaví, navykl si na nicnedělání a domácí poflakování. Gervaisa si touží otevřít vlastní prádelnu, ale nemá dostatek peněz. Soused Goujet, jenž je do Gervaisy tajně zamilovaný, jí půjčí dostatečný obnos a Gervaisa si otevírá svůj krámek. Ten jen vzkvétá, zákazníci se jen hrnou, Gervaisa najímá dělnice. Syn Štěpán začne pracovat ve stejné kovářské dílně jako Goujet. Tam ho chodí Gervaisa často navštěvovat a vzplane mezi nimi platonická láska. Coupeaua pomalu přechází jeho odpor k alkoholu a občas si večer zajde se svými kumpány na skleničku.

Na Gervaisin svátek je uspořádána velká hostina. Pozvou příbuzné, mezi nimi jsou i závistiví a nepřejícní Lorilleuxovi. Ten večer se u Gervaisina krámku objeví Lantier. Naštvaný Coupeau mu chce dát co proto, ovšem Lantier ho svou výmluvností uzemní a netrvá dlouho a stávají se z nich nejlepší přátelé. Lantier se stěhuje k nim do krámu, Gervaisa teď musí živit dva mužské, Nanu a Coupeauovu matku. Brzy Lantier svede Gervaisu. Té se v prádelně už moc nedaří, ztrácí zákazníky, propouští dělnice. Goujet, který to vše pozoruje, jí chce pomoci, a tak jí nabízí, aby spolu utekli někam daleko. Ona však odmítá. A to je začátek jejího konce. Krám krachuje, stěhují se (teď už pouze s Coupeauem a Nanou) do menšího bytu. Ani jeden už moc nevydělává a vše, co vydělají, propijí. Gervaisa po počátečních zábranách propadne alkoholu taky. Jelikož se doma často hádají a mlátí, Nana odchází z domu a stává se z ní prostitutka. U nich doma se trvale zabydlela bída, hlad, špína a zoufalství. Coupeau mívá představy, alkohol už mu vlezl na mozek, umírá v blázinci. Gervaisa umírá zanedlouho po něm v prohnilé díře pod schody, zklamaná celým světem.

CITÁT Z KNIHY:

Již na začátku knihy si dal autor záležet s tím, aby vykreslil destilační přístroj, který se nachází v jedné zašlé putyce. Už to jsem považovala za jakýsi symbol pomalu se blížícího neštěstí.
Destilační přístroj se svými nádržkami roztodivných tvarů a nekonečnou spletí stočených trubic vypadal pochmurně a hrozivě. Odnikud neucházel ani pramínek páry nebo kouře, bylo jen sotva slyšet, jak si přístroj uvnitř oddychuje, doléhalo sem něco jako tiché podzemní supění. Jako kdyby tu nějaký zasmušilý, mohutný a mlčenlivý pracovník konal za bílého dne nějakou zlověstnou noční práci. (...) Destilační přístroj zatím potichu, bez jediného záblesku, bez jediného veselého odlesku matných měděných kotlů pracoval dál a vypouštěl alkoholové výpotky jako pomalý neúnavně vytékající pramen, který nakonec zaplní celou místnost, rozlije se ven na bulváry a zaplaví celou obrovskou pařížskou kotlinu. Tu se Gervaisa zachvěla a ustoupila o krok dozadu; pokusila se usmát a zašeptala: "Je to hloupé, ale z toho přístroje mi jde po zádech mráz ... Vůbec z toho pití mi jde mráz po zádech ..."

Výjev Coupeaova příchodu domů. Byl tak opilý, že pozvracel vše, co mu přišlo do cesty. Tato chvíle je také důležitá proto, že ve chvíli, kdy Gervaisa uviděla manžela válet se ve svých vlastních zvratcích, konečně jí došlo, že k němu už vlastně nic necítí.
Opravdu, páchlo to tam o sto šest. Gervaisa hledala sirky a šlápla do mokra. Když se jí konečně podařilo rozsvítit svíčku, uviděli pěkné divadlo. Coupeau vyzvrátil všechno, co měl v sobě, a byl toho plný pokoj. Postel byla celá zdělaná, koberec také, a dokonce i na prádelníku byly stříkance. A Coupeau, jak se zřejmě svezl z postele, ne kterou ho Poisson hodil, chrápal na zemi uprostřed vlastních výkalů. Válel se v tom jako prase, jednu tvář měl celou zamazanou, vydechoval otevřenými ústy smrdutý dech a prošedivělými vlasy vymetal kaluž, která se mu roztekla pod hlavou.
"To je ale prase! To je ale prase!" opakovala rozhořčená a zoufalá Gervaisa, "Všechno to tu zřídil ... Ne, tohle by ani zvíře neudělalo, ani chcíplej pes není tak odpornej jako on!"

KTEROU POSTAVOU BYCH SE CHTĚL(A) STÁT?

Nejvíce sympatickou postavou mi byl kovář Goujet. Byl sice stydlivý, ale uvnitř měl zlaté srdce, ve kterém nosil pouze Gervaisu - žádná jiná dívka se mu do něj už nevlezla. Nakonec mi jej bylo i trochu líto, Gervaisa ho poté jen využívala jako bankovní účet. Celou svou zamilovanost vsadil na špatnou kartu - byl mladý, byl pohledný, byl hodný. Kdyby se poohlédl po nějaké jiné dívce, mohl by s ní žít spokojený měšťanský život. Bohužel jeho múzou se stala Gervaisa, s níž moc štěstí neprožil...

SYMPATIE:

Gervaisinu přednost - a to její dobrosrdečnost - jsem zprvu považovala za její obrovský klad, postupně se však stával čím dál více záporným, až jsem jej začala nenávidět. Nechápala jsem, jak může být Gervaisa tak hloupá a nechat sebou tak ošklivě manipulovat. Coupeau mi byl zprvu také velice sympatickým, okouzlil mě svým chováním a svými názory. Poté, co se začal utápět v kořalce, se mé sympatie velice rychle stáhly do ústraní. Další postavou, jíž jsem obdivovala, byla Lalie, osmiletá dívenka, sousedka Coupeaových, dcera tyrana Bijarda, který pil stejně jako Coupeau a mlátil dceru kdykoli přišel z hospody. Dřív mlátil jen svou ženu, až ji umlátil k smrti. Na její místo nastoupila Lalie, o domácnost i o své dva malé sourozence se starala skvěle, doma bylo vždy čisto. Bijard jako by nic z toho neviděl, mlátil ji, týral ji, sprostě jí nadával. I ona jednou v zimě celá podvyživená a podlitinami na celém těle umírá...

ZÁPORNÁ POSTAVA:

Zápornou jednotkou zde očividně není člověk, ale průzračná čirá tekutina - alkohol. Právě ten popletl Coupeaovi hlavu a změnil jeho chování. Stejně rychle jako jsem ho začala mít ráda, tak stejně rychle jsem Coupeaua začala nenávidět a obdivovala Gervaisu za to, že s ním může vydržet...

CO BYCH DĚLAL(A) NA MÍSTĚ POSTAVY?

Být Gervaisou, popadnu Nanu a uteču s Goujetem. Byl to opravdu milý a hodný chlap, měl ji opravdu rád. I přesto však nemohu zapudit škodolibou připomínku, která mi stále klouže po jazyku. Člověk nikdy nemůže vědět, co se stane za týden, za rok. Ani Gervaisa nevěděla, zda se z Goujeta nestane stejný hrubián jako z jejího manžela. Coupeau byl přeci zprvu taky hodný, pozorný a čestný muž...

VLASTNÍ NÁZOR:

Jedna z mála knih, jež mě zaujala hned na prvních stránkách. S nadšením jsem hltala každou další stránku a byla jsem ráda, že jsem mohla být na chvíli součástí pařížských ulic, bohatých hostin, rvačky dvou pradlen či opileckých nočních flámů. Ještě teď si dokážu barvitě vybavit Gervaisin krámek, maličký byt lakomců Lorilleuxových i nádvoří činžovního domu, ve kterém Gervaisa strávila tolik příjemných i méně příjemných let, stále ještě před sebou vidím Goujetův zlatý plnovous. Zola si mě svým stylem vyprávění a svým brilantním popisem získal. Proto ani nemohu knihu hodnotit jinak než 10 body z 10.