Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• literární druh: epika
• literární forma: poezie
• literární žánr: satirická báseň

Křest svatého Vladimíra patří k trojici satirických básnických skladeb vzniklých za Borovského nuceného pobytu v tyrolském Brixenu. První úryvky z této básně se tiskem objevily až roku 1867. Celý text byl pak zveřejněn až o 10 let později (1877). Karel Havlíček Borovský byl obviněn z rozesílání textu Křtu svatého Vladimíra a 29. října 1853 dokonce na podkrajském úřadu vyslýchán. Křest svatého Vladimíra má celkem deset zpěvů, ale není dokončen, nebo se jeho zbývající část nedochovala.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

In Křest svatého Vladimíra; Král Lávra; Tyrolské elegie; Epigramy. Vydalo nakladatelství Fortuna Libri v Praze roku 2017 (2. vydání tamtéž). Ilustroval Josef Lada. Celkový počet stran: 238. ISBN: 978-80-7546-112-4.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Karel Havlíček Borovský (1821, Borová u Přibyslavi - 1856, Praha) byl český básník, novinář a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Vystudoval gymnázium v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod), studoval filozofii v Praze, rovněž vstoupil do kněžského semináře - opustil ho, kritik římskokatolické církve, byl proti celibátu. Nejdříve pod vlivem rusofilství se stal vychovatelem v Rusku, po roce se vrací, přesvědčen, že slovanská vzájemnost je nemožná. Stal se redaktorem Pražských novin, odchází z nich a zakládá vlastní Národní noviny. Byl členem Národního výboru, zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Nadále kritizuje vládu, Národní listy byly zakázány. V Kutné hoře zakládá časopis Slovan, nakonec ho musel přestat vydávat. V roce 1851 násilně odvezen do vyhnanství v Brixenu. Zde duševně strádá, navíc trpí TBC. Z Brixenu se vrací do Německého Brodu s již podlomeným zdravím. Rok po návratu umírá na TBC. Jeho pohřbu se zúčastnili František Palacký, František Ladislav Rieger, Karel Jaromír Erben a také Božena Němcová, jež mu na rakev položila trnovou korunu.

Představitel českého realismu - reakce na prudký rozvoj vědy; vychází z teorie pozitivismu, hodnoty životní pravdy; autoři si všímají typičnosti, toho, co mají jevy společné; vytvářejí literární typy - postavy, které mají typické vlastnosti pro společenské vrstvy atd.

TÉMA:

Odsouzení násilí; přijetí křesťanství v Rusku; utlačování prostého lidu; moc (car je mocnější než Bůh); kritika společnosti - bez boha nevědí co dělat, církev neřídí Bůh, ale vládce

MOTIVY:

Hřmění, kanony, utopení, Dněpr, bezbožnost

ČASOPROSTOR:

Rusko za vlády cara Vladimíra - 10. - 11. století

KOMPOZICE:

Chronologická; dílo rozděleno na 10 zpěvů; nedokončené

LYRICKÝ SUBJEKT:

Lyrický subjekt nezúčastněný, vševědoucí, nezasahuje do děje

POSTAVY:

Perun - Bůh; podřízený caru Vladimírovi; tvrdohlavý; práce je těžká a ani nemá vysoký plat, vzbouří se, je však poražen
car Vladimír - namyšlený (chce, aby mu Bůh hřměl na jeho svátek); krutý, utlačuje lid

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Přímé řeči. Verš je vázaný, rytmus daktylotrochej, rým střídavý, přerývaný, kromě devátého zpěvu - sdružený.