Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu."

Zlo tu s námi žije bok po boku od nedávna. Můžeme z toho usoudit, že je tedy nějak vnitřně přirozené, a to i přes to, že je typické pouze pro lidskou společnost. Nikdo neřekne o mravenci, jenž právě nemilosrdně zabil housenku, že je zlý. Lidské zlo však všichni bezesporu poznáme, škodí celku. A právě lhostejnost je jakási sobeckost vůči celku, který je vlastně napaden.

Mám rád jednu Ezopovu bajku, která se vztahuje k tomuto tématu. Ve zkratce jde o to, že máme velké stádo ovcí, mezi kterými chodí řezník, jenž je po jedné zabíjí. Zbývající ovce to sledují, ale nic nekonají, protože se jich to netýká. Také věří v to, že jsou pořád silnější než řezník, dokud poslední ovce nepadá pod rukou řezníka...

Myslím, že tato bajka je velice přesná. Uveďme však příklad z minulosti.
Takové Německo ve 30. letech minulého století je asi dobrý příklad "pořádného" zla. Ale ostatní evropské mocnosti nad ním ohrnovaly nos, mělo sice armádu, to ano, ale celá Evropa by ho s lehkostí strčila do kapsy (jako ovce řezníka). Ale Hitler začal pomalu zabíjet ovečku po ovečce a najednou měl celý průmysl Československa, Rakouska i Slovenska. Dokonce jedna rudá ovce se s ním skamarádila. Dnes jsme rádi, že řezník nakonec byl poražen, ale popřemýšlejme, nebylo by lehčí ho porazit již v roce 1938?

V dnešní době, a to i přes širokou škálu všech možných situací v historii, které by měly sloužit jako varovný příklad, se dopouštíme stále stejných chyb. Stále nevíme, že pokud draka nezabijeme, tak sní celé království.