Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka

AMORY: Rosalindo!
ROSALINDA: Proč jsme na tom tak strašně uboze!
AMORY: Rosalindo!
ROSALINDA: Nejradši bych umřela!
AMORY: Rosalindo, ještě jeden takovýhle večer, a zblázním se z toho. Musíš mi víc pomáhat, nebo nedokážu pracovat ani jíst a spát. (Bezmocně se rozhlíží kolem sebe, jako by hledal nová slova pro starou otřelou frázi.) Musíme se do toho pustit! Rád bych, abychom se do toho pustili spolu. (Nadějnost, do které se nutí, vadne, když naráží na její netečnost.) Co se děje? (Náhle vstane a začne přcházet po pokoji.) Dawson Ryder, to je to! Hraje ti na nervy. Týden jsi s ním byla každé odpoledne. Lidé mi chodí vykládat, jak vás spolu viděli, a já abych se usmíval a pokyvoval a tvářil se, že se mě to vůbec nijak netýká. A ty mi neřekneš nic, co se s tebou děje.
ROSALINDA: Amory, jestli si nesedneš, tak začnu křičet!
AMORY (posadí se náhle vedle ní): Panebože!
ROSALINDA (vezme ho něžně za ruku): Víš přece, že tě miluju, viď?
AMORY: Ano.
ROSALINDA: A víš taky, že tě budu milovat vždycky.
AMORY: Nemluv tak; děsíš mě. Zní to, jako bychom neměli být svoji. (Ona slabě vykřikne, vstane z pohovky a jde k lenošce.) Měl jsem celé odpoledne pocit, že se děje něco hrozného. Div jsem se v kanceláři nezjančil - nedokázal jsem napsat ani řádku. Řekni mi všechno!
ROSALINDA: Nemám co, povídám ti. Jsem jenom nervózní.
AMORY: Rosalindo, ty si hraješ s myšlenkou, že si vezmeš Dawsona Rydera.
ROSALINDA (po pauze): Cche to na mně v jednom kuse.
AMORY: Ten má ale drzost!
ROSALINDA (po další pauze): Mám ho docela ráda.
AMORY: To neříkej! Bolí mě to!
ROSALINDA: Nebuď blázen. Víš přece, že jsi ten jediný, koho jsem kdy milovala a budu milovat.
AMORY (rychle): Rosalindo, vezměme se - příští týden -
ROSALINDA: To nemůžeme.
AMORY: Proč ne?
ROSALINDA: Ne, nemůžeme. Byla bych s tebou jako cikánka - v nějaké hrozné díře.