Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zakladatel moderní pohádky společně s Karlem Čapkem, Vítězslavem Nezvalem a Vladislavem Vančurou, malíř, ilustrátor.

Narodil se 17. prosince 1887 v Hrusicích u Prahy jako syn ševce. Vyučil se malířem pokojů a divadelních dekorací, dále se vyučil i knihařem a zlatičem. Studoval půl roku na pražské UMPRUM, ale studia nedokončil. Kreslil do časopisů, ilustroval knihy Jaroslava Haška, Karla Jaromíra Erbena, Eduarda Basse, Karla Havlíčka Borovského, Jana Drdy, Jaroslava Seiferta, a dalších českých spisovatelů, ilustroval říkanky, pohádky, ale i naučné publikace. Ve 30. letech vytvořil divadelní dekorace pro Národní divadlo pro hry: Strakonický dudák od Josefa Kajetána Tyla, V studni - operu V.Blodka a Prodanou nevěstu - operu Bedřicha Smetany. Po druhé světové válce se věnoval kreslenému a dokumentárnímu filmu.
V roce 1947 byl jmenován národním umělcem. Zemřel 14. prosince 1957 a je pohřben na Olšanech.

Josef Lada není příliš ceněn jako spisovatel, více je znám svými kresbami. Jeho dílo, jak kreslené, tak slovesné vychází výlučně ze vzpomínek z dětství v Hrusicích a okolí. Podle mého názoru je však nutné zařadit Josefa Ladu mezi přední české spisovatele, kteří se věnovala knížkám pro děti. Tak jako nejde zapomenout na Pohádky Boženy Němcové, na Pohádku o pejskovi a kočičce od Karla Čapka, vždycky zůstane v paměti každého dítěte Ladův kocour Mikeš.

První pohádky vymýšlel a kreslil Lada pro své dvě dcery - Evu (1928-45) a Alenu (1925), která v jeho díle nejen pokračovala, ale i sama vydala memoárovou knihu Můj táta Josef Lada (1963). Z pohádek pro své děti je nutno uvést zejména: O kocourku Mikešovi (1934), O chytré kmotře lišce (1937), Bubáci a hastrmani (1939), Pohádky naruby (1939), Nezbedné pohádky (1946). Mikeš i liška jsou zvířecí postavy, které mluví a jednají jako lidé (personifikace zvířat). V pohádkách Bubáci a hastrmani a Pohádkách naruby vystupují pohádkové bytosti - vodník Brčál, strašidlo Mulisák. V Nezbedných pohádkách vystupují zase typické postavičky tehdejšího českého venkova.

Josef Lada nepsal pouze pohádky, ale své dcery a ostatní děti učil i ze svých naučných knížek, např. 1910 - Moje abeceda, 1913 - Kalamajka, 1917 - Veselý přírodopis, 1919 - Svět zvířat, 1925-32 - Ladovy veselé učebnice, 1930 - Štěkadla našeho pudla, 1931 - Ezopovy bajky (převyprávěné), 1932 - Halekačky naší Kačky, 1933 - Fidlovačka a další.

Psal i pro dospělé: 1918 - Válka v kostce, 1924 - Ilustrovaná frazeologie a přísloví. Je však pravdou, že navždy zůstane Josef Lada-spisovatel spojen s knížkami pro nejmenší děti, v tomto typu literatury se skutečně našel.
I když jeho vzpomínkové knihy (Vzpomínky z dětství - 1937 a rozšířená verze - Kronika mého života - 1942) jsou bohatou studnicí pro poznání tehdejší života jak na české vesnici (dětství a mládí Lady), tak i prostředí, kde se tehdy scházeli intelektuálové - Ladovi přátelé (Jaroslav Hašek, Artur Longen, Jiří Mahen a další).