ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Puškin Alexandr Sergejevič (*06.06.1799 - †10.02.1837)

­­­­

Boris Godunov

Drahocenné Rusům památce Nikolaje Michajloviče Karamzina věnuje toto dílo, vnuknuté jeho géniem, ve zbožné úctě a vděčnosti

Alexander Puškin


V paláci Kremlu (20. února 1598).

Knížata ŠUJSKIJ a VOROTYNSKIJ.

VOROTYNSKIJ: Jsme oba vysláni být strážci města, však střežit málem nemáme už koho: je Moskva vylidněna, všechen lid šel k monastýru za svým patriarchou. Čím, domníváš se, skončí se ten zmatek?
ŠUJSKIJ: Čím že se skončí? Snadno uhodnout: lid postýská si, popláče si ještě a Boris trošku upejpat se bude tak jako piják před sklenicí vína, a nakonec se přec jen uráčí mu, že milostivě přijme korunu: a pak, nu pak nám znova povládne, jak dříve vlád.
VOROTYNSKIJ: Však uplynul již měsíc, co se sestrou se v monastýru zavřev, on povrhuje, zdá se, věcmi světa. Bojarská Duma ani patriarcha ho dosud nedovedli oblomit; je nepřístupen domlouvavým slzám i modlitbám i vzlyku celé Moskvy, ba také výzvám Velikého sněmu. Je marné vznášet prosbu k jeho sestře, by Borisově vládě žehnala; ta teskná klášternice-cařice tak jako on je tvrdě neústupna. Sám Boris toho ducha jí as vnuk. Však jestli vládce opravdu je syt svých panovnických starostí a vskutku se zdráhá převzít osiřelý trůn? co řekneš pak?
ŠUJSKIJ: Že marně prolita je krev mladičkého hocha, careviče; když tomu tak, moh Dmitrij zůstat žít.
VOROTYNSKIJ: Ten strašný zločin! A je vskutku pravda, že Boris dal ho utratit?
ŠUJSKIJ: Kdo jiný? Kdo marně Čepčugova podplácel? Kdo Biťagovské oba vypravil i s Kačalovem? - Do Ugliče byl jsem poslán vyšetřit čin za tepla a našel jsem tam čerstvé ještě stopy. Vždyť celé město svědkem bylo vraždy a všichni shodně vypovídali; když jsem se vrátil, jediným já slovem moh záhadného vraha usvědčit.
VOROTYNSKIJ: A pročs ho nezničil?
ŠUJSKIJ: On, přiznám se ti, mě tenkrát pomátl svou klidnou myslí a nestoudností, jíž jsem nečekal; jak byl by bez viny, mně v oči hleděl a vyptával se na podrobnosti, a já mu opakoval nehoráznost, již sám mi napověděl.
VOROTYNSKIJ: Nebylo to správné, kníže.
ŠUJSKIJ: Co jsem mohl dělat? Vše zradit Feodoru? Ale car se na vše díval Borisovým zrakem a Borisovým sluchem vnímal vše. I kdybych u něho byl získal víru, byl by zas Boris mu ji doved vzít - a já bych býval do vězení vržen, a v pravou chvíli, a jak mého strýce by v žaláři mě tiše utratili. Já nejsem chvastoun, ale žádná trýzeň, být nezbytí, mi nenažene strach; ne zbabělec, však nejsem také hlupák, jenž nadarmo by do léčky snad lez.
VOROTYNSKIJ: Ten strašný zločin! Jistě že teď vrah - co myslíš si - je drásán pokáním; krev nevinného pacholátka mu as na trůn vstoupit nedovoluje.
ŠUJSKIJ: Však on to zmůže! Plachý Boris není! Ta velká čest i nám i širé Rusi: on, včera ještě otrok, Tatařín, zeť kata Maljuty, sám v duši kat - on vezme slavný řetěz Monomachův...
VOROTYNSKIJ: Je nízký jeho rod; to my jsme víc.
ŠUJSKIJ: Aj, to bych řek.
VOROTYNSKIJ: Vždyť Šujskij, Vorotynskij - od nepaměti jsou to knížata.
ŠUJSKIJ: Od nepaměti, z Rjurikovy krve.
VOROTYNSKIJ: Slyš, kníže, každý z obou nás má právo vlást zemi po Feodoru.
ŠUJSKIJ: A větší než Godunov.
VOROTYNSKIJ: Toť čirá pravda.
ŠUJSKIJ: Nuže? Když Boris neustane pletichařit, my budem zručně nepokoje šířit, by národ odpad od Godunova; dost rodných knížat žije na Rusi: buď zvolen carem, zemi kdo je milý.
VOROTYNSKIJ: Nás, následnictva Varjagů, je dosti, však těžko vést nám spory s Godunovem: lid odvyk si v nás vidět potomstvo svých dávných válečnických panovníků. Již dlouho o svá knížetství jsme přišli a carům podřízeně sloužíme, však on, on doved postrachem i láskou i leskem slávy okouzlovat lid.
ŠUJSKIJ (hledě z okna): Je odvážný, toť vše. - A my... však dost. Hle, už jdou zpět, už rozchází se dav. Pojď rychle zvědět, zda je rozhodnuto.

Krásné náměstí.

LID.

PRVNÍ Z LIDU: Je neoblomný. Vyhnal biskupy i bojary a patriarchu, všechny, kdo marně před ním padli do prachu. Lesk prestolu ho naplňuje hrůzou.
DRUHÝ: Ó Bože můj, kdo námi povládne? Ó, běda nám!
TŘETÍ: Zde, vizte, vrchní ďjak! ten přináší nám usnesení Dumy.
LID: Tak ticho, ticho tam! Ďjak bude mluvit. Pst! Poslouchejte!
ŠČELKALOV (na stupních Krásného schodiště): Usnesl se Sněm, že ještě naposled se pokusí, zda chmurný vládce přístupen je prosbám. I vypraví se zítra patriarcha, až v Kremlu slavnou jitřní dozpívá; a znovu - korouhvemi obklopen a Donskou ikonou i Vladimirskou - on s bojary a sborem církevním a se šlechtou a s vybranými lidmi a s vámi, lidem pravoslavné Moskvy, se orodovat vydá k cařici, by nad sirou se Moskvou slitovala, by Borisovi požehnala k carství. Teď v božím jméně domů jděte zpět a pomodlete se - nechť k nebesům se pomodlení nese pravoslavných.

(Lid se rozchází.)

Panenské pole. - Novopanenský monastýr.

LID.

PRVNÍ: Teď do cely už vešli k carevně. Tam Boris předstupuje s patriarchou a s bojary.
DRUHÝ: A dále?
TŘETÍ: Ona posud se vzpouzí, ale doufat možno přec.
BABKA (s děckem): Tak neplač, neplač. Sice pro tebe si přijde bubák! Tak už přestaň brečet!
PRVNÍ: A nemůžem se prodrat za ohradu?
DRUHÝ: Kdepak! to nejde. I zde venku těsno, ne jenom tam. Hleď, Moskva celičká se tady shlukla. Ohrada i střechy, tam na zvonici všechna poschodí, báň na kostele, ba i jeho kříže - vše posázeno lidem.
TŘETÍ: Nádherně!
PRVNÍ: Jaký to hluk?
DRUHÝ: Slyš! Jaký je to hluk? Lid zabouřil - teď klesají, jak vlny by opadaly... Další řada! Bratře! teď došlo na nás. Rychle na kolena!
LID (na kolenou, kvílí a pláče): Ach, slituj se, náš otče. Vládni nám! Buď otec náš! náš car!
JEDEN (potichu): A nač ten pláč?
DRUHÝ: Což víme my? To vědí bojaři. Co my jsme proti nim!
BABKA (s dítětem): Teď, když má plakat, je jako pěna. Bubák si tě vezme. Plač, rozmazlený.

(Hodí je na zem, dítě se rozkřičí.)

JEDEN: Tak! Už pláčí všichni. My tedy taky.
DRUHÝ: Nutím se - a nic.
PRVNÍ: Mně taky netekou. Tak cibulí si potřít oči...
DRUHÝ: Nasliním je aspoň. Co je to zas?
PRVNÍ: Ech, kdo by se v nich vyznal.
LID: Trůn jeho jest! On car je náš! On svolil! Je Boris carem! Zdráv buď, zdráv buď Boris!

V paláci Kremlu.

BORIS, PATRIARCHA, BOJAŘI.

BORIS: Ty, otče patriarcho, bojaři! Je obnažena před vámi má duše: jste svědky, kterak v pokoře a bázni svou převelikou vládu přejímám. Jak těžká nastává mi povinnost! Já nastupuji po Ivanech mocných, ba nastupuji po andělu-caru!... Můj spravedlivý otče - vladaři! Tam s nebe shlížej na pláč věrných sluhů a sešli tomu, kohos miloval a jejž jsi povznes jako zázrakem, své nejsvětější požehnání k vládě! Kéž slavně panovat smím tvému lidu, kéž dobrý jsem a spravedliv jak ty! - Vás k spolupráci volám, bojaři. Tak služte mně, jak sloužili jste jemu, když jsem se ještě o váš úkol dělil a lidem nebyl povolán, bych vlád.
BOJAŘI: My nezrušíme přísah, jež jsme dali.
BORIS: Teď pojďme hrobům poklonit se vládců, těch zvěčnělých, kdož vládli na Rusi - a poté k hodům sezvem všechen lid: od velmože až k slepci-žebráku nám všichni buďtež vítanými hosty.

(Odejde, za ním bojaři.)

VOROTYNSKIJ (zadrží Šujského): Tys uhod.
ŠUJSKIJ: Co?
VOROTYNSKIJ: Zde - nedávno to bylo - což nevzpomínáš?
ŠUJSKIJ: Nevzpomínám na nic.
VOROTYNSKIJ: Jak lid se valil na Panenské pole, tu řekls?
ŠUJSKIJ: Není na vzpomínky kdy, spíš zapomínat radil bych ti občas. Krom toho já svým klevetivým slovem spíš tebe chtěl jsem tenkrát vyzkoumat, bych hlouběj do smýšlení tvého vnik. Nu což - teď všichni pozdravují cara: že nejsem s nimi, všimli by si snadno. - Jdu za nimi.
VOROTYNSKIJ: Ten pokrytecký dvořan!

***

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 10.02.2014

   
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Arion: výbor z lyriky
-Bělkinovy povídky, Bělkinovy povídky (2)
-Boris Godunov, Boris Godunov (2)
-Cikáni
-Evžen Oněgin, Evžen Oněgin (2), Evžen Oněgin (3), Evžen Oněgin (4), Evžen Oněgin (5), Evžen Oněgin (6), Evžen Oněgin (7), Evžen Oněgin (8), Evžen Oněgin (9), Evžen Oněgin (10), Evžen Oněgin (11), Evžen Oněgin (12), Evžen Oněgin (13), Evžen Oněgin (14), Evžen Oněgin (15), Evžen Oněgin (16), Evžen Oněgin (17), Evžen Oněgin (18), Evžen Oněgin (19), Evžen Oněgin (20), Evžen Oněgin (21), Evžen Oněgin (22), Evžen Oněgin (23), Evžen Oněgin (24), Evžen Oněgin (25), Evžen Oněgin (26), Evžen Oněgin (27), Evžen Oněgin (28), Evžen Oněgin (29), Evžen Oněgin (30), Evžen Oněgin (31), Evžen Oněgin (32)
-Evžen Oněgin (rozbor)
-Kapitánská dcerka, Kapitánská dcerka (2), Kapitánská dcerka (3), Kapitánská dcerka (4), Kapitánská dcerka (5)
-Kavkazský zajatec
-Malé tragédie
-Měděný jezdec
-Piková dáma, Piková dáma (2), Piková dáma (3), Piková dáma (4), Piková dáma (5), Piková dáma (6), Piková dáma (7), Piková dáma (8), Piková dáma (9), Piková dáma (10), Piková dáma (11)
-Vánice
Čítanka-Ančar (Lyrika)
-Boris Godunov, Boris Godunov (2), Boris Godunov (3)
-Cesta do Arzrumu, Cesta do Arzrumu (2), Cesta do Arzrumu (3)
-Evžen Oněgin
-Hodokvas v době moru
-Kamenný host
-Kavkaz
-Koketě
-Má svoboda
-Mozart a Salieri
-Muza
-Památník
-Scéna z Fausta
-Scény z dob rytířských
-Skoupý rytíř
-Utrhačům Ruska
-Vyšel jsem dřív než hvězda ranní (Vyšel jsem dřív než hvězda ranní)
­­­­

Diskuse k úryvku
Alexandr Sergejevič Puškin - Boris Godunov







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)