Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Otokar Fischer
• Villon baladu napsal po odvolání proti rozsudku smrti, pravděpodobně v lednu 1463, kdy unikl oběšení
• název francouzského originálu: Ballade de l'appel de Villon
• stručný obsah: lyrický mluvčí se obrací na klíčníka Garniera a obhajuje své odvolání proti rozsudku; připomíná nespravedlivé obvinění, mučení vodou i hrozbu oběšení; zdůrazňuje, že mlčet by v takové chvíli bylo nesmyslné
• hlavní myšlenka a téma: báseň vyjadřuje odpor proti nespravedlivému soudu a naléhavou touhu zachránit si život; hlavním motivem je střet odsouzence s justiční mocí, strach ze smrti a právo bránit se; opakovaná otázka posiluje naléhavost celé výpovědi
• jazyk a styl: jde o baladu s výrazně osobním tónem, v níž mluvčí obhajuje své jednání; styl je živý, ironický a místy drsný; objevují se hovorové výrazy, nadsázka, tělesné obrazy a černý humor; pravidelné opakování závěrečné otázky dodává básni rytmus i naléhavost

Nu, byl jsem blázen, klíčníku,
s tím odvoláním? Na mou duchu,
i zvíře má tu taktiku,
když cítí, že má škvora v uchu
a vši mu lezou po kožuchu.
A když mi pro nařčení lichá
zakvílel žalm smrti v sluchu,
tak co? že měl jsem zůstat zticha?

Já potomek být řezníků,
z nichž byli Kapeti, v tom puchu
jsem nebyl, v díže hříšníků,
a neměl velkou vodu v břuchu.
To byla, jářku, švanda, juchú,
mít pumpu z huby, žumpu z břicha
a po zločinu ani čuchu -
Tak co? že měl jsem zůstat zticha?

Což bylo k tomu podniku
filosofických třeba vzruchů?
Tím, že jsem podal supliku,
já prostě spoleh na předtuchu.
Když notáři, co sedí v suchu,
"Pověsit!" vyřkli, splaskla pýcha,
a když jsem se už houpal v duchu,
tak co? že měl jsem zůstat zticha?

Ta voda! Vždyť šlo o záduchu!
Dýchal bych teď, jak mrtvý dýchá!
Čněl jako klas! A v svěžím vzduchu!
Tak co? že měl jsem zůstat zticha?

Balada o odvolání ve francouzském originálu (Ballade de l'appel de Villon)

Que dites-vous de mon appel,
Garnier? Feis-je sens ou follie?
Toute beste garde sa pel;
Qui la contrainct, efforce ou lye,
S'elle peult, elle se deslie.
Quand à ceste peine arbitraire
On me jugea par tricherie,
Estoit-il lors temps de me taire?

Se fusse des hoirs Hue Capel,
Qui fut extraict de boucherie,
On ne m'eust, parmy ce drapel,
Faict boyre à celle escorcherie:
Vous entendez bien joncherie?
Ce fut son plaisir voluntaire
De me juger par fausserie.
Etoit-il lors temps de me taire?

Cuidez-vous que soubz mon cappel
N'y eust tant de philosophie
Comme de dire: "J'en appel"?
Si avoit, je vous certifie,
Combien que point trop ne m'y fie.
Quand on me dit, présent notaire:
"Pendu serez!"je vous affie,
Estoit-il lors temps de me taire?

ENVOI.

Prince, si j'eusse eu la pepie,
Pieça je fusse où est Clotaire,
Aux champs debout comme ung espie.
Estoit-il lors temps de me taire?