ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Nezval Vítězslav (*26.05.1900 - †06.04.1958)

­­­­

Praha s prsty deště

Jedná se o další velmi známou sbírku z Nezvalova surrealistického období. Tentokrát se jako hlavní motiv všech básní objevuje Praha, město, do kterého se Nezval přestěhoval po opuštění právnické fakulty v Brně a ke kterému jen stěží hledal cestu - dlouhou dobu se mu v našem hlavním městě nelíbilo a tesknil po Brně, které mu přirostlo k srdci. Básně se zabývají nejrůznější tématikou spjatou s životem velkoměsta - můžeme zde najít básně, které znázorňují a opěvují krásu jednotlivých míst stejně jako líčení Prahy v létě, když prší, v poledním slunci atd.
Některé zajímavé básně:

MĚSTO VĚŽÍ
Jedna z neznámějších básní tohoto souboru, setkáváme se zde s líčením Prahy pomocí originálního anaforického verše, podle kterého byla celá sbírka také pojmenována.

"...(Praha) S prsty rododendronů a vodotrysku na hlavě páva
S prsty hříšnic
S osmahlými prsty zrajícího ječmene a petřínské rozhledny
S prsty korálových jiter
S prsty které ukazují do výše
S uťatými prsty deště a Týnského chrámu na rukavici soumraků
S prsty znesvěcené hostie
S prsty inspirace
S dlouhými prsty bez článků
S prsty jimiž píši tuto báseň"

PRAŽSKÝ CHODEC
Nezval popisuje svůj vztah k Praze, který byl nejprve velmi chladný a odměřený, ale který se nakonec vyvinul v obrovskou celoživotní lásku.

TROSJKÝ MOST
Báseň je věnována architektovi a scénografovi Národního divadla Bedřichu Feuersteinovi, který roku 1936 spáchal sebevraždu. Tato nešťastná událost se stala katalyzátorem básníkova smutku, a tak je z veršů cítit hluboký smutek - Nezval dokonce lituje, že mu Bůh přisoudil stát se básníkem. Můžeme zde najít takové motivy jako je první světová válka, zdrcující bída a ztracené mládí a především lítost nad nespravedlností světa.

"Je mi líto dětí kterým vzal zlý muž skleněnou hlavičku
Je mi líto matky již uhodil do tváře syn
Je mi líto ženy jež vidí v zrcadle že ztratila svou lásku
Je mi líto všech jemných bytostí
Je mi líto že jsem tě nepotkal v neděli ráno na trojském mostě..."

ŽIDOVSKÝ HŘBITOV
Báseň byla napsána již roku 1928, přesto se svým laděním hodí do této surrealistické sbírky. Odvíjí se zde zvláštní příběh, který se napůl udál ve snu a napůl ve skutečnosti. Básník jde ve snu domů z Petřína, když tu se najednou zastaví před jedním domem, kde se ze záhadných číslic zformuje datum Nezvalova narození. Zaražený a vylekaný jde dál a stráví noc s neznámou ženou, která mu na památku věnuje lesklý kamínek. Poté se smíchem uteče a přeleze zeď židovského hřbitova. Druhý den se básník jakoby probudí ze sna a přichází za ním jeho opravdová milenka. Nezval matně vzpomíná na sen předešlé noci a v realitě prochází kolem míst, o kterých se mu zdálo, a všechno na sebe navazuje - na hřbitově právě pohřbívají ženu, kterou básník pozná podle očí a datum jeho narození je zároveň datem úmrtí významného alchymisty.

PROCHÁZKY
Je zde popisováno okouzlení Prahou. Básník se prochází po oblíbených místech a líčí jejich atmosféru a krásu (např. Ovocný trh, Hradčany, Petřín, Rytířská ulice atd.)


Jedná se o báseň věnovanou Jaroslavu Ježkovi, která má grafickou formu odpovídající klasické básni, její výplň je však ryze surrealistická - slovo až začíná každé nové dvojverší a nastiňuje absurdní situace.

...Až budou růst na balkonech vyšívané stromy
Bude tam vytrubovat pastýř svoji písničku
Až si dáš za klobouk bouři nebo alespoň blesk
Bude konec světa nebo teprv začátek

NOC AKÁTŮ
Básník se prochází po Praze uprostřed letní noci a cítí ve vzduchu, že kvetou akáty. Silná vůně těchto stromů v něm vyvolává různé asociace a pocity spjaté s láskou.

PRAŽSKÁ DOMOVNÍ ZNAMENÍ
Popis jednotlivých domovních znamení, který je založen na sdružování představ a pocitů, které jednotlivé předměty vyvolávají.

Tak vroucně milujeme slunce
Že jsme si je pověsili na domy
Mám dvanáct domů ovšem jen v horoskopu
Na prvním visí slunce a chrání mě před vidlemi Neptuna

DÍVKY Z KANCELÁŘE
Zpočátku rozverná báseň zachycuje rozjásané ráno dívek, které pracují v různých kancelářích a které žertují a obveselují lidi kolem sebe. Ke konci se ovšem objeví vážnější podtón, a to když se dívky vracejí po práci domů - ztrhané, sešlé, zbědované a o mnoho let starší.

AŽ BUDEŠ PRAHO V NEBEZPEČÍ
Ústředním motivem je vztah k samotné Praze. Město zde ovšem není vnímáno jako neživá věc, nýbrž jako dívka nebo žena, která je autorovi velmi blízká, ale která jeho lásku nemůže stoprocentně opětovat, protože patří všem lidem. Praha je zde mnohokrát a velmi odlišně oslovovaná - jednou jako Praha prstýnek, potom jako nevěrnice, básníkova láska a nakonec jako apokalyptický pták.

PRAHA S PRSTY DEŠTĚ
Báseň, podle které je pojmenovaný celý soubor. Nezval se snaží určit, v čem tkví a spočívá neuchopitelné kouzlo Prahy a co je vlastně zdrojem její krásy. Dochází k závěru, že žádná část Prahy nemůže stát sama, protože pouze město jako celek získává svou čarovnou moc nad lidskými smysly.

Vzpomeňte si na mě
Že jsem žil a že jsem chodil po Praze
Že jsem se ji učil milovat jinak než se dosud milovalo
Že jsem se ji učil milovat jako přítelkyni jako cizinku
Že jsem se ji učil milovat svobodným srdcem svobodného muže svobodných snů a tužeb
Že jsem se ji učil milovat jak bytost které patří budoucnost
Že jsem se ji učil milovat jak ji dosud nikdo nemiloval
Jak její syn a cizinec

V této sbírce je velmi příznačná metoda asociace a volného proudu myšlenek - jednotlivá místa ale i předměty jsou spojeny na základě podobnosti a obrazů, které vyvolávají v básníkově nitru. Díky tomu dochází k vytváření nových a velmi originálních slovních spojení, která nechávají mnoho prostoru pro výklad - například spojení Praho prstýnku může být chápáno jako doživotní připoutání Nezvala k Praze (prsten jako symbol věrnosti), nebo to může referovat k budoucnosti Prahy a její nesmrtelnosti (prsten jako symbol věčnosti a nekonečnosti) atd.
Často se vyskytuje také anaforický verš, pro Nezvala tak typický básnický prostředek (prsty Prahy, lítost v básni Trojský most atd.). Důležité je také to, že Nezval bere surrealismus dogmaticky vážně - sbírky "Žena v množném čísle" a "Praha s prsty deště" jsou naprosto čítankové ukázky toho, jak by měla surrealistická poezie vypadat. Nezval respektoval všechny pravidla a zákonitosti této poesie i přesto, že se příčila jeho přirozenosti.

Velmi zajímavá sbírka z Nezvalova surrealistického období, která rozhodně stojí za přečtení.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Zuzana Mráziková, 16.03.2006

   
­­­­

Diskuse k výpisku
Vítězslav Nezval - Praha s prsty deště







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)

Upozornění

 

Milý návštěvníku serveru Český-jazyk.cz,

omlouváme se, že Ti musíme zobrazovat toto hloupé vyskakovací okno, ale zjistili jsme, že je ve Tvém internetovém prohlížeči aktivní blokátor reklam, díky kterým mohou dnes tyto stránky bezplatně fungovat.

Pokud nechceš být tímto oknem neustále rušen, prosíme Tě, aby sis blokování reklam vypnul či si alespoň přidal výjimku pro náš web.

Jedině peníze z reklamy nám pomáhají tyto stránky udržovat v provozu a neustále je obsahově i rozvíjet.

Děkujeme Ti mnohokrát za pochopení.

tým Český-jazyk.cz

 

Toto sdělení zavřeš klávesou Esc nebo kliknutím na křížek v pravém horním rohu.
Po zavření okna nedojde k žádnému omezení funkčnosti serveru Český-jazyk.cz, nicméně, každé další načtení stránky může být doprovázeno otevřením tohoto upozornění, nedojde-li k odstranění či úpravě blokování reklamních ploch.

­