Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DĚJ:

Rodina Roháčů žila na okraji vesnice. Byli velmi bohatí, měli vždy nejlepší úrodu, ale byli velmi lakomí. S nikým se nebavili, nikoho nenavštěvovali a nikdo také nenavštěvoval je. Proto jim říkali Divousové.
Manžel Roháčové zemřel těsně po tom, co se jim narodil druhý syn. Není také divu. Šedesátiletý vdovec si bral patnáctiletou dívku z rodiny jen proto, aby jeho majetek nepřišel po smrti do cizích rukou. Roháčová tedy vychovávala syny sama.
Už jako malým jim zakazovala hrát si s ostatními dětmi ve vesnici. Tobiášovi to nevadilo, byl s matkou ve všem za jedno, ale Haštala to velmi mrzelo. Postupem času také matka s Tobiášem o všem rozhodovali a Haštal beze slova plnil jejich rozkazy.
Když byla jednou bouře, která zkalila vodu, poslala Roháčová Haštala k tůni, kde snad voda ještě zkalená nebyla. Tam potkal velmi nešťastnou dívku - Vojtěšku od Ostrých, které se zatoulala nejlepší dojnice. Neváhal, postil konve, našel kozu a dovedl ji k Vojtěšce. Poté se u tůně vídali každý den. Haštal skoro nemluvil, ale dívka ho svými slovy vždy potěšila.
Až jednou ho Vojtěška pozvala k muzice a v tu chvíli jako blesk utekl a ona na něj jen marně čekala. Myslela si, že se bojí jít na veřejnosti s tak chudou dívkou. Když se však vrátil Haštal domů, už ho očekávali. Měli na návštěvě bratra Roháčové i s jeho dcerou, která si měla vzít Haštala. Pavle padl do oka spíše Tobiáš, ale to nemohla říci.
Když byl Haštal s matkou sám, řekl jí, že si Pavlu nemůže vzít. Matka vytušila, že je to z lásky k jiné dívce, kterou teď chtěla zabít. Haštal nechtěl prozradit její jméno a matka přemýšlela o bohatých dívkách z vesnice, na Vojtěšku vůbec nepomyslela. Těsně před svatbou se Haštal před matčinýma očima zastřelil, a tak si Pavla musela vzít Tobiáše. Vojtěška se pak starala o Haštalův hrob smutna, že mu křivdila.