ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Kafka Franz (*03.07.1883 - †03.06.1924)

­­­­

Zámek (7)

Sedmá kapitola

Nahoře zastihl K. učitele. Potěšilo ho, že pokoj byl k nepoznání, tak pilná byla Frída. Byl dobře vyvětrán, v kamnech řádně zatopeno, podlaha byla umytá, postel ustlaná, věci po služkách, to odporné neřádstvo, včetně jejich obrázků, zmizely, na stole, který dříve na člověka přímo civěl deskou se škraloupem špíny, ať se obrátil kam chtěl, ležela bílá háčkovaná pokrývka. Teti bylo možné přijímat hosty; K-ova nepatrná zásoba prádla, již Frída patrně ráno vyprala a která se teď sušila rozvěšena kolem kamen, nijak nepřekážela. Učitel seděl s Frídou u stolu, vstali, jakmile K. vešel. Frída K. na přivítanou políbila, učitel se lehce uklonil. K., roztržitý a ještě rozčilený hovorem s hostinskou, se počal omlouvat, že dosud učitele nenavštívil; vypadalo to, jako kdyby si myslel, že se učitel už nemohl dočkat, až K. přijde, a proto ho teď navštívi1 sám. Učitel však, veskrze odměřený, jako by se teď pomalu upamatovával, že si s ním K. kdysi umlouval nějakou návštěvu. "Že vy jste, pane zeměměřiči, ten cizinec, s nímž jsem před několika dny mluvil na náměstí před kostelem," řekl pomalu. "Ano," řekl K. krátce; co strpěl tenkrát, když byl opuštěný, to si nemusil dát líbit teď ve svém pokoji. Obrátil se k Frídě a začal se s ní radit o jakési důležité návštěvě, kterou musí ihned vykonat a k níž potřebuje být co možná dobře oblečen. Frída se ho dál nevyptávala a okamžitě zavolala na pomocníky, kteří si zrovna prohlíželi nový ubrus, a nařídila jim, aby dole na dvorku pečlivě vyčistili K-ovy šaty a boty, jež K. hned začal svlékat. Sama sundala se šňůry jednu košili a běžela ji dolů do kuchyně vyžehlit.
K. teď zůstal o samotě s učitelem, který opět tiše seděl u stolu; nechal ho ještě chvíli čekat, svlékl košili a začal se mýt v umývadle. Teprve teď, zády k němu, se zeptal, proč přichází. "Přicházím z příkazu pana starosty," řekl učitel. K. byl ochoten vyslechnout ten příkaz. Poněvadž však voda šplíchala a jeho slovům bylo špatně rozumět, musel učitel přistoupit blíž a opřel se o zeď vedle. K. omluvil své mytí a svůj neklid naléhavostí zamýšlené návštěvy. Učitel si toho nevšímal a řekl: "Byl jste nezdvořilý k panu starostovi, k tomu starému, zasloužilému, velezkušenému, ctihodnému muži." - "Nevím, že bych byl nezdvořilý," řekl K. utíraje se, "je však pravda, že jsem neměl zrovna myšlenky na vybrané chování, neboť šlo o mou existenci, která je ohrožena hanebným úřadováním, o jehož podrobnostech vám nemusím vykládat, neboť jste sám činným údem onoho úřadu. Stěžoval si na mne pan starosta?" - "Komu by si na vás měl stěžovat?" řekl učitel. "A i kdyby měl komu, cožpak by si vůbec kdy stěžoval? Sepsal jsem jen podle jeho diktátu malý protokol o vašem rozhovoru a z něho jsem vyrozuměl až dost o laskavosti pana starosty a o způsobu, jak jste odpovídal."
Hledaje hřeben, který Frída asi někam založila, pravil K.: "Cože? Protokol? Za mé nepřítomnosti dodatečně sepsaný někým, kdo při rozhovoru vůbec nebyl? To je dobré! A načpak protokol? Cožpak to bylo úřední jednání?" - "Ne," řekl učitel, "poloúřední, i protokol je pouze poloúřední; byl vyhotoven jen proto, že u nás musí být ve všem přísný pořádek. V každém případě tu nyní je a neslouží vám ke cti." K., který konečně našel hřeben zapadlý do postele, řekl klidněji: "Aťsi je. Přišel jste mi to ohlásit?" - "Ne," řekl učitel, "ale nejsem automat a musel jsem vám říci své mínění. To, proč přicházím, je naopak dalším důkazem laskavosti pana starosty; podotýkám, že nechápu tu laskavost a že plním tento příkaz jen proto, že mě k tomu nutí mé postavení, a pak z úcty k panu starostovi." K., umytý a učesaný, seděl teď u stolu a čekal na košili a šaty; byl málo zvědav na to, co mu učitel přináší; také byl ovlivněn tím, jak nepatrně si starosty váží hostinská. "Bude už asi po poledni?" zeptal se v myšlenkách na cestu, kterou měl v plánu, potom se opravil a řekl: "Chtěl jste mi vyřídit něco od starosty." - "Nu ano," řekl učitel a pokrčil rameny, jako by ze sebe střásal jakoukoli vlastní odpovědnost. "Pan starosta se obává, že bude-li se vyřízení vaší záležitosti protahovat příliš dlouho, podniknete něco neuváženého na vlastní pěst. Já pro svou osobu nevím, proč se toho obává; můj názor je, abyste si dělal, co chcete. Nejsme vaši strážní andělé a nejsme povinni běhat za vámi na všech vašich cestách. Nu dobrá. Pan starosta je jiného mínění. Rozhodnutí samo, jež je věcí hraběcích úřadů, ovšem urychlit nemůže. Chce však v rámci své pravomoci učinit prozatímní, skutečně velkomyslné rozhodnutí, záleží jen na vás, abyste je přijal: Nabízí vám prozatímně místo školníka." K. nejprve vůbec nevěnoval pozornost tomu, co se mu nabízelo, avšak fakt, že se mu vůbec něco nabízí, mu připadal nikoli bezvýznamný. Svědčilo to o tom, že podle starostova názoru je s to provést na svou obranu takové věci, že na jejich odvrácení se obci vyplatí vynaložit jisté náklady. A s jakou vážností tu věc berou! Starosta sem musel učitele přímo hnát, jestliže tu již nějakou dobu čekal a předtím ještě sepisoval protokol. Když učitel viděl, že se K. přece jen nad jeho slovy zamyslel, pokračoval: "Měl jsem námitky. Poukazoval jsem na to, že doposud jsme školníka nepotřebovali; kostelníkova žena čas od času uklidí a slečna Gíza, učitelka, na ni dohlédne. Mám dost trápení s dětmi, nechci se zlobit ještě se školníkem. Pan starosta na to řekl, že je však přece jen ve škole hodně špíny. Já odpověděl podle pravdy, že to tak zlé není. A bude to snad lepší, dodal jsem, když přijmeme jako školníka toho člověka? Určitě ne. Nehledě k tomu, že té práci nerozumí, uvažme, že škola má přece pouze dvě učebny bez vedlejších místností, v jedné z učeben musí tedy školník s celou rodinou bydlet, spát, snad dokonce i vařit, což ovšem čistotě neprospěje. Ale pan starosta poukázal na to, že to místo je pro vás záchranou v nouzi a že se proto budete ze všech sil snažit, abyste je dobře zastával; dále soudil pan starosta, že s vámi získáme i síly vaší ženy a pomocníků, takže bude možno nejen školu, nýbrž i školní zahradu udržovat ve vzorném pořádku. To všechno jsem snadno vyvrátil. Nakonec už neměl pan starosta vůbec nic, co by uvedl ve váš prospěch, smál se a řekl jen, že jste přece zeměměřič a budete tedy umět obzvlášť pěkně rovně vyznačit záhony ve školní zahradě. Nu, proti žertům se nedá nic namítat, a tak jdu tedy s tím příkazem za vámi." - "Děláte si zbytečné starosti, pane učiteli. Ani mě nenapadne přijmout to místo." - "Výborně," řekl učitel, "výborně, odmítáte zcela bez výhrad," a sebral klobouk, uklonil se a odešel.
Hned nato přišla nahoru Frída se zděšeným obličejem, košili nesla nevyžehlenou, na otázky neodpovídala; aby ji zabavil, vyprávěl jí K. o učiteli a o nabídce; sotva to vyslechla, hodila košili na postel a zase utekla. Za chvíli byla zpátky, jenže s učitelem, který se tvářil mrzutě a ani nepozdravil. Frída ho poprosila o trochu strpení - patrně to učinila cestou nahoru již několikrát -, vtáhla pak K. postranními dveřmi, o nichž vůbec nevěděl, na sousední půdu a tam mu konečně v rozčilení a bez dechu vypověděla, co se jí stalo. Hostinská je prý rozhořčena, že se před K. snížila k vyznáním a co horšího, k ústupkům ohledně jeho rozmluvy s Klammem, přičemž nedosáhla ničeho než, jak řekla, chladného a nadto neupřímného odmítnutí, a je teď rozhodnuta nestrpět už nadále K. ve svém domě; má-li prý nějaké styky se zámkem, ať jich hodně rychle využije, neboť ještě dnes, hned teď, musí dům opustit a ona ho znovu přijme leda na přímý úřední rozkaz a nátlak; doufá však prý, že k tomu nedojde, protože i ona má své styky se zámkem a uplatní je. Ostatně se prý dostal do hospody jen pro nedbalost hostinského a není prý na tom ani jinak obzvlášť zle, neboť ještě dnes ráno se chlubil, že má k dispozici nocleh. Frída má prý ovšem zůstat; kdyby se Frída odstěhovala s K., bude prý ona, hostinská, hluboce nešťastná, už dole v kuchyni se při pouhém pomyšlení na to s pláčem zhroutila vedle krbu, ubohá žena s nemocným srdcem! Ale jak jinak se má zachovat, teď, když se - alespoň podle její představy - jedná přímo o čest Klammovy památky! Tak je to tedy s hostinskou. Frída ho bude ovšem následovat, kam se mu zachce, do sněhu i ledu, o tom samozřejmě není třeba mluvit, avšak zlá je jejich situace v každém případě, proto s takovou radostí uvítala starostovu nabídku, a i když je to místo pro K. nevhodné, je přece pouze prozatímní, což se výslovně podotýká, získá se čas a snadno si najdou nové možnosti, i kdyby snad konečné rozhodnutí dopadlo nepříznivě. "Bude-li nejhůř," zvolala nakonec Frída, objímajíc K. kolem krku, "vystěhujeme se, co nás tu ve vsi drží? Prozatím ale přijmeme tu nabídku, viď, miláčku? Přivedla jsem učitele zpátky, řekneš mu přijímám, nic víc, a přestěhujeme se do školy." "To je zlé," řekl K., ale nemyslel to úplně vážně, neboť byt mu starosti nedělal, také byl celý zmrzlý, jen tak v prádle tady na půdě, kde ze dvou stran nebyla ani zeď, ani okno a kde studeně protahovalo, "teď jsi dala pokoj tak pěkně do pořádku a abychom se stěhovali! Nerad, nerad bych bral to místo, už ta chvíle ponížení před tímhle učitýlkem je mi trapná, a teď má být dokonce mým představeným. Kdyby se tu dalo zůstat jen ještě chviličku, třeba se ještě dnes odpoledne má situace změní. Kdybys aspoň ty tu zůstala, mohlo by se vyčkat a učiteli dát nějakou neurčitou odpověď. Pro sebe najdu nocleh vždycky, když už to musí být, opravdu u Bar -" Frída mu rukou zacpala ústa. "To ne," řekla úzkostlivě, "už to, prosím tě, neopakuj. Jinak tě ale poslechnu ve všem. Chceš-li, zůstanu tu sama, i když mi bude smutno. Chceš-li, odmítneme tu nabídku, i když by to podle mne bylo nesprávné. Podívej se, jestli najdeš jinou možnost, třeba už dnes odpoledne, nu, pak se samozřejmě místa ve škole vzdáme, nikdo nám nebude bránit. A co se týče poníženosti před učitelem, postarám se sama, aby k žádnému ponížení nedošlo, sama s ním promluvím, ty budeš jen mlčky při tom a ani později to nebude jinak, nikdy s ním nebudeš muset sám mluvit, když nebudeš chtít, já sama budu ve skutečnosti jeho podřízenou a ani já jí vlastně nebudu, neboť znám jeho slabiny. Neztratíme tedy nic, když místo přijmeme, ale hodně, když je odmítneme; především nenajdeš skutečně, ani jen pro sebe, nikde ve vsi nocleh, jestliže dnes na zámku nepochodíš, totiž takový nocleh, za jaký bych se nemusela jako tvá budoucí žena stydět. A nedostaneš-li nocleh, chceš snad ode mne žádat, abych si tu spala v teplém pokoji, když vím, že ty se potloukáš někde venku v noci a v zimě?" K., který si celou tu dobu rukama zkříženýma přes prsa poklepával na záda, aby se trochu zahřál, řekl: "Pak nezbývá než přijmout. Pojď!"
V pokoji se hnal rovnou ke kamnům; o učitele se nestaral; ten seděl u stolu, vytáhl hodinky a řekl: "Je už pozdě." - "Zato jsme teď ale také úplně zajedno, pane učiteli," řekla Frída. "Přijímáme to místo." - "Dobrá," řekl učitel, "ale místo se nabízí panu zeměměřiči. On sám se musí vyjádřit." Frída přispěla K. na pomoc. "Ovšem," řekla, "přijímá to místo, že ano, K.?" Tak mohl K. omezit své prohlášení na pouhé Ano, které ani neplatilo učiteli, nýbrž Frídě. "Pak už mi jen zbývá připomenout vám vaše služební povinnosti," pravil učitel, "abychom v tomto směru byli jednou provždy domluveni; budete, pane zeměměřiči, denně uklízet a vytápět obě učebny, sám provádět menší opravy v domě a dále i opravy školního a tělocvičného nářadí, zametat sníh na cestě v zahradě, vykonávat pochůzky pro mne a slečnu učitelku a v teplejších obdobích obstarávat veškerou zahradnickou práci. Za to máte právo obývat podle vlastní volby jednu z učeben; avšak nevyučuje-li se zároveň v obou třídách a vy bydlíte zrovna v té, kde se vyučuje, musíte se ovšem přemístit do druhé třídy. Vařit ve škole nesmíte, vy i příslušníci vaší rodiny se budete na útraty obce stravovat zde v hostinci. Že se musíte chovat tak, jak důstojnost školy vyžaduje, že obzvláště děti - zejména během vyučování - se nikdy nesmí stát svědky jakýchkoli nepříjemných výjevů ve vaší domácnosti, o tom se zmiňuji pouze mimochodem, neboť vám to jakožto vzdělanému člověku musí být jasné. V souvislosti s tím podotýkám ještě, že musíme trvat na tom, abyste svůj vztah ke slečně Frídě co možná brzy legitimoval. O tom všem a ještě o několika maličkostech bude sepsána zaměstnanecká smlouva, kterou musíte podepsat ihned, jak se nastěhujete do školy." K. to všechno připadalo nevýznamné, jako by se ho to netýkalo nebo aspoň jako by ho to nijak nevázalo; pouze učitelova nadutost ho dráždila, proto řekl ledabyle: "Ano, ano, to jsou běžné povinnosti." Aby tuto poznámku trochu utlumila, zeptala se Frída na plat. "Teprve po měsíční zkušební lhůtě se uváží, bude-li vyplácen nějaký plat," řekl učitel. "To je ale pro nás kruté," řekla Frída. "Máme se vzít skoro bez peněz, zařídit si domácnost z ničeho. Nemohli bychom, pane učiteli, padat obci žádost o okamžitý malý plat? Radil byste nám k tomu?" - "Nikoli," řekl učitel, který se stále obracel ke K. "Takovéto žádosti by bylo vyhověno jen na mé doporučení a já bych ji nedoporučil. Toto místo je vám poskytováno pouze z laskavosti a člověk, který je si vědom své veřejné odpovědnosti, nemůže laskavost přepínat." Tu se však už K. vmísil do hovoru, téměř proti své vůli. "Pokud jde o laskavost, pane učiteli," řekl, "mám za to, že se mýlíte. Laskavost je snad spíš na mé straně." - "Nikoli," pravil učitel s úsměvem, přece jen tedy donutil K. promluvit. "O tom jsem přesně informován. Potřebujeme školníka asi stejně naléhavě jako zeměměřiče. Školník nebo zeměměřič, to je pro nás stejné břemeno. Dá mi to ještě hodně přemýšlení, jak zdůvodnit obci toto vydání. Nejlepší a nejsprávnější by bylo hodit požadavek prostě na stůl a nic nezdůvodňovat." - "To si myslím," řekl K. "Musíte mě přijmout proti své vůli. I když vám to způsobí spoustu přemýšlení, musíte mě přijmout. Je-li však někdo nucen druhého přijmout a ten druhý se dá přijmout, je to přece on, kdo prokazuje laskavost." - "To je divné," řekl učitel, "co by nás mohlo nutit, abychom vás přijali; dobré, předobré srdce pana starosty nás nutí. Jak vidím,, pane zeměměřiči, budete se muset zbavit všelijakých fantazií, než z vás bude jakýs takýs školník. A k poskytnutí případného platu takové poznámky samo sebou zrovna nenaladí. Rovněž bohužel vidím, že budu mít ještě spoustu práce s vaším chováním; vždyť se mnou celou tu dobu - jak se pořád dívám, a skoro se mi to nechce věřit - jednáte v košili a ve spodkách." - "Pravda," zvolal K. se smíchem a plácl do dlaní, "ti strašní pomocníci! Kdepak vězí?" Frída se hnala ke dveřím; učitel, který pozoroval, že s K. teď už není řeč, se optal Frídy, kdy se nastěhují do školy. "Dnes," řekla Frída. "Pak přijdu zítra ráno na kontrolu," řekl učitel, pokynul na pozdrav, chystal se vyjít dveřmi, jež si Frída otevřela, ale srazil se se služkami, které sem už zase přicházely se svými věcmi, aby se tu zařídily. Musil proklouznout mezi nimi, nebyly by nikomu ustoupily, Frída vyšla za ním. "Vy máte ale naspěch," řekl K., který s nimi byl tentokrát spokojen, "ještě jsme tu a vy už se sem hrnete?" Neodpověděly a jen rozpačitě točily svými uzlíky, z nichž K. viděl vykukovat dobře známé špinavé hadříky. "Vy jste ty své věci asi ještě jakživy nepraly," řekl K. nikoli ve zlém, nýbrž s určitou sympatií. Zpozorovaly to, obě zároveň otevřely svá tvrdá ústa, ukázaly krásné, silné, zvířecí zuby a tiše se zasmály. "Nu tak pojďte," řekl K., "a zařiďte se tu, je to přece váš pokoj." Když ale pořád ještě váhaly - jejich pokoj jim asi připadal příliš proměněný -, vzal K. jednu z nich za paži, aby ji uvedl dál. Ale ihned ji pustil, tak udivený pohled na něj obě upřely a po krátkém dorozumění jej z něho už nespustily. "Teď jste se už ale na mne dost vynadívaly," řekl K. bráně se jakémusi nepříjemnému pocitu, vzal šaty a boty, které zrovna Frída v plachém doprovodu pomocníků přinesla, a oblékal se. Vždycky a teď znovu mu bylo nepochopitelné, jakou trpělivost má Frída s pomocníky. Po delším hledání je našla, jak si, místo aby na dvoře čistili šaty, klidně sedí dole u oběda, zmuchlané nevyčištěné šaty na klíně, sama pak musela všechno vyčistit, a přece je vůbec nehubovala, ačkoli všelijakou sebranku dovedla udržet na uzdě, ke všemu před nimi vyprávěla o jejich velké nedbalosti, jako by to byl nějaký žertík, a poklepala dokonce ještě jednomu z nich lehce, jakoby lichotivě na tvář. K. se rozhodl, že jí to při nejbližší příležitosti vytkne. Teď však už byl nejvyšší čas odejít. "Pomocníci zůstanou zde a pomohou ti se stěhováním," řekl K. Nebyli s tím samo sebou srozuměni; byli najedeni a v dobré náladě a rádi by se byli trochu prošli. Teprve když Frída řekla: "Ovšem že zůstanete tady," poslechli. "Víš, kam jdu?" zeptal se K. "Ano," řekla Frída. "A nezdržuješ mě tedy už?" zeptal se. "Narazíš na tolik překážek," řekla, "co by tu znamenalo mé slovo!" Políbila K. na rozloučenou, a protože neobědval, dala mu s sebou balíček s chlebem a salámem, který pro něho zdola přinesla, připomněla mu, aby už pak nechodil sem, ale rovnou do školy, a s rukou na jeho rameni ho vyprovodila až za dveře.

Tisk (Ctrl+P) Uložit jako PDF

Vloženo: 03.07.2014

Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Sdílet na Facebooku
   
­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Aforismy
-Nezvěstný (Amerika), Nezvěstný (Amerika) (2), Nezvěstný (Amerika) (3)
-Obří krtek
-Proces, Proces (2), Proces (3)
-Proces (rozbor)
-Proměna, Proměna (2), Proměna (3), Proměna (4), Proměna (5), Proměna (6), Proměna (7), Proměna (8), Proměna (9), Proměna (10), Proměna (11), Proměna (12), Proměna (13), Proměna (14), Proměna (15), Proměna (16), Proměna (17), Proměna (18), Proměna (19), Proměna (20)
-Proměna (rozbor)
-Zámek, Zámek (2), Zámek (3)
Čítanka-Bída starého mládence (Rozjímání)
-Cesta domů (Rozjímání)
-Děti na silnici (Rozjímání)
-K úvaze pánům jezdcům (Rozjímání)
-Nenadálá procházka (Rozjímání)
-Nezvěstný (Amerika)
-Obchodník (Rozjímání)
-Odhalení šejdíře (Rozjímání)
-Pasažér (Rozjímání)
-Proces, Proces (2), Proces (3), Proces (4), Proces (5), Proces (6), Proces (7), Proces (8), Proces (9), Proces (10), Proces (11), Proces (12), Proces (13)
-Proces (celá kniha / e-book)
-Proměna, Proměna (2), Proměna (3)
-Proměna (celá kniha / e-book)
-Rozhodnutí (Rozjímání)
-Roztržité vyhlížení (Rozjímání)
-Trápení (Rozjímání)
-Venkovský lékař, Venkovský lékař (2), Venkovský lékař (3), Venkovský lékař (4), Venkovský lékař (5), Venkovský lékař (6), Venkovský lékař (7)
-Venkovský lékař (celá kniha / e-book)
-Výlet do hor (Rozjímání)
-Zámek, Zámek (2), Zámek (3), Zámek (4), Zámek (5), Zámek (6), Zámek (7), Zámek (8)






MAPY WEBU Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé DŮLEŽITÉ INFORMACE Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti OPTIME - prodej reklamy - marketingové zastoupení pro Český-jazyk.cz
- web: www.optime.cz
- kontaktní osoba: Mgr. Marek Sochor
- více informací o možnostech reklamy na Český-jazyk.cz


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Stop blokování reklam

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­