Menu
Rowlingová Joanne Kathleen (*31.07.1965)
 |
Harry Potter a Kámen mudrců
myslete si, co chcete,
chytřejší klobouk než jsem já
na světě nenajdete.
Nechte si svoje buřinky
i své klobouky z plsti -
jsem moudrý klobouk z Bradavic,
jenž vám nic neodpustí.
Každému vidím do duše,
vím, z jaké je těsta -
nasaď si mě a řeknu ti,
kam povede tvá cesta.
Možná tě čeká Nebelvír,
kde mají chrabré srdce;
odvaha, klid a rytířskost
jdou u nich ruku v ruce.
Nebo tě čeká Mrzimor:
máš jejich mravní sílu,
jsou čestní a vždy ochotní
přiložit ruku k dílu;
či moudrý starý Havraspár,
pokud máš bystrou hlavu,
tam důvtipní a chápaví
vždy najdou čest a slávu.
Nebo to bude Zmijozel,
kde nastane tvá chvíle -
ti ničeho se neštítí,
by svého došli cíle.
Nasaď si mě a neboj se
(jen vlastní strach tě leká)!
Já, moudrý klobouk z Bradavic, ti řeknu, co tě čeká. "Říkej mu Voldemort, Harry. Vždycky nazývej věci jejich pravým jménem. Pokud by ses ho bál vyslovit, o to větší z nich budeš mít strach."
"Ano, pane. Chci říct, že Voldemort se určitě pokusí vrátit se nějak jinak, že? S ním ještě konec není?"
"Ne, Harry, s Voldemortem konec není. Ještě pořád je někde tam venku a nejspíš hledá jiné tělo, které by mohl sdílet... a jelikož není doopravdy naživu, nelze ho ani zabít. Nechal Quirrella zemřít; nezná slitování nejen vůči svým nepřátelům, ale i vůči svým přívržencům. Ty, Harry, jsi možná jenom zdržel jeho návrat k moci; postačí však, když se příště najde zas někdo jiný, kdo bude ochoten svést na pohled prohranou bitvu - a pokud ho někdo zdrží znovu a další zase znovu - možná že už moc nikdy zpět nezíská." *** Pan Dursley se v tu chvíli snad už propadl do klidného spánku, zato kočka na zdi nejevila žádné známky ospalosti. Seděla tam nehybně jako socha a upřeně hleděla na opačný konec Zobí ulice; za celou dobu jedenkrát nezamrkala. Dokonce se nenaježila, ani když v sousední ulici někdo přibouchl dveře auta, ani když jí nad hlavou proletěly dvě sovy. Po pravdě byla už málem půlnoc, když se vůbec pohnula.
Na rohu, který kočka celou tu dobu pozorovala, se vynořil jakýsi muž; zjevil se tak náhle a potichu, až byste si mohli myslet, že snad vyrostl ze země. Kočka zavrtěla ocasem a zorničky se jí zúžily.
V Zobí ulici takového člověka ještě nikdy neviděli. Byl vysoký, hubený a velice starý, soudě podle jeho stříbrných vlasů a vousů, dost dlouhých, aby si je mohl zastrčit za opasek. Na sobě měl dlouhý hábit, purpurový plášť, který vláčel po zemi, na nohou boty na vysokém podpatku a s přezkami. Modré oči za půlměsícovými brýlemi měl jasné a zářivé a svítily v nich malé jiskřičky, a nos měl velice dlouhý a křivý, jako by ho měl kdysi dvakrát zlomený. Jmenoval se Albus Brumbál.
Albus Brumbál si zřejmě vůbec nepřipouštěl, že se právě ocitl v ulici, kde všechno od jeho jména až po jeho vysoké boty bylo nevítané. Přehraboval se v kapsách svého pláště, jako když něco hledá. Zřejmě si však uvědomil, že ho někdo pozoruje, poněvadž naráz zvedl hlavu a podíval se na kočku, která se na něj z opačného konce ulice ještě pořád upřeně dívala. Pohled na ni jako by ho z nějakého důvodu pobavil. Uchechtl se a zamumlal: "To jsem si mohl myslet."
Ve vnitřní kapse pláště našel, co hledal. Vypadalo to jako stříbrný zapalovač. Otevřel ho, pozvedl vzhůru a cvakl. Nejbližší pouliční svítilna s tichým zapraskáním zhasla. Brumbál cvakl znovu, a další lampa zablikala a potemněla. Celkem dvanáctkrát cvakl Zhasínadlem, až jediným světlem v celé ulici zůstaly dva vzdálené maličké body jako dírky po špendlíku: oči kočky, která ho pozorovala. Kdyby teď kdokoliv vyhlédl z okna - dokonce i paní Dursleyová, která měla oči jako trnky -, nedokázal by zjistit, co se to dole na chodníku děje. Albus Brumbál zastrčit Zhasínadlo zpátky do kapsy a zamířil k domu číslo čtyři; tam se posadil na zídku vedle kočky.
"To je ale náhoda, že jsme se tu sešli, profesorko McGonagallová."
Otočil se k mourovaté kočce a chtěl se na ni usmát, ale nebyla tam už. Místo na kočku se usmíval na dost přísně vyhlížející ženu, která měla na nose hranaté brýle přesně téhož tvaru jako skvrny, jež zdobily kočku kolem očí. Měla na sobě také plášť, ale smaragdově zelený, a černé vlasy stažené do tuhého uzlu. Bylo na ní vidět, že je nazlobená.
"Jak jste zjistil, že jsem to já?" zeptala se.
"Milá paní profesorko, v životě jsem neviděl kočku, která by seděla tak strnule."
"Kdybyste celý den proseděl na zídce, byl byste strnulý taky," odsekla profesorka McGonagallová.
"Celý den? Když jste přitom mohla oslavovat? Cestou sem jsem viděl aspoň tucet hostin a večírků."
Profesorka McGonagallová rozmrzele ohrnula nos.
"To jistě, všichni dnes oslavují, já vím," pronesla netrpělivě. "Člověk by si myslel, že budou trochu opatrnější, ale ne - dokonce i mudlové si všimli, že se něco děje. Bylo to v jejich zprávách." Pohodila hlavou ke ztemnělému oknu obývacího pokoje u Dursleyových. "Slyšela jsem to. Hejna sov... meteory... Tak úplně hloupí zase nejsou. Museli si něčeho všimnout. Meteory až dole v Kentu - vsadím se, že za to může Dedalus Kopál. Tomu to nikdy zvlášť nezapalovalo."
"Nemůžete jim to vyčítat," řekl Brumbál laskavě. "Za posledních jedenáct let jsme důvodů k oslavám měli věru málo."
"Já vím," řekla profesorka McGonagallová podrážděně. "Ale to ještě není důvod, aby ztráceli rozum. Vždyť si počínají docela lehkomyslně, chodí po ulicích za bílého dne, dokonce si ani nevezmou mudlovské oblečení, a šuškají si, co kdo zaslechl."
Úkosem vrhla na Brumbála ostrý pohled, jako by doufala, že z něj vymámí aspoň něco, ale on mlčel, takže pokračovala: "To by tedy bylo ohromné, kdyby se mudlové právě toho dne, kdy Vy-víte-kdo jak se zdá konečně zmizel, o nás všechno dozvěděli. Předpokládám, je opravdu pryč, Brumbále?"
"Rozhodně to tak vypadá," přikývl Brumbál. "Máme být zač vděční. Dala byste si citronovou zmrzlinu?"
Zdroj: Kosan + Blíženka, 19.06.2006
Související odkazy
Diskuse k úryvku
Joanne Kathleen Rowlingová - Harry Potter a Kámen mudrců
Aktuálně
Životopisy
23. 04. 2024 Miguel de Unamuno
Práce dne
Když jsme minulý týden dostali za úkol napsat fejeton, moje první myšlenka byla: "Mohlo to být horší!" Jelikož občas při jídle jen tak z nudy otevřu nové vydání zahrádkářského magazínu, vím, že fejeton je ta poslední stránka, kde nějaká postarší dáma líčí, jak jí pes rozhrabal zahradu nebo kočka zpustošila...
Statistiky
Čtenářský deník:
7979 dělČítanka:
4705 textůŽivotopisy:
854 zivotopisůSlohové práce:
5797 pracíSlovníček pojmů:
104 heselSpisovatelé:
1832 autorůAktuální pořadí soutěže
- paullastyle (4,5)
- Eliška Moravová (2,5)
- Laura Poláčková (2,5)
- avrilka (2,5)
- Andy (1,5)
Štítky
něco za něco oidipus a antigona tsunami Slezské lesy pamflet Machar zážitek z dětství Vánice mluvní cvičení černá kronika buber Slunečnice Voda plyne staré české pověsti šicí stroj obsahy knih alkoholik sportování devatero blesk optimista Anorexie - ideál krásy český školský systém kaplan Povolání mých snů kampanus operace starý zákon potopa Výherce pouzdro
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 681 825 531
Odezva: 0.03 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí