Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Euromedia Group (Knižní klub) v Praze roku 2008 (3. vydání tamtéž). Z anglického originálu Murder on the Orient Express přeložila Eva Kondrysová. Počet stran: 222. ISBN: 978-80-242-2097-0.

STRUČNĚ O AUTORCE:

Agatha Christie je možná nejslavnější spisovatelkou všech dob. Její celé jméno zní Agatha Mary Clarissa lady Mallowanová. V počtu prodaných knih obsadila celosvětově 2. příčku a předběhl ji pouze Shakespeare. Její nejznámější detektivkou je kniha Deset malých černoušků (1939). Vraždu v Orient-expresu napsala spisovatelka v roce 1934. Proslavila se rovněž divadelní hrou Past na myši, která je údajně aktuálně nejdéle hranou divadelní hrou na světě. Velká část detektivek Agathy Christie je zfilmovaná, a to i vícekrát...

O KNIZE:

Jedna z nejznámějších autorek našeho světa a zároveň její druhá nejznámější kniha? Když jsem otevíral první stránky detektivního románu, cítil jsem se skoro až zahanbeně, že jsem tuto knihu nečetl dříve.

Příběh se odehrává ve velmi zajímavém prostředí. V době, kdy cestovaní vlaky mělo úplně jiné náležitosti než dnes. Bylo výsadou bohatší vrstvy obyvatelstva a podle toho také vypadalo. Soukromá kupé, jídelní vůz, velké chody jídla a průvodčí čekající na požadavky cestujících. Alespoň takto vypadala první třída. A ne že by na tom ta druhá byla o tolik hůře. Těžko se něco takového dá srovnat s dnešními otrávenými obličeji průvodčích, prodírajících se přeplněnými vlaky státního dopravce na příměstských linkách. Avšak jízda vlakem měla i svá úskalí. Byla pomalá a v zimních obdobích vždy hrozilo zapadnutí vlaku. A právě i tato skutečnost ovlivnila vraždu, ke které došlo v prostoru Orient-expresu, jednoho z nejslavnějších vlaků. Vlastně bylo docela veliké štěstí, že tímto spojem cestoval zrovna Hercule Poirot. Tento světoznámý detektiv by se dal přirovnat k Sherlocku Holmesovi své doby. Nebýt této skutečnosti, dobře promyšlená vražda by nikdy nebyla vyřešena...

Zpočátku se vše zdá, že se jedná o docela jednoduchý případ. Bohatý americký muž byl zavražděn dvanácti bodnými ranami ve svém kupé. Vražda v afektu nebo pro peníze? Avšak detektiv Poirot nedělá unáhlená vysvětlení. Postupně započne vyslýchat všechny cestující a začíná mu docházet, že zde něco nesedí. Mezi cestujícími vznikají podivné spojitosti a jejich výslechy se detektivovi nějak nezdají. Navíc se objevují skutečnosti, které ukazují, že vražda byla velmi pečlivě naplánována a promyšlena.

Vina se postupně přelévá z jednoho cestujícího na druhého a detektivovi společníci jen nevěřícně sledují práci profesionála. Nakonec dojde k velmi neobvyklému rozuzlení. Vini jsou všichni! A přesto nebude policii předán žádný obžalovaný...

Už v průběhu detektivky jsem si vzpomněl na důvody, proč nemám klasické detektivní romány rád. A bohužel ani jedna z nejznámějších knih tohoto románu můj názor nezměnila. Po celou dobu čtení jsem měl pocit, že detektiv ví něco více než já. Že si všiml něčeho, co mezi řádky napsáno nebylo. A to mi vadí! U moderních detektivních románů má čtenář šanci - pokud je všímavý a bystrý - odhalit pachatele ve stejný čas jako detektiv. Ale v této knize tomu tak není. Rovněž se mi nelíbí struktura těchto knížek. A to z jednoduchého důvodu - vždy je stejná. Každá detektivka Agathy Christie se drží stejného schématu. Postupné vyslýchání svědků hlavním detektivem, zjišťování nesrovnalostí, další vyslýchání a příchod se zcela neuvěřitelným řešením. A já pokaždé koukám s otevřenou pusou stejně jako detektivovi pomocníci. K odhalení pak dochází na poslední stránce knížky a tím příběh končí, což mi přináší pocit, že by mi stačilo přečíst si poslední kapitolu a věděl bych vše.
Dalším bodem, jenž mi na klasických detektivkách vadí, je uvěřitelnost. Ve většině případů je vražda tak nelogicky provedená, že si ji jen stěží dokáži představit v reálném životě. Ano, přidává to na zajímavosti případu, ale proto já detektivku nečtu. Chci znát případy, které se staly nebo které by se stát mohly. Zajímá mě uvažování vraha i jeho motivy stejně jako postup kriminalistů. A ani jedno mi bohužel tato kniha nepřinesla.
Poslední věcí, která mi byla nepříjemná na této knize, je postava detektiva. Hercule Poirot - neomylný, namyšlený, dokonalý... Pohrdá každým, kdo nezná jeho jméno. Přesně takto na mě detektiv působí. Osoba tak dokonalá, že to lze jen stěží uvěřit.

Zajímavý mi však přišel fakt, že přestože došlo k vyřešení případu, nebyl nikdo obviněn. Zcela jistě za to může skutečnost, že oběť byla rovněž zapojena do kriminální činnosti, a to mnohem horší než do obyčejné vraždy. Mohl za to pravděpodobně také soucit s vrahy a pochopení pro jejich zlost.

VLASTNÍ NÁZOR:

Jak lze již z mého předchozího hodnocení vyčíst, detektivku si asi jen tak znovu nepřečtu. Přesto na této knize shledávám pozitivní věci. Předně, je napsaná velmi poutavým způsobem, děj rychle utíká a jeden výslech se míjí s dalším. Rozhovory jsou přehledné a celý text se velmi pohodlně čte. Problém mi dělala pouze jména, jež se neustále omílají, a já v nich měl docela nepořádek. Rovněž se jedná o příběh promyšlený a dotažený do nejmenšího detailu. Tedy pokud vynecháme detektivovy metody, nad nimiž lze jen kroutit hlavou. Vagónu, ve kterém náhodou cestuje dvanáct vrahů, oběť i detektiv se však dá těžko uvěřit... A i to je jeden z hlavních důvodů, proč tato kniha neskončí v mé knihovně ani se nezařadí do mé oblíbené literatury.