Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Spalovač mrtvol je novela krátkého rozsahu. Hlavním hrdinou je zaměstnanec pražského krematoria - pan Karel Kopfrkingl. On, jeho žena Marie, dcera Zina a syn Milivoj tvoří dohromady rodinu podivínů. Svět na prahu druhé světové války si činí lepším zaměňováním jmen nebo přidáváním vhodných přívlastků. Ženě říká Lakmé, něžná, nebeská, nadoblačná. Sám si nechává říkat Romane. Děti jsou slunné, božské a úchvatné. Pan Kopfrkingl pracuje v krematoriu už dvacet let a jeho zaměstnání ho ovlivňuje i v jeho světovém názoru. Pohřeb žehem považuje za jediné důstojné rozloučení se světem, často mluví o rakvích a jejich vhodných a nevhodných velikostech, o vhodné teplotě kremace, o čase kremace o smrti jako krásné věci… Tiché vykachlíkované krematorium pro něj znamená přesný řád života a smrti, i doma mu visí na stěně zarámovaný "jízdní řád smrti" - rozpis obřadů. Dění ve světě jako by se ho vůbec netýkalo, spíše se zajímá o drobné zprávy z černé kroniky... Seznámí se s Willy Reinkem, který má významné postavení v SdP. Reinke ho brzy přesvědčí, že Hitler je dobrý, protože pomohl Rakousku a pomůže i nám, že Židé jsou nepřátelé Říše a že by si měl uvědomit svou německou krev, a nebýt zbabělý, protože pouze stoprocentní lidé bojují. Milimu dává za vzor Hitlerjugend a box jako sport, který se líbí Vůdci. Pan Kopfrkingl si pod vlivem Willyho uvědomuje nejen svou německou krev, ale i to, že jeho žena je židovka, svého syna najednou vidí jako naprostého slabocha. Karel se velmi rychle přemění z člověka tolerantního, který nikdy neodsuzoval lidský původ a chování, na zarytého fašistu, člena SdP a později i NSDAP, který - převlečený za žebráka - špehuje Židy a udává bývalé přátele. Aby se mohl stát ředitelem krematoria, rozhodne se zabít Lakmé právě pro její židovský původ. Za jeho oddanou službu Říši je mu nabídnuta funkce experimentátora nových plynových žárovišť - plynových komor. Brzy zjišťuje, že ani jeho děti mu nejsou dost dobré - jsou čtvrteční Židé a nevzali by je do německého gymnázia, zabije je tedy také a potom zešílí. Teprve po těchto činech se cítí dokonale šťastný. Po válce vidí mnoho svých bývalých přátel vracet se zpátky do vlasti.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha upozorňuje na extremismus (zde konkrétně na fašismus), na lidi bez svého pevného názoru a odhaluje slabiny denního stereotypu. Jako exemplární příklad je zde zobrazen pan Kopfkingl – až na chorobnou zálibu ve svém povolání - vcelku neškodný maloměšťák. Je však také velmi lehce ovlivnitelný, přebírá fráze a názory, i když jejich pravý smysl nechápe. Po seznámení s Willim a pod jeho vlivem (fašistické demagogie) se z něho stává vrah a udavač. Poklidný děj knihy se postupně zrychluje až přechází na posledních dvaceti stranách ve vyvrcholení. Smrti členů rodiny jsou velmi rychlé a nečekané. Právě tyto dost šokující zvraty, které autor předkládal stroze a jakoby samozřejmě, u mě vyvolávaly nepříjemné mrazení a dodávaly příběhu jistou skandálnost a morbidnost.
Pro kompozici knihy je typické opakování podobných motivů: několikrát se v knize objevuje růžolící dívka v černých šatech s mládencem, šílená žena s pérem na klobouku a tlustý pán, který jí vše vysvětluje, a novinové titulky, reklamy či fráze nacistické ideologie vytržené z kontextu. Ale právě tyto opakující se motivy děj zbytečně protahovaly a odváděly čtenářovu pozornost.

CITÁT Z KNIHY:

Pan Kopfrkingl se usmál a pak řekl: "Má rakev, jaká má být, dost vysokou a širokou, co, Mili, aby sis lehl k němu? Lehl k němu a v pondělí ses s ním za zvuků toho Parsifala roztavil?" A s nepříliš veselým úsměvem vzal železnou tyč, která ležela v koutě u výklenku se záclonou, povalil chlapce na kolena, rozkročil se nad ním v těch svých černých vysokých botách a klopeném klobouku se šňůrou a pérem a utloukl ho tyčí. Pak jej zdvihl ze země, strčil do rakve k esesákovi, rakev byla, jaká má být, vysoká a široká, vešli se tam oba jako nesourodí bratři, zatloukl rakev kleštičkami, prohlédl tyč i dlažky, jsou-li čisté, poopravil klobouk… a šel. "Smrt sbližuje," řekl si s rukou v kapse na kleštičkách, v lidském popelu není rozdíl. Jestli je to popel německého bannführera nebo čtvrtečního židovského chlapce, to je jedno. Chudák chlapec, řekl si, "jak by byl jinak v životě trpěl, čeho jsem to dobré dítě ušetřil. Už teď by ho nevzali do německých škol a do Hájot, natož až přijde nový, šťastný řád. Škoda jen, že jsem ho ještě nemohl vyfotografovat…"

Čtenářský deník	-	Myši Natálie Mooshabrové
	-	Nebožtíci na bále: Malá humoreska
	-	Pan Theodor Mundstock, Pan Theodor Mundstock (2), Pan Theodor Mundstock (3)
	-	Příběh kriminálního rady
	-	Spalovač mrtvol, Spalovač mrtvol (2), Spalovač mrtvol (3), Spalovač mrtvol (4), Spalovač mrtvol (5), Spalovač mrtvol (6), Spalovač mrtvol (7), Spalovač mrtvol (8), Spalovač mrtvol (9), Spalovač mrtvol (10), Spalovač mrtvol (11), Spalovač mrtvol (12), Spalovač mrtvol (13), Spalovač mrtvol (14), Spalovač mrtvol (15), Spalovač mrtvol (16), Spalovač mrtvol (17), Spalovač mrtvol (18), Spalovač mrtvol (19)
	-	Spalovač mrtvol (rozbor), Spalovač mrtvol (rozbor) (2), Spalovač mrtvol (rozbor) (3)
	-	Spalovač mrtvol (vlastní názor)
	-	Vévodkyně a kuchařka

Čítanka	-	Myši Natálie Mooshabrové
	-	Nebožtíci na bále: Malá humoreska
	-	Spalovač mrtvol, Spalovač mrtvol (2)