Menu
Baudelaire Charles (*09.04.1821 - †31.08.1867)
Květy zla (rozbor)
Vnitřní svět Charlese Baudelaira, jenž tvoří základní osu sbírky, se podobá temnému zákoutí, ve kterém převládají pocity smutku a zklamání, vědomí, že člověk ani za cenu úporného snažení nemůže dosáhnout úspěchu či trvalého uspokojení. Lidská existence je pro básníka příležitostí pro zobrazení konfliktního prostoru, na kterém se protínají bolestná poznání s touhou po alespoň dočasném úniku z jejich tenat. Baudelaire ale tuší, že ani tato odbočení nepřinesou změnu v jeho celkovém chápání světa, kde je radost snad jen jakousi mlhavou vzpomínkou a do popředí se nezadržitelně dostává bezvýrazná šeď a prázdnota. Jedinou možností, jak uprchnout z dosahu tohoto znechucení životem, je pak úsilí, jež se v básníkově interpretaci mění v přesvědčení, že dobro a krásu lze paradoxně vnímat pouze prostřednictvím "květů zla", jež jsou ve verších znázorněny jako prostituce, neřesti či naprostý úpadek bytí. Ani to však není řešení, neboť konečným východiskem stává až vykoupení smrtí... BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE: Vydalo nakladatelství Garamond v Praze roku 2017. Z francouzského originálu Les Fleurs du Mal přeložil Svatopluk Kadlec. Počet stran: 271. ISBN: 978-80-7407-382-3. O AUTOROVI: Charles Pierre Baudelaire, "prokletý" básník, esejista, překladatel, literární a umělecký kritik, se narodil 9. dubna 1821 v Paříži. Již v sedmi letech mu zemřel otec (v době jeho narození mu bylo přes šedesát let) a matka se brzy znovu provdala za důstojníka francouzské armády, majora Aupicka, kterého ovšem Baudelaire hluboce nenáviděl (nenávist byla oboustranná - syn-básník byl pro otčíma něčím nepochopitelným, zdrojem potíží, černou skvrnou). Vystudoval internátní školu v Lyonu a později nastoupil na lyceum v Paříži, ze kterého byl nicméně vyloučen pro nekázeň a tudíž musel maturovat v penzionu Leveque a Bailly.
Vedl bohémský život a rozhodl se věnovat literatuře. V roce 1841 byl poslán na cestu do Indie (spolu Aupickem) s cílem převychovat jej na obchodníka.
Po návratu do Paříže obdržel dědictví po otci, jehož valnou část nicméně rychle prohýřil. Společnost navíc provokoval i skandálním vztahem s mulatkou Jeanne Duvalovou. Ve 23 letech jej rodina nechala prohlásit za finančně nesvéprávného a byl mu přidělen finanční opatrovník.
Roku 1857 byl odsouzen pro urážku mravopočestnosti a náboženství, jíž se dopustil vydáním svého vrcholného díla - sbírky Květy zla. Charles Baudelaire provokoval společnost nejen svým dílem, ale i skandálním životem, nekonvenčním vztahem s mulatkou Jeanne Duvalovou počínaje a užíváním drog, alkoholu atd. konče. Aktivně se účastnil revolučních událostí v roce 1848. Objevily se u něj příznaky nákazy syfilidou. V roce 1853 byl už vážně nemocný, stejně jako jeho partnerka, a byli bez peněz. Jeho otčím zemřel a Baudelaire obnovil vztahy s matkou. Zdravotní stav i finanční situace se prudce zhoršují. Zemřel 31. srpna 1867 v Paříži. Dílo: Nacházel se na rozhraní romantismu a symbolismu. Objevoval ponuré, často až brutální stránky života, vyznačoval se originální básnickou obrazností. Byl nepřítelem romantické vášně a sentimentality. Za básnickou sbírku Květy zla, jež je dnes považována za klíčové dílo moderní francouzské poezie, byl soudně pronásledován - zejména za báseň Zdechlina (Une Charogne). V souhrnné studii popsal útěky z bolesti, utrpení a nejistoty do narkotických stavů vyvolaných požitím drog (básně o hašiši). Těžiště jeho básnického díla spočívá ve sbírkách Květy zla a Malé básně v próze, v nichž formuloval estetiku moderního lyrismu a postavil se proti měšťácké společnosti. Estetické studie a kritické referáty vyšly v knize Curiosités esthétiques (Estetické zajímavosti) a L'Art romantique (Romantické umění). Baudelairovo básnické dílo ovlivnilo rozvoj moderní poezie. Překlady Edgara Allana Poea (které jsou považovány za lepší než originální Poeovy texty) se zasloužil o rozšíření jeho díla nejen ve Francii, ale i v celé Evropě. Jeho první vydanou knihou byla brožura Salon, vztahující se k výroční výstavě (1845). Ve stejném roce se pokusil o sebevraždu. Posléze mu začaly vycházet drobné prozaické práce a další kritiky. SBÍRKA KVĚTY ZLA: Květy zla je sbírka 145 lyrických básní. Vznikala po řadu let - poprvé vyšla roku 1857 (5 částí), posléze již v šesti částech v letech 1861 a 1868. Baudelaire i vydavatel byli nicméně stíhání za urážku náboženské mravnosti i veřejné morálky, řada básní tudíž nesměla být uveřejněna vůbec, nakonec bylo zakázáno knihu vydávat. Dnes je složena z šesti částí:
- Spleen a ideál (Spleen et idéal) - první a nejrozsáhlejší
- autor se zde zabývá uměním samotným, rolí a životem básníka/umělce, ženami, které zároveň miluje i nenávidí, přitahují ho i odpuzují
- důležité protiklady (krása ošklivost, melancholie, beznaděj, nemožnost dosáhnout ideálu)
- Pařížské obrazy (Tableaux parisiens) - sociální motivy; protiklad moderního městského života a bídy s chudobou
- Víno (Le Vin) - účinky na člověka; prostředek, jak uměle dosáhnout rozkoše
- Květy zla (Fleurs du Mal) - negativismus, pesimismus, temnota
- Vzpoura (Révolte) - promlouvá k Satanovi, prosí o pomoc; revolta/výsměch Bohu
- Smrt (La Mort) - konec, zánik, smrt; šance na začátek něčeho lepšího
Jedná se o raně symbolistického autora, a tudíž v díle kromě odkazů na různou symboliku nacházíme velké množství nepřímých pojmenování. Důležité je zaměření i na další smysly. tropy: oxymóron, přirovnání, metafory, dysfemismus, personifikace
figury: refrén, apostrofa Autor ve sbírce velmi expresivně vyjadřuje své pocity, z čehož plyne, že pohled je subjektivní. Patrný je značný cynismus až pohrdání (i Bohem). Báseň byla z pohledu tehdejší společnosti pro svá kontroverzní témata jako smrt, zlo, alkohol, drogy, prostituce, znechucení životem a ještě kontroverznějším pohledem na ně pobuřující, neboť přestože se básníkovi/lyrickému subjektu hnusí, zároveň se jimi obdivuje. Důležitým znakem Baudelairovy tvorby je hra kontrastů jako zklamání X naděje, život X smrt, hledání krásy/krása v ošklivosti. Jednou z hlavních myšlenek je nemožnost dosáhnout v životě štěstí, životem jen procházíme, nudíme se a čas si krátíme marnivostmi, neřestmi. Krásu nelze nalézt dobrou, neboť vychází ze zla - musíme ji tedy hledat právě v ošklivosti a hnusu.
Zdroj: Anna Jandová/Mikrotubulus, 14.05.2020
Související odkazy
Diskuse k výpisku
Charles Baudelaire - Květy zla (rozbor)
Aktuální pořadí soutěže
- Do soutěže se prozatím nezapojil žádný soutěžící.
- Přidejte vlastní práci do naší databáze a staňte se vítězem tohoto měsíce!
Štítky
jiř balada pašijová účetnictví svratka kráska zvíře oblíbený herec POKYN westerny časomíra klikaté cesty lásek osnova děje dopis přítelkyni balada mravoučná ned sociální sítě armstrong pumprdentlich Javořická brambora absolutismus mezi proudy hvězdné války zrozen štika Vypravěčka berounské koláče co si myslí zvířata čert na zemi haruki murakami Až na dno
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 701 511 877
Odezva: 0.04 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí