Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 2003 (3. vydání). K vydání připravil, doslov a ediční poznámky napsal Miloš Pohorský. Počet stran: 142. ISBN: 80-207-1127-9.

O AUTOROVI:

Ladislav Fuks se narodil roku 1923 v Praze. Neměl příliš šťastné dětství: s přísným otcem si jakožto citově založený člověk příliš nerozuměl a za války ho psychicky zasáhla deportace židovských spolužáků do pracovních táborů. Po osvobození vystudoval psychologii a dějiny umění na Filosofické fakultě UK a v polovině 50. let se stal zaměstnancem Státní památkové péče na zámku Kynžvart. Většinu života se vyhýbal společnosti, ženatý byl jen krátce. Zemřel roku 1990 ve svém pražském bytě; jeho tělo bylo objeveno dva dny po smrti.

Hlavním Fuksovým tématem v jeho prózách bylo odcizení a strach židovských občanů během okupace a vliv úzkosti na jejich psychiku. Své první dílo, román Pan Theodor Mundstock, vydal Fuks až ve čtyřiceti letech. Velmi rychle se stal uznávaným autorem a do konce sedmdesátých let vydal šest dalších románů s podobnou tematikou, například Mí černovlasí bratři, Spalovač mrtvol, Oslovení ze tmy. V období normalizace začal psát méně kvalitní literaturu pro režim. Kromě románů se věnoval i povídkám a humoreskám.

O DÍLE:

Spalovač mrtvol byl poprvé vydán roku 1967, patří do první etapy autorovy tvorby (2. světová válka). V následujícím roce byla kniha zfilmována Jurajem Herzem, hlavní roli hraje Rudolf Hrušínský.

Hlavním tématem románu je postupný rozvrat osobnosti vlivem nacistického režimu. Fuks se soustředí zejména na myšlenkové procesy zprvu nezkažené mysli, které zrcadlí její pozvolný úpadek a přechod do klinického stavu. Autor také velmi dobře postihl fakt, že přeměna z milého a vlídného muže na vraždícího psychopata probíhá skrytě uvnitř postiženého a může být okolím zcela nepovšimnuta. Pasivita Kopfrkinglovy blízké společnosti umožnila, aby příběh dospěl ke svému hrozivému konci. Depresivní ladění knihy podtrhává epilog, ze kterého se čtenář dovídá, že i po letech v léčebně považuje Kopfrkingl své vraždění za službu veřejnosti.

Zajímavá je i postava syna, která nese určité autobiografické prvky - časté útěky mladého Milivoje vyjadřují autorovo zoufalství z bezvýchodné situace a nepochopení ze strany blízkých.

OBSAH:

Děj Spalovače mrtvol se odehrává v předválečné Praze a celý se točí okolo postavy Karla Kopfrkingla, zaměstnance krematoria. Jedná se o mírného, klidného a rozumného člověka, který se s pomocí východní filosofie smířil se svou prací a naučil se ji chápat jako službu lidské duši. Výborně si rozumí se svou ženou Marií, kterou má nadevše rád a nazývá ji přívlastky jako nebeská, čarokrásná atp. S pozvolným prostupováním nacistických myšlenek českou společností se však i tento dobromyslný člověk nechává zviklat, ovlivněn především přítelem Wilhelmem Reinkem a jeho apelováním na Kopfrkinglovu německou krev. Karel tak postupně přebírá rasistické názory ze svého okolí - přeměna osobnosti vyvrcholí ve chvíli, kdy oběsí svou dříve milovanou manželku, neboť se dozví, že je po matce Židovka. Následně zavraždí i svého syna, protože byl neduživý a nevhodný pro armádu. Teprve dcera otcův útok přežije a Kopfrkingl je okamžitě odvezen do ústavu pro duševně choré.

KOMPOZICE:

Spalovač mrtvol je epická próza na pomezí mezi novelou a románem s groteskními až hororovými prvky. Výstavba děje je chronologická, lineární (bez vedlejších epizod), sleduje se spíše vnitřní čas postav než čas skutečný. Nedochází k dějovým zvratům, absence viditelnější gradace přispívá k absurdnosti vyprávěného obsahu.

JAZYK:

Veškerý text, i včetně dialogů, má striktně spisovnou formu, což často vyznívá velmi nepřirozeně a postavy tak působí na čtenáře chladným a odtažitým dojmem. Podstatnou část knihy tvoří vnitřní monology hlavní postavy, které jsou však často psány v uvozovkách a může tedy jít o samomluvu. Ačkoli je hlavní protagonista velmi výrazný, zůstává autor u er-formy. Téměř monotónní styl řeči narušuje pouze starý manželský pár (vocuď; nějakej), který se objevuje na více místech knihy. Význačnou jazykovou zvláštností jsou Kopfrkinglovy eufemismy, jež používá k oslovování blízkých (nadoblační; něžná; čarokrásná; drahá - poněkud zlověstně použito ve větě: "Co abych tě, drahá, oběsil?").

UKÁZKA:

Výlet s rodinou na Petříně; zavraždění manželky:

"Je to blázen. Viděla vocuď Jeruzalém a ňákej ráj, myslela, že je tady nahoře v nebi. Tohle mi dělá furt. Už s ní nikam nejdu," otřel si kapesníkem čelo, zatímco na schodech slábly prudké letící kroky, "půjde do blázince. Támhle..." ukázal na Bohnice...
"To nic, to nic," řekl pan Kopfrkingl rychle, když se k němu Mili otočil a chtěl zřejmě něco říci, snad i Zina a Lakmé, která byla dost skleslá, "tu paní asi vzala závrať. To se může stát, když člověk stojí příliš vysoko. Ale zde nebe být nemůže," usmál se smutně, "to by zde nesmělo být utrpení a musili by tu být andělé. To by tu pak už ani nebyla smrt a nebylo by ani převtělování. To ji přejde," řekl, "to ji přejde, až bude dole. Dole..." pan Kopfrkingl pohlédl dolů, do šedesátimetrové hloubky, a pak ukázal kamsi za Dejvice a řekl: "Támhle někde je Suchdol..." Pak se ohlédl na hezkou růžolící dívku v černém s mládencem a řekl:
"No, nadoblační, půjdeme pomalu též..."

***

Po večeři pan Kopfrkingl nebeskou políbil a řekl:
"Pojď, nevýslovná, dřív než se svlékneme, připravíme koupelnu."
A vzal židli a šli, dívala se na ně kočka.
"Je tu horko," řekl pan Kopfrkingl v koupelně a postavil židli pod ventilátor, "asi jsem to přehnal s topením. Otevři ten ventilátor, drahá."
Když Lakmé vylezla na židli, pan Kopfrkingl jí pohladil lýtko, hodil jí smyčku na krk a s něžným úsměvem jí řekl:
"Co abych tě, drahá, oběsil?"
Usmála se na něho dolů, snad mu dobře nerozuměla, on se usmál též, kopl do židle a bylo to.