Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• z části Spleen a ideál (Spleen et idéal)
• název francouzského originálu: L'Homme et la Mer (Les Fleurs du Mal)
• existuje více českých překladů této básně:
  • Svatopluk Kadlec - Člověk a moře
  • Vítězslav Nezval - Člověk a moře
  • Jaroslav Goll - Člověk a moře

Člověk a moře ve francouzském originálu

Homme libre, toujours tu chériras la mer!
La mer est ton miroir; tu contemples ton âme
Dans le déroulement infini de sa lame,
Et ton esprit n'est pas un gouffre moins amer.

Tu te plais à plonger au sein de ton image;
Tu l'embrasses des yeux et des bras, et ton coeur
Se distrait quelquefois de sa propre rumeur
Au bruit de cette plainte indomptable et sauvage.

Vous êtes tous les deux ténébreux et discrets:
Homme, nul n'a sondé le fond de tes abîmes;
O mer, nul ne connaît tes richesses intimes,
Tant vous êtes jaloux de garder vos secrets!

Et cependant voilà des siècles innombrables
Que vous vous combattez sans pitié ni remords,
Tellement vous aimez le carnage et la mort,
O lutteurs éternels, ô frères implacables!

***

Člověk a moře v překladu Svatopluka Kadlece

Svobodný člověče, je moře láskou tvou!
Máš v moři zrcadlo, jež za tvou lásku stojí;
ve věčném běhu vln přec vidíš duši svoji,
a duch tvůj není pak míň hořkou hlubinou.

Rád zahloubávás se v tvář svého zpodobnění,
očima, rukama ji bereš v objetí,
a srdce nejednou bez tepu ztichne ti,
když ozve se ten pláč, jejž ztišit možno není.

Jste oba záhadní a oba mlčíte:
on nikdo, člověče, tvých hlubin neprohlédl
a clonu s tajů tvých, ó moře, nepozvedl,
jak svoje tajemství žárlivě střežíte!

A přec již od věků se potíráte v klání,
v němž není výčitky a ani milosti,
jak máte řež a smrt již oba v libosti,
ó věční sokové, ó bratři rozvadění!

***

Člověk a moře v překladu Vítězslava Nezvala

Svobodný člověče, vždy budeš mít rád moře!
Moře, své zrcadlo, buď duše statečná,
vždyť pluješ na vlnách až do nekonečna,
tvůj duch je propastí, v níž není méně hoře.

Rád ponořuješ se v klín svého obrazu
a rád jej objímáš, tvé srdce rádo slyší
při mořském hukotu svůj hukot trochu tišší
a přece nezkrotný a plný nárazů.

Jste oba diskrétní a oba stejně temní.
Kdo viděl, člověče, tvé dno, tvé propasti
Kdo viděl do moře, kdo směl je vykrásti?
Tak mocně každý z vás na tajemství své řevní!

A přece vedete už celá staletí
boj jako šílení a zápasící chrti,
jak krvežíznivci se opájíte smrtí,
vy bratři, žárlivci, vy věční atleti!

***

Člověk a moře v překladu Jaroslava Golla

Vždy - člověk svobodný - mu budeš přítelem!
Tvým moře zrcadlem; tam vidíš duši svoji,
když vlny jeho jdou v svém nekonečném roji,
a propast hořkosti v tvém duchu jako v něm.

V klín tvého obrazu tě touha tvoje vrhá,
tvůj zrak i rámě tvé jej s láskou objímá;
vln jeho nezkrotný když nářek zahřímá,
se tlukot utiší, jenž tvojím srdcem trhá.

Kdo zbadal, člověče, co duch tvůj na dně hostí?
Vy oba temní jste a stejně mlčelivi.
Kdo, moře, vypátral tvé nejskrytější divy?
Vy v stejné hlídáte je oba žárlivosti.

A přece nenávist, v níž není odpuštění
ni lítosti, a boj vás dělí od věků.
Má v lásce moře smrt, smrt milá člověku: -
ó věční sokové! ó bratři nesmíření!