Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• Literární druh: lyrika
• Literární forma: poezie
• Literární žánr: sbírka básní

V roce 1855 vyšlo v "Revui des Deux Modens" několik Baudelairových básní pod názvem Květy zla (Fleurs du Mal). Otištění vzbudilo tak silné pohoršení z hlediska morálky mnohých Pařížanů, že potenciální vydavatel těchto básní (Michal Lévy) byl zastrašen natolik, že se rozhodl Baudelairovu poezii nakonec vůbec nevydat. Prvního vydání sbírky Květů zla se tak Baudelaire dočkal až o 2 roky později.
Jedná se o sbírku niterně osobní, do níž básník ukryl celý intimní svět svého nitra.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Garamond v Praze roku 2015 (4. vydání tamtéž). Z francouzského originálu Les Fleurs du Mal přeložil Svatopluk Kadlec. Počet stran: 271. ISBN: 978-80-7407-254-3.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Charles Pierre Baudelaire se narodil do ekonomicky zajištěné rodiny v Paříži. V šesti letech ztratil otce. Jeho matka se znovu provdala, nevlastního otce Baudelaire nesnášel. To na něm zanechalo následky na celý život. Vstupuje do lycea, ze kterého je za nekázeň vyloučen. Maturitu skládá soukromě. Odmítl věnovat se právu, věnoval se literatuře.

Peníze, jež získával od rodiny na studium, rozhazoval a v osmnácti letech onemocněl syfilidou (první žena). Za trest ho poslali na 9měsíční plavbu do Indie. Po návratu je plnoletý a získává dědictví po otci. Žije bohémským životem, připojuje se do klubu poživačů hašiše. Do konce života zůstal závislý na hašiši, opiu a alkoholu. Roku 1844 dostal právní dohled, aby nerozházel dědictví. Velmi se urazil, ale rozhodnutí nedokázal zvrátit ani inscenovanou sebevraždou. Seznamuje se s herečkou, mulatkou Jeane Duvalovou, která byla jeho inspirací, "černou Venuší".

Renta mu nestačí, tak se snaží vydělat literárními pracemi. Později psal posudky na pařížské salony a vypracoval se na předního kritika, tvořil excerpty (= výpisek z prostudovaného textu). Dokonce dělal i plagiáty (= dílo, které nepravý autor vydá za své). Začal překládat dílo E. A. Poea, kterého velmi uznával.

Vydal sbírku Květy zla roku 1857 (Lesbičanky = první titul Květů zla). Sbírka, jež vznikala celý jeho život, byla odsouzena za nemravnost a urážku náboženství (zejména báseň Zdechlina). Soud 6 básní zakázal a autor s nakladateli musel zaplatit peněžní pokutu.

Ke konci jeho života si nedokázal vydělat ani šestinu toho, co mu k životu přispěla matka. Zemřel na následky paralýzy v Paříži. Epitaf si vymyslel sám.

Doba

Průmyslová revoluce, pařížská komuna, revoluce 1848

Literární směr

"Prokletí básníci", symbolismus a dekadence (hledání krásy v ošklivosti, znechucení ze společnosti, tabuizovaná témata, melancholie, mystika)
Básnická moderna - umění má ukazovat život, jaký je, nejenom krásný a mravný, chce překonávat bariéry (metafora mořeplavby); Baudelaire je považován za zakladatele.

Směry té doby

Parnasismus - popis krásy a vznešenosti
Literatura měla být do té doby výchovná, zábavná a být o hezkých věcech.

Autorův styl

• jsou zde vystiženy protiklady - život X smrt, krása X ošklivost
• v básních líčí lásku a její krásu X láska a její zklamání, nevěra
• hledání krásy v ošklivosti, bolesti, ...
• často se objevují symboly, metafory a jiná obrazná pojmenování
• inspiroval se také vjemy, které dráždí smysly (zvuky, vůně, chutě, zrak)
• obdiv a zároveň nenávist k ženám

KVĚTY ZLA:

Téma

Krása v ošklivosti, vlastní nitro, únava ze společnosti, ideální nedosažitelná krása, sex, smrt, prostituce

Motivy

Splín a ideál - smutek, bolest, melancholie, beznaděj
Pařížské obrazy - sociální motivy, velkoměsto, lidé
Víno - alkohol, nereálnost
Květy zla - pesimismus, beznaděj, temno, zničení
Revolta (= Vzpoura) - výsměch, vzdor
Smrt - konec, zánik, nová naděje

Místo a čas

Paříž 19. století; místo a čas není určeno (ráno, večer, příroda, město...); realita X snění

Kompozice

Cirka 140 básní rozdělených do 6 tematických celků (viz výše)

Lyrický subjekt

Ich-forma, er-forma, přímá řeč X nevlastní přímá řeč (neví se, jak pronáší řeč)

Básnické prostředky

Metafora, metonymie, personifikace, přirovnání, hyperbola, oxymóron
(Poznámka k zapamatování: Každý překladatel nějak změní báseň, proto záleží na překladateli!)

Veršová výstavba

Použito více druhů: nejčastěji sonet, volný verš, ...

Postavy

Jelikož se jedná o básnickou sbírku, nelze hovořit o hlavních postavách, ale vystupují zde hodně ženy, které autor obdivuje nebo které odsuzuje, nenávidí.

Obsah

V jedné básni básník ženy obdivuje, ve druhé je nenávidí. Popisuje ten zlý a ošklivý život na zemi, ve skutečném světě a světě na obloze, kde se má krásně. Popisuje své milé. Ve svých dílech uvádí kontrast krásy a ošklivosti, života a smrti.

Zdechlina (Splín a ideál): Nejznámější báseň z oddílu i celé sbírky. Mladá dvojice si vyjde za letního rána na procházku. Najednou na cestě z oblázků najde tlející mrtvolu zvířete. Zdechlina zapáchá a její rozkládající tělo láká hmyz na bohatou hostinu. Žena je tímto výjevem zhnusena, ale muž ji upozorňuje na to, že i její tělo bude jednou hnít a zapáchat v hlíně. Slibuje jí ale, že on si ji vždycky bude pamatovat v té nejhezčí podobě.

Proměny upírovy (Květy zla): Básníkovi se na první pohled líbila jedna žena. Byla velmi krásná a přitažlivá. Pak ale prohlédl a zjistil, že je žena jen ztělesněním hnusu.

Litanie k Satanovi (Revolta): Básník žádá Satana, aby měl soucit s jeho nekonečnou bídou. Oslavuje ho jako toho, který je mocný, všechno dokáže, který je hrdý a pomáhá lidem.

Hlavní myšlenky

• Hlavní myšlenkou je nemožnost dosažení štěstí a z toho plynoucí bolest, zklamání a rozčarování. Možný únik pak básník nabízí v hledání krásy ve zlu.
• Vyjádření autorových nejniternějších pocitů, myšlenek a vzpomínek, které ukazují na jeho vnitřní neklid.
• Snaha pobouřit a vyburcovat společnost.
• Básník se chce osvobodit od konvence a zastaralých pravidel.
• Dílo pokládá základy novodobé poezie.