Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

HLAVNÍ POSTAVY:

Karel Kopfrkingl - nejdříve dobrý otec, pilný zaměstnanec krematoria, miluje umění; posléze vrah, udavač, rasista, násilník
Wiliam Reinke - egoistický, povyšující se, manipuluje s lidmi

DĚJ:

Příběh se odehrává v Praze, v depresivním období nacistické okupace. Hlavní postavou je Karel Kopfrkingl. Má ženu Marii, které říká Lakmé a dvě děti, dceru Zinu, která je o dva roky starší než její bratr Mili. Rodina žije spořádaným životem v krásném pražském bytě. Mezi přátele rodiny Kopfrkinglových patří Wiliam Reinke s ženou, Wili je čistý Němec, člen německé strany NSDAP a kdykoliv se setká s panem Koprfkinglem, snaží se ho přesvědčit ke vstupu. Pan Kopfrkingl to odmítá, nedělá rozdíly mezi lidmi a nemá rád válku, stejně jako jiná násilí. Postupem času však začíná o vstupu více přemýšlet, začíná si uvědomovat, že v jeho žilách koluje německá krev a i on se chce stát plnohodnotným jedincem. Od Wiliho se dozví, že jeho žena a částečně tedy i děti jsou Židé a jelikož pro takové lidi není v novém čistém státě místo, stává se z pana Kopfrkingla vrah, svou ženu Lakmé oběsí v jejich krásné koupelně, syna utluče železnou tyčí v krematoriu a zavře ho do rakve k německému důstojníkovi, stejný osud chystá i pro svou dceru, ta však uprchne, protože se mysl pana Kopfrkingla začíná zatemňovat. Zjevuje se mu posel z Tibetu, který ho uznává jako Dalajlámu. Z pana Kopfrkingla se nestal jen vrah, ale také udavač, kterému se nepříčilo udat své známe Židy ani kolegy z práce, čímž se stal ředitelem krematoria. Přislíbil také, že se podělí o své znalosti ohledně kremace a bude se podílet na stavbě plynových pecí, kde budou spalování Židé a jiní nevyhovující lidé. Pan Kopfrkingl se zblázní a je odvezen do blázince. Po konci války spatřuje ze sanitního vozu hlouček vyhublých lidí vracejících se s koncentračního tábora, mezi kterými poznává své staré známé.

VLASTNÍ NÁZOR:

Už na počátku knihy se mi zdál pan Kopfrkingl duševně chorý, neuvěřitelně si liboval ve věcech spojených s jeho prací a zatahoval je do osobního života, třeba v kuchyni visel na zdi kremační řád, podle kterého se spalovalo. Krematoriu říkal "chrám smrti" a již zmíněnému řádu "jízdní řád smrti". Poté, kdy se zásluhou svého přítele Wiliho mění v nacistu, mění své názory i chování o sto osmdesát stupňů a nechává sebou snadno manipulovat. Zdá se být naprosto zaslepen touhou po čistém státě. I po vraždách svých nejbližších stále věřil, že dělá správnou věc, že by byli stejně zabiti a nejspíš krutější smrtí než tou, kterou jim připravil on.
Kniha se mi četla dobře, děj byl působivý a měl zajímavé a pro mě nečekané vyústění. Přiblížila mi také situaci tehdejší nelehké doby. Myslím, že Fuks dobře zachytil atmosféru doby, určitě to bylo také tím, že v té době vyrůstal.