Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Rozsáhlý historický román zachycuje atmosféru konce 19. století, společenské vztahy zanikající epochy, zároveň je hlubokým zamyšlením nad smyslem života a nad člověkem jako takovým.
Základní dějová linie není příliš složitá, je však doplňována dalšími drobnými epizodami, popisnými pasážemi atd., které vytvářejí ucelenější obraz tehdejší doby a odhalují nitro hlavní hrdinky.
Vévodkyně Sophia La Talliére d'Hayguéres, nesmírně vzdělaná, kultivovaná, morálně vyspělá dáma, se rozhodne pro zřízení hotelu, jenž by se měl stát i muzeem. Podá si inzerát a získá vilu, o které se později dozví, že patří jejímu strýci a že právě ona je jeho univerzální dědičkou. Stavba hotelu se rozjíždí a během roku je dovedena ke zdárnému konci. Slavnostní otevření se koná 10. září 1898. Účastní se jej desítky hostů z nejvyšších vrstev.
Vedle tohoto jednoduché příběhu se dozvídáme o návštěvách vévodkyně u svého strýce, o jejím pořádaném honosném večírku, po kterém druhý den záhadně umírá (spadl ze schodů při vyndávání balíčku z tajemnými listinami), obsáhlé pasáže jsou pak věnovány přípravě pohřbu a samotné smuteční slavnosti, dále výstavbě hotelu atd. Velmi zajímavě je vykreslena sama vévodkyně a její soukromí. Mnohá její činnost byla ovlivněna četbou historických i jiných románů, hlavně z doby Římské říše. Odtud čerpala náměty i pro uskutečňování svého snu - hotelu spojeného s muzeem (zrcadlové síně, čínské salónky, kouzelnické produkce...). Sama napsala hru "Předzvěsti konce Říše římské". Často navštěvovala kavárničku Václava Musila (zde se seznámila s malířem Danielem Diezlerem), navázala známost se zlatníkem Radechowskym, velkým znalcem dějin a umění... Významné místo zaujímá i služebnictvo, zejména vévodčinina komorná Justina a v závěru románu kuchařka Berbellová (odtud název Vévodkyně a kuchařka), která na rozdíl od romantické vévodkyně představuje typ člověka s naturálním přístupem k životu.
Román je plný věšteb (hajný předpovídá velké změny, válku...), záhad a tajemství, jež jsou však rozumně vysvětleny (rohatí ďáblové v zahradě hajného = kamzíci, jemné ťukání v klekátku = červotoč).
Pro dílo je dále příznačná bohatost informací z různých oborů (filozofie - úvahy o životě a smrti; věda a technika - telefony; kulinářství - kuchařské recepty).
Vyznačuje se bohatou metaforikou, přechody od reálna k fantasii, od tragiky až ke grotesknosti.
Celým příběhem prostupuje vize konce staré a nástupu nové společnosti.