ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Jirásek Alois (*23.08.1851 - †12.03.1930)

   
­­­­

Z Čech až na konec světa

1.

Takového dědečka, jakého měli na mezihorské tvrzi, neměli zajisté po všem kraji Prácheňském, ba jistě ne široko daleko po všech krajích. Postavou se sice nijak obzvláště nelišil: byltě Václav Šašek z Mezihoře starý zeman, jakých bylo mnoho jiných, slušně na výsost urostlý, s hlavou poněkud dopředu pochýlenou, bílých, krátce střižených vlasů, bílých knírů; nosíval dlouhou staročeskou sukni, přepásanou pěkným pásem, úzké soukenné nohavice, škorně a na hlavě čapku kožešinou lemovanou.
Co však viděl a zkusil, co světa přehlédl, v tom se mu tak hned někdo nevyrovnal. Projeltě valný kus Německa, plul po moři do anglické země, ve Španělích byl a ve Vlaších i ve Francouzích a bůh milý ví, které končiny světa ještě zobroubil; ale nejdivnější bylo všem, že byl až na samém konci země.
Mnozí tomu nechtěli ani věřit, než pravda to byla, a zeptal-li se některý nevěřící mezihorského dědečka: "Nuže, milý vladyko, je-li pravda, žes byl na konci světa?"
Tu se starý usmál, kníry sobě pohladil a řekl: "Brachu milý, byl, a na nejzazším konci."
A ptal-li se pak dále ten nevěřící Tomáš, cože tedy je na konci světa, tu starý vladyka čtverácky odpovídal: "Je - konec všeho, i nevěry -" a míval pak pokoj.
Ale jindy vážně o tom vypravoval. On vůbec rád vypravoval. Měltě o čem, na minulé časy rád vzpomínal, i paměť měl výbornou, třebaže již byl muž vysokého věku. Narodil se nedlouho po husitských válkách. Přečkal všecky zmatky v Čechách, nežli se stal správcem našeho království pan Jiřík z Poděbrad, žil za panování krále Ladislava Pohrobka, a když volili pana Jiříka, slavné paměti, za krále českého, bylo panici Mezihorskému asi osmnácte let. I tohoto slavného krále přečkal a dožil se za panování jeho nástupce, krále Vladislava Jagellonského, nového století, to šestnáctého. Zatím mu již hlava zbělela i kníry, ve tváři i na čele se vrásky vryly a v Čechách se zatím také mnoho změnilo, mnoho!
Starý vladyka Mezihorský rád povídal o těch svých časech minulých; povídal o nich sousedům šlechtickým, když se s nimi setkal v městečku, kamž do kostela jezdíval nebo i na trh, nebo když přijeli k nim na mezihorskou tvrz na lov nebo na "dobrou vůli". Povídal také o těch zašlých časích rodině své, synu, u něhož žil, i vnukům svým a vnučce, Jaroslavu, Václavu i Lidušce. Z těch šlo Jaroslavu na patnáctý, Václavovi na třináctý rok a Lidušce bylo jedenácte let. Mnoho starý Mezihorský zažil, mnoho zkusil, byl ve vojnách, i krev za svého milého krále Jiříka proléval; ale nejvíce a nejraději vypravoval o svých cestách.
Všaktě to bylo za oněch časů, kdy málokdo se za hranice své vlasti podíval, kdy cestování bylo tak nákladné, drahé a nebezpečné, neboť začasté o hrdlo běželo, kdy bylo něco neobyčejného takový kus světa sjezditi!
Divil se tomu každý, kdo jen něco přeslechl, a nejeden moudrý vybízel vladyku, to že by stálo pro paměť budoucím, aby si, až dávno starého vladyky nebude, mohli přečíst, jak za jeho časů bývalo, jak za časů Jiříka krále se cestovalo a jak v cizích zemích bylo tou dobou.
Starý vladyka byl sám takového smýšlení. Proto nejednou se uzavřel do své komory, a vytáhnuv z výklenku veliké listy papíru, péro z vraního brku a kalamář, jal se psáti těžkou svou rukou.
Jezdila zvolna po papíře, zvolna malovala hranatá písmenka. Často ustala, to když vladyka pochýlil bílou hlavu a vzpomínal.
Tak ponenáhlu list za listem se písmem plnil, až byly všechny popsány, až z nich byla hrubá kniha.
Vladyka Šašek z Mezihoře dávno již zemřel, i ti, kteří ho rádi poslouchali a dětem svým i vnukům svým o něm a jeho cestách vypravovali.
Ale co sepsal, co bylo v té jeho knize, to zůstalo, a my teď, slyšte, dle ní zvíme, jak tenkráte před čtyřmi sty lety naši stateční a slavní předkové cestovali, jak bylo tenkráte na západ od našeho království, jak Šašek Mezihorský a jeho druhové na ten cizí svět se dívali, jaké i pověry měli a jakých divných dobrodružství na těch cestách zažili.

2.

Václav Šašek z Mezihoře pocházel z četné rodiny. Otec jeho měl kromě něho ještě několik dětí, na něž na všechny dvorec mezihorský a malé jen kolem něho panství ovšem nestačily. A tak mladý Václav, když byl dospělejšího věku, vstoupil do služby mocného a bohatého pána, bohatého šlechtice, jak tenkráte méně zámožní nebo chudí šlechticové zhusta činívali. Ten pán byl pan Lev z Rožmitálu. Tak stal se mezihorský panic dvořanem nejvyššího sudí Království českého, jenž byl tím mocnější a váženější, poněvadž jeho sestra byla českou královnou, manželkou krále Jiřího.
U pana Lva z Rožmitálu mladému Šaškovi Mezihorskému se dobře dařilo. Žil s ním většinou v Praze při královském dvoře; občas vyjížděli ven, jmenovitě na hrad blatenský, jenž patřil panu Lvovi. Jednou, bylo v létě roku 1465, zavolal si pan nejvyšší sudí mladého Mezihorského a oznámil mu, že se vydá na cesty, chce-li on, Mezihorský, s ním. Panic se dlouho nerozmýšlel a chutě přisvědčil.
"Ale pojedu daleko, až přes moře. Rozmysli se dobře!" děl pan Lev. Mladý šlechtic se v duchu zarazil. Měl jet přes moře! A o tom slyšel tolik hrozných věcí! Vypravovaliť vážní lidé, jaké jsou v něm obludy nebezpečné, jaké bouřky na něm strašlivé a nejhorší že jsou mořští loupežníci, kteří poctivé křesťany zajímají a do otroctví prodávají, daleko do ciziny, do mouřenínské země, odkud není spásy ani záchrany.
To všechno se mihlo mladému zemanovi myslí; ale bez dlouhého uvažování přisvědčil, že půjde. To se patrně švagru Jeho Milosti královské líbilo, neboť mu vlídně poklepal na rameno a pochválil ho za tu odvahu a statečnost. Pak mu nařídil, aby pomáhal všecko na dalekou cestu připravovat a opatřovat, ale aby mlčel a žádnému nic neříkal.
To bylo ovšem divné dost a mladý Mezihorský něco se nahloubal a napřemýšlel, proč jeho pán úmysl svůj zakrývá, proč že obmyšlenou cestu tak tají. Ale na nic neuhodil. A když později teprve se dověděl, pak také tak jednal, to jest mlčel a žádnému nic neříkal; až teprve po letech, když už král Jiřík, slavné paměti, odpočíval v hrobce u Sv. Víta, tu teprve svým přátelům pověděl, proč že tu cestu pan Lev z Rožmitálu podnikl.
Tak tedy se pilně na ni chystali.
Obleky pořídili letní i zimní, a mnohé z nich byly krásy a nádhery nevídané, zbraně dost opatřili a krásná brnění válečná i na turnaje, a především dal pan Lev nakoupit pěkných, zdravých a silných koní, kteří by byli do tahu i k nošení břemene i k jízdě. A mezi těmi byli nejkrásnější jízdní koně páně Lvovi a z těch zase jeden vraník drahocenný a vzácný, kterého mu sám král daroval. A pan Lev si zase vzpomněl na svého služebníka šlechtického, na mladého Šaška, jejž překvapil pěkným, mladým hnědákem.
Tomu říkali Jiskra a na tom koníku bystrém a vytrvalém projel mladý šlechtic veliký kus světa.
Zpočátku nevěděl mladý Mezihorský nic, kam nejprve zaměří, který je cíl cesty páně Lvovy, neboť pan Lev všecko silně tajil. Tolik však přece zvěděl, že nebudou sami, nýbrž že pojede s nimi ještě několik pánů a rytířských lidí a dosti četné družiny.
Tak se pilně na ty cesty připravovali. Oč se pan Lev z Rožmitálu sám staral, to byly průvodní listiny a zlato i stříbro. Toho všeho bylo hojně potřeba, ale nesnází v tom neměl, neboť král Jiří ruku svou nezavřel. Průvodní listy, a jiné na doporučenou všecky po latinsku psané odevzdal pan Lev mladému Mezihorskému, aby je uschoval a opatroval. Vyznaltě se v takových věcech a nejednou opatřil svému pánu všeliké písařské a kancelářské věci.
Za těchto příprav uplynulo léto a nastal podzim. Tu jednou, bylo v listopadu, dal si pan Lev mladého dvořana svého zavolati a řekl mu: "Milý Václave, již brzo vytrhneme a kdož ví, kdy se navrátíme a jak. Je slušno, aby ses rozžehnal se svými rodiči a příbuznými. Protož tě odpouštím a jeď si domů ke svým. Odtud přijeď zrovna do Plzně. Tam se všichni sejdeme."
Panic tomu byl povděčen. Ihned se přichystal na cestu, a rozloučiv se se svými pražskými přáteli a známými, vsedl na milého Jiskru a uháněl domů na tvrz mezihorskou. Tam se nemálo lekli, poněvadž se ho nenadáli; a lekli se ještě více, když uslyšeli, co mu nastává a nač se odhodlal.
Matka byla by ho nejraději doma zdržela, děsíc se ustavičně moře a mořských loupežníků a toho, že by snad z jejího synáčka udělali otroka nebo machomta. I plakala, ale starý vladyka, Václavův otec, ten ani slyšet nechtěl, aby synek nejezdil, že ať jen něco zkusí a zví a že by pro smích zůstal jako pravý pecivál, kdyby nejel.
Panic byl tomu smýšlení otcovu rád; nicméně když se loučil, když pokleknuv objal panu otci svému i paní mateři kolena a ruce jim líbal a oni, kladouce ruce své na jeho hlavu, žehnali mu, aby ho pánbůh všude ochraňoval, aby se zdráv navrátil, tu se mu nějak hrdlo stáhlo a oči se mu zakalily.
Když však přešel přes rodný práh, když měl oteckou tvrz daleko za sebou, uvolnilo se mu a Jiskru živěji ostruhou pobídl, když zdaleka zahlédl vysokou věž plzeňskou.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 12.03.2014

­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Blaničtí rytíři (Staré pověsti české)
-F. L. Věk (všechny díly), F. L. Věk (všechny díly) (2), F. L. Věk (všechny díly) (3)
-F. L. Věk - díl I., F. L. Věk - díl I. (2), F. L. Věk - díl I. (3), F. L. Věk - díl I. (4), F. L. Věk - díl I. (5)
-F. L. Věk - díl I., II., F. L. Věk - díl I., II. (2), F. L. Věk - díl I., II. (3)
-F. L. Věk - díl II., F. L. Věk - díl II. (2)
-F. L. Věk - díl III.
-F. L. Věk - díl IV.
-F. L. Věk - díl V.
-Filozofská historie, Filozofská historie (2), Filozofská historie (3), Filozofská historie (4), Filozofská historie (5), Filozofská historie (6), Filozofská historie (7), Filozofská historie (8), Filozofská historie (9), Filozofská historie (10), Filozofská historie (11), Filozofská historie (12), Filozofská historie (13), Filozofská historie (14), Filozofská historie (15)
-Lucerna, Lucerna (2), Lucerna (3), Lucerna (4)
-Na dvoře vévodském
-O Bruncvíkovi (Staré pověsti české)
-O Čechovi (Staré pověsti české)
-Poklad
-Proti všem, Proti všem (2)
-Psohlavci, Psohlavci (2), Psohlavci (3)
-Psohlavci (rozbor)
-Růžový palouček (Staré pověsti české), Růžový palouček (Staré pověsti české) (2)
-Skaláci, Skaláci (2), Skaláci (3), Skaláci (4)
-Smutná místa (Staré pověsti české)
-Staré pověsti české, Staré pověsti české (2), Staré pověsti české (3), Staré pověsti české (4), Staré pověsti české (5), Staré pověsti české (6), Staré pověsti české (7), Staré pověsti české (8), Staré pověsti české (9), Staré pověsti české (10)
-Temno
-Vojnarka
-Z Čech až na konec světa, Z Čech až na konec světa (2), Z Čech až na konec světa (3), Z Čech až na konec světa (4), Z Čech až na konec světa (5), Z Čech až na konec světa (6)
-Zahořanský hon
Čítanka-Bílá paní (Staré pověsti české)
-Blaničtí rytíři (Staré pověsti české)
-Boží soud (Staré pověsti české)
-Dívčí válka (Staré pověsti české)
-Domů a jiné obrázky
-Durynk a Neklan (Staré pověsti české)
-F. L. Věk - díl I., F. L. Věk - díl I. (2)
-F. L. Věk - díl II., F. L. Věk - díl II. (2)
-F. L. Věk - díl III.
-F. L. Věk - díl IV.
-F. L. Věk - díl V.
-Filozofská historie, Filozofská historie (2), Filozofská historie (3), Filozofská historie (4), Filozofská historie (5), Filozofská historie (6)
-Kutnohorští havíři (Staré pověsti české)
-Libušina proroctví (Staré pověsti české)
-Lucerna, Lucerna (2), Lucerna (3)
-Lucká válka (Staré pověsti české)
-Na formance
-O Bivoji (Staré pověsti české)
-O Bruncvíkovi (Staré pověsti české)
-O Čechovi (Staré pověsti české)
-O Janošíkovi (Staré pověsti české)
-O králi Ječmínkovi (Staré pověsti české)
-O králi Svatoplukovi (Staré pověsti české)
-O Křesomyslu a Horymírovi (Staré pověsti české)
-O Krokovi a jeho dcerách (Staré pověsti české)
-O Libuši (Staré pověsti české)
-O Přemyslovi (Staré pověsti české)
-O staré Praze (Staré pověsti české), O staré Praze (Staré pověsti české) (2), O staré Praze (Staré pověsti české) (3), O staré Praze (Staré pověsti české) (4), O staré Praze (Staré pověsti české) (5), O staré Praze (Staré pověsti české) (6), O staré Praze (Staré pověsti české) (7), O staré Praze (Staré pověsti české) (8)
-O Žižkovi (Staré pověsti české)
-Opatovický poklad (Staré pověsti české)
-Praporec sv. Václava (Staré pověsti české)
-Proroctví Havlasa Pavlaty (Staré pověsti české)
-Proroctví slepého mládence (Staré pověsti české)
-Proti všem
-Psohlavci, Psohlavci (2), Psohlavci (3), Psohlavci (4), Psohlavci (5)
-Různá proroctví (Staré pověsti české)
-Růžový palouček (Staré pověsti české)
-Sibylina proroctví (Staré pověsti české)
-Staré pověsti české (celá kniha / e-book)
-Temno
-U nás, U nás (2)
-Úvod (Staré pověsti české)
-Z Čech až na konec světa, Z Čech až na konec světa (2), Z Čech až na konec světa (3)
­­­­

Diskuse k úryvku
Alois Jirásek - Z Čech až na konec světa







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­