Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• 1940
• hra o pěti obrazech
• premiéra: 1941 v divadle D 41 v režii E. F. Buriana
• původní název: Pražský student
• hlavní motiv k napsání tohoto dramatu: Nezvalovo věčné okouzlení Prahou

Vítězslav Nezval děj Loretky umístil do Prahy, kde se do bytu ve Zlaté uličce stěhuje bohémský mladík Karel. Když od své milé, kabaretní zpěvačky Marty, obdrží dopis na rozloučenou, pomýšlí na sebevraždu. Zachrání jej náhodné setkání s prostou kloboučnicí Lojzičkou, sirotou, kterou jako dítě nalezli u pražské Lorety...

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Melantrich v Praze roku 1941. Počet stran: 149.

OBSAH:

Idylické prostředí Zlaté uličky s pozadím Hradčan a Lorety - to je místo, kde mladý básník Karel prožívá hořké chvíle po rozchodu s milenkou Martou. Není daleko od sebevraždy, když do jeho chmurné samoty vkročí kloboučnice Lojzička. Lojzička, jinak zvaná pražské Jezulátko, je dítě staré Prahy, sirotek, odložený na schodech loretského kostela. Svým milým, prostým zjevem a nenapodobitelným půvabem okouzlí Karla, jenž na čas zapomene na záhadnou, uzavřenou zpěvačku Martu a oddá se lásce k něžné kloboučnici.

Nicméně vzpomínky na Martu jsou silnější a Karel ji vyhledá, aby opět navázal pouto, jež mezi nimi bylo přerušeno. Marta, která taktéž velmi silně pociťuje tíhu samoty a stesku po Karlovi, nabízenou ruku přijímá a těší se opět z jeho lásky.

U Lorety se ale setká s nic netušící Lojzičkou a v tu chvíli pochopí celou pravdu o Karlových dvou rozdílných láskách. Šlechetně ustoupí a přenechává Karla milence Lojzičce, avšak malá kloboučnice si uvědomí, že Karel potřebuje víc Martu než ji, požije atropin a umírá... Karel je tak znovu sám. A do jeho opuštěnosti mu zaznívají poslední slova Marty:

"Dal jsi mně vše, co lze mi dát.
Už ani Lojzička, už ani Marta.
Jsme obě Tvoje a žádná..."