Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Na Dolanském mlýně se v jeden den vše zastavilo. Celé stavení oplakávalo náhlou smrt zdejšího mlynáře. Po pohřbu se mlynářka ujala sirotka - malé Evičky. Na svůj věk byla Evička neskutečně vnímavé a dobrosrdečné dítě, a také proto ji měl každý velmi rád. Netrvalo dlouho a mlynářka se musela opět vdát, protože mlýn potřeboval nového hospodáře. Vzala si tedy zdejšího stárka, který zde sloužil ještě za nebožtíka mlynáře.
Evička žila v dokonalém světě bez lží a všech možných útrap života až do chvíle, kdy jí pěstouni vyprávěli o neštěstí rodiny Potockých, kterou proklela jejich prabába Józa, jejíž srdce zlomil právě jeden z Potockých. Józa se z donucení provdala za Franíka Potockého. Nikdy ho nemilovala, nevšímala si ho a byla mu pouze služkou. Aby získal její lásku, podal jí s mlékem kouzelný lektvar, po kterém Józa žila jako v jiném světě. Franík jejího stavu využil a do roka se jim narodil syn. Józa brzy po porodu nabyla opět vědomí a zděšená zjistila, že má syna. Zrazená Józa vyběhla ze statku, hrůzně proklela celý rod Potockých a spáchala sebevraždu na místě u potoka, kde byl poté vztyčen mohutný kříž. Od té doby nikdo z Potockých neměl štěstí v lásce ani v manželství. Evička vždycky toužila splnit nějaké Boží poselství, a proto se rozhodla, že nebožku Józu přemůže a kletbu z oné rodiny sejme a očistí jejich jméno. Mohla to dokázat pouze nezmírající láskou k muži.
Jednou, když šla Evička sbírat kvítí do lesa, zabloudila až k osudnému kříži u potoka, kde uvinula věneček utrápené Józe. Najednou se z křoví vyřítil mladý Štěpán od Potockých a na první pohled ho Evička tak uchvátila, že jí řekl, ať v neděli u nich na mlýně očekávají jeho staršího bratra Ambrože, aby sjednal námluvy. Evička k němu nepromluvila ani jedno slovo a utekla. Schovanka sice pěstouny na neobvyklou návštěvu připravila, ale nikdo nedoufal, že by Štěpán svoje slovo dodržel. Mladý Potocký to opravdu myslel vážně a v neděli odpoledne se konaly námluvy. Pěstouni byli velmi nešťastní, nechali na ni, ať se rozhodne, a tak Evička, nejkrásnější děvče z okolí, přijala Štěpánovu žádost o ruku nejen z lásky, ale i proto, aby zlomila kletbu.
Dokud Evička ještě trávila po svatbě nějaký čas v mlýně podle starého obyčeje, byl Štěpán ostýchavý, nesmělý a okouzlený jejím půvabem. Když se slavnostně přestěhovala k němu na statek, byl to opět ten milující a vášnivý muž, který ji tenkrát překvapil u kříže. Pyšnil se Evičkou před lidmi, a když se vracel z obchodu, vozíval jí krásné šaty. Několik let spolu žili v krásném vztahu plném lásky. Eviččino štěstí kazil pouze její švagr Ambrož. Byl to podivín, starý mládenec, který nerad chodil do společnosti a chtěl zůstat svobodný, aby nezpůsobil další bolest a hanbu svému rodu.
Časem se Štěpánovi zprotivil manželčin zájem o knihy, které, aby si ho nepopudila, odklidila do truhly manželovi z očí. Jenže když se jim narodila dcerka, začal mladý otec žárlit i na ni a Evičce vytýkal její přehnanou mateřskou péči. Štěpán pak sám odcházel do hospody za zábavou, začal pít, choval se k Evičce hrubě a jejich manželství se pomalu ale jistě sypalo jako domeček z karet. V této době se jí stává oporou švagr Ambrož, v němž začala poznávat ušlechtilého a velmi citlivého muže a který si ji i svou malou neteř zamiloval. Štěpán začal chodit za Mařičkou, která neměla zrovna dvakrát dobrou pověst a na truc s ní začal žít. Eva mu nedělala žádné scény, všechny jeho prohřešky mu tolerovala a tiše také proto trpěla. Měl vsugerováno, že si ho neváží a nemiluje ho. Když Ambrož zpozoroval tak radikální změnu v jejich manželství, vyčítal Evě, že si o sobě myslela víc, než mohla dokázat, a proč se také provdala za Štěpána, když věděla, co ji čeká, ale i tak chtěla dokončit své poslaní, pro které se vydala na milost a nemilost svému osudu.
Eva poslala dítě do mlýna k prarodičům, aby nevidělo své rodiče v neustálém sporu. Jednou po prohýřené noci Štěpán prudce hodil po své milující manželce kovanou dýmku, která se jí zastavila o čelo. Evička okamžitě klesla k zemi. Štěpán se ze stavení vytratil jako pára nad hrncem. Také měla Evička štěstí, našel ji švagr, jenž ji okamžitě ošetřil. Hned jak nabyla vědomí, Ambrož se rozohnil na bratra a přemlouval ji, ať s ním odjede z toho prokletého domu. Dokonce ji vyznal svou tajenou lásku, kterou mu v tomto okamžiku neopětovala a jen mlčela. Byl tak překvapený, že ji nechal ležet u potoka vedle kříže, v rychlosti si sbalil všechny svoje věci a odjel neznámo kam na samotku mimo civilizaci. Štěpána trápily výčitky svědomí, a tak se kajícně doplížil domů, odkud ho ale vyhodila mlynářka. Štěpánovo srdce se tím ještě více zatvrdilo a šel hledat útočiště k Mařičce. Evičce zbyla už jen jediná šance, jak by zachránila své manželství. Proto sebrala poslední své síly a odhodlala se jít až k Mařičce do jejího domu. Evička ji prosila o přímluvu u Štěpána, aby se k ní vrátil už jenom kvůli dítěti, ale Mařička ji pokořila ještě více než byla a sprostě se jí vysmála do očí. Štěpán vyslechl celý rozhovor z půdy a konečně až teď si uvědomil, jak ho má Evička ráda. Ohromená Evička se na cestě domů sesypala. Netrvalo dlouho a uzdravený manžel ji bral do náručí a na sto tisíckrát se jí omlouval, kolik toho musela kvůli němu vytrpět a sliboval jí lepší život. Konečně si mohla Evička zhluboka oddechnout, Józa byla přemožena.
Štěpán se stal vzorným, milujícím manželem a sousedé si ho tak oblíbili, že si ho chtěli zvolit představeným. Jenže po odchodu bratra se musel o obchod starat sám a o mnoho přišel. Musel si tedy půjčit peníze. Toho se nějak dovtípili jeho konkurenti a chtěli ho tím zničit. Štěpán našel svého bratra a kajícně prosil za odpuštění. Líčil mu, jak se změnil, že si musel půjčit peníze a jakou má milující manželku, načež se Ambrož rozohnil a bratra vyhodil. Štěpán nepochopil jeho náhlé chování, a tak veřejně promluvil před celou obcí. Seznámil je s jeho situací a ti, kteří se ho snažili zničit, byli veřejně potupeni. Na to vypukla velká bitka, v níž byl smrtelně zraněn Ambrož, který se smiloval nad bratrem a donesl mu potřebné peníze. Ambrož na smrtelné posteli se dovídá od samotné Evičky, jak ho měla ráda a co duševních bojů a přemáhání jí způsobilo, když ho odmítla, aby s ním odešla od svého manžela.
Po smrti bratra už nemohl Štěpán déle vydržet na rodinném statku, a tak se spolu s rodinou odstěhoval do Dolanského mlýna, kde již všichni našli spokojenosti a duševního klidu.

Čtenářský deník	-	Cikánka
	-	Černá divizna, Černá divizna (2), Černá divizna (3)
	-	Černý Petříček, Černý Petříček (2), Černý Petříček (3), Černý Petříček (4)
	-	Divousové
	-	Frantina, Frantina (2), Frantina (3), Frantina (4)
	-	Hubička, Hubička (2)
	-	Kantůrčice, Kantůrčice (2)
	-	Kříž u potoka, Kříž u potoka (2), Kříž u potoka (3), Kříž u potoka (4), Kříž u potoka (5), Kříž u potoka (6), Kříž u potoka (7), Kříž u potoka (8), Kříž u potoka (9), Kříž u potoka (10), Kříž u potoka (11), Kříž u potoka (12), Kříž u potoka (13)
	-	Lamač a jeho dítě
	-	Láska k básníkovi
	-	Námluvy, Námluvy (2)
	-	O krejčíkově Anežce
	-	Skalák
	-	Večer u koryta
	-	Vesnický román, Vesnický román (2), Vesnický román (3), Vesnický román (4), Vesnický román (5), Vesnický román (6), Vesnický román (7), Vesnický román (8)
	-	Zvonečková královna

Čítanka	-	Aforismy
	-	Černý Petříček, Černý Petříček (2), Černý Petříček (3)
	-	Frantina
	-	Kříž u potoka, Kříž u potoka (2), Kříž u potoka (3), Kříž u potoka (4)
	-	Na bludné cestě
	-	Námluvy
	-	Pán a sluha, Pán a sluha (2)
	-	Poslední paní Hlohovská
	-	Společnice, Společnice (2)
	-	Vesnický román
	-	Za májového večera, Za májového večera (2)